I přes jistotu žďárský tým neponechal nic náhodě. Začátkem ledna podruhé vybojoval zlaté hrablo, tedy cenu pro nejlepší české „rybnikáře“. Starý pušky získaly v Praze český titul (loni se hrál společný československý šampionát) - a díky tomu mají akci za mořem kompletně hrazenou.
„Letošní kvalifikace v Praze byla výrazně kvalitnější, od prvních zápasů bylo evidentní, že přijelo hodně mladých hokejistů, kteří se tomu věnují, vesměs na tom byli lépe fyzicky než my,“ hodnotí Petr Janda ze Starých pušek. „Nemohli jsme se s nimi pouštět do žádných závodů.“
Ostatně proč měnit taktiku, která fungovala a vyplatila se i loni v Kanadě. Vyčkávat, dobře bránit a pak udeřit z brejků.
Za to, že se letos sešla silnější konkurence, si však mohly Starý pušky do značné míry samy. Spoustu z 22 soupeřů motivoval právě pohádkový příběh žďárského mančaftu.
Starý pušky se zúčastnily tří turnajů. A dosud neprohrály zápas
Připomeňmě si jej: loni na Silvestra se dobře naložení hráči vyhecovali, na poslední chvíli poslali přihlášku, i když někteří z týmu v tu chvíli pořádně nevěděli, do čeho jdou.
Pravidla a popularita MSV Kanadě má šampionát „rybnikářů“ velkou prestiž. Na zamrzlém jezeře Roulston je vedle sebe vyhrnutých celkem 20 hřišť. Od roku 2002, kdy se akce v Plaster Rocku koná, se rozrostla do obřích rozměrů. Předloni turnaj zahajoval nejslavnější hokejista všech dob Wayne Gretzky. Žďárský tým loni bojoval s konkurencí 120 týmů. Hokej na rybníku má specifická pravidla. Hraje se na plácku 40 krát 20 metrů s vyhrnutými mantinely na miniaturní branky široké 1,8 metru a vysoké pouze 25 centimetrů. Proti sobě stojí 4 hráči na každé straně bez klasického brankáře. Nehraje se do těla, i když Starý pušky se loni v Kanadě přesvědčily o opaku. Zakázány jsou střely příklepem a zvedání puků nad výšku nože brusle. Místo rozhodčího je u ledu pozorovatel, který eviduje skóre a započítává tresty. Místo trestu udělovaného za běžné fauly se totiž rovnou přičítá gól poškozenému týmu. Hráči během zápasu ale přesné skóre neznají, ověřit si ho mohou v pauze mezi dvěma patnáctiminutovými poločasy. |
Dva týdny nato vyhráli společné československé mistrovství a následně překvapili mezi 120 týmy i na šampionátu v kolébce hokeje. O jejich splněném hokejovém snu dokonce vznikl dokument.
Žďárští dosud na třech akcích nepoznali porážku, a to ani ve skupině. Letos však měli hodně namále. Semifinále s Chomutovem rozhodli až v prodloužení. „To byla největší překážka na naší cestě za zlatým hrablem,“ uznává Janda.
Zato ve finále smázli První lajnu z Oseka nad Bečvou po výsledku 47:26. Skóre připomíná spíš hodně ofenzivní házenou nebo žákovský basketbal.
„Ono se totiž finále hrálo na tři krát 15 minut, jinak to bylo dva krát patnáct. Navíc od určité fáze finále jsme byli ve velkém laufu, hlavně Jirkovi Plachému to neuvěřitelně lepilo. Využívali jsme ho co nejvíc,“ chválí Janda svého spoluhráče a někdejšího kanonýra žďárských plamenů.
Kapitány z Náměště inspiroval právě dokument o šampionátu
A jaký je příběh týmu Captains Náměšť? Borce z Třebíčska vyhecoval k účasti právě dokument o loňském šampionátu.
„Navíc jsem se v létě náhodou potkal na benzince s Pavlem Pelánem ze Starých pušek, hrávali jsme spolu v Třebíči. Povídal mi o tom, jak se stal mistrem světa,“ líčí lídr Captains Jiří Krčál.
„Jelikož dlouho nebyl znám termín pražského šampionátu, přihlásili jsme se na ten slovenský. A protože to byl první samostatný ročník, nechali organizátoři otevřenou účast. Přijelo šest týmů českých a čtyři slovenské,“ vypráví hokejista.
Ale pozor, v žádném případě nejde o akci nějakých nazdárků. I když jsou to amatéři, často mají zajímavou minulost a spoustu zkušeností.
„Proti nám nastoupili ve finále kluci, co ještě loni hráli za Karlovy Vary, nebo to byli bývalí mládežničtí reprezentanti. Náš Mirek Bednář zase před třemi roky vyhrál juniorskou extraligu v dresu Chomutova,“ popisuje Jiří Krčál.
Na hrbolatém přírodním ledě už borci z Náměště nehráli roky
Tento 33letý hráč Náměště nastupuje jako většina týmu v krajském přeboru, ovšem má zkušenosti i s první ligou. Tým tvoří vedle Krčála s Bednářem ještě Martin Pejchal, Ondřej Kohút a Petr Lainka.
A s jakými ambicemi poletí borci z Třebíčska do Kanady? „Tým jsem skládal z mrštných šikovných hokejistů. Nevím přesně, co máme v Kanadě čekat, když tam bude 120 týmů. Navíc je to už pár let, co jsme hráli na hrbolatém ledě na rybníku,“ zdráhá se Krčál prozradit cíle.
V Bratislavě už poznal důležitost taktiky. „Překvapilo nás, jak moc se tento sport hraje takticky. V prvním zápase jsme na soupeře vletěli, nikomu se nechtělo bránit a za deset minut jsme prohrávali 0:8. Pak jsme si řekli, že takhle to nejde, a další soupeře už jsme válcovali,“ zmiňuje Krčál, jak vystřízlivěli.
Zálusk na dřevěný pohár si dělají oba celky z Vysočiny
Jiří Krčál se nakonec rozmluvil i o postupu ze skupiny a snaze dojít v play off co nejdál. „Byla by paráda dovézt dřevěný Stanley Cup domů. Žďárští kluci loni nasadili laťku vysoko, snad domácí nenasadí Crosbyho s McDavidem,“ zmiňuje Krčál s úsměvem kanadské hvězdy NHL.
Starý pušky mají jasno - cílem je pohár obhájit. „Poletíme tam se sebevědomím, ale i s respektem. Vůbec bych se nedivil, kdyby titul zase patřil Čechům, ale může se stát, že to nebudeme my. Víme, jak to bylo těžké na pražském šampionátu,“ zdůrazňuje Petr Janda.
Do Kanady se kvalifikovaly i poražené týmy z Oseka, Ostravy a Chomutova. Hokejisté z Vysočiny chtějí dobře reprezentovat i navenek. Žďárští už mají objednané nové dresy a mikiny v designu Montrealu Canadiens, Náměšt dokonce pozměnila původní název týmu na Captains, když vypustila název populární značky rumu. „Jedeme přece jen reprezentovat i město,“ uvědomuje si Krčál.
Šampionát v Plaster Rocku startuje 14. a končí 17. února.
