Německo-francouzský superstát nevzniká. Co je a co není ve smlouvě z Cách
Analýza Jana Kudláčka: Emmanuel Macron a Angela Merkelová podepsali v Cáchách novou francouzsko-německou smlouvu. A to v den 56. výročí té předchozí, takzvané Elysejské. Má ještě víc prohloubit integraci obou zemí. A možná i vzkázat sousedům: nechceme na vás čekat a jdeme dál, můžete se přidat.
Proč nově a hlouběji
Dvacátý druhý leden 2019 nebyl vybrán náhodně. Toho dne roku 1963 podepsali v Paříži Konrád Adenauer a generál Charles de Gaulle smlouvu prohlubující propojení mezi Němci a Francouzi. Už tehdy šla nad rámec evropské integrace (tehdy Evropského hospodářského společenství, předchůdce EU). Z de Gaulleova pohledu měla mít ještě jeden význam, odklonit Západní Německo od jeho, podle něj, podřízeneckého spojenectví s USA.
Tomu se nakonec Němci i Američané za prezidenta Kennedyho ke generálově nevoli a zklamání vzpříčili. Dnes je to trochu jinak: jedním z aktuálních podnětů k prohloubení spojenectví Berlín-Paříž je i společný odpor k politice amerického prezidenta Trumpa (a Trumpův odpor k evropské integraci). Dalším motivem je fakt, že v roce 2019 už jsou obě země i EU mnohem dál, realita se tedy za 56 let značně změnila.
Francie a Německo zesilují své objetí. Máme se toho bát?
Cílem smlouvy z Cách má být posunout sbližování Německa a Francie na další úroveň. Merkelová a Macron jsou zastánci těsnější evropské integrace a navíc zastupují dvě země označované celá desetiletí za její motor. Dnes chtějí dát propojujícímu se kontinentálnímu soukolí, které se v poslední době trochu zadrhává, nový impuls. V některých členských zemích EU posilují politici a strany, kteří by rádi integraci zvolnili, otočili v částečnou dezintegraci, nebo dokonce zcela ukončili, a tam má být smlouva z Cách zároveň vzkazem: my chceme v integraci dál pokračovat a vy se můžete přidat, anebo ne.
Nic, co by připomínalo vznik „superstátu Německo-Francie“, jak se o tom také píše, ale ve smlouvě není. Nejde ani o překvapivou, až do dnešního dne utajovanou novinku, jak se lze rovněž dočíst. Přípravu takové smlouvy oznámil Macron před dvěma lety, podobný postup měl ve svém volebním programu. Pro bližší integraci se vyslovily oba parlamenty. O touze takto postupovat se mluvilo už na summitu Sarkozy-Merkelová v roce 2011. A konečně nejde ani o žádný odchod z EU nebo její rozklad. Ne, že by to Francie a Německo udělat nemohly, kdyby chtěly, ale předmětem smlouvy z Cách to není.
