Bylo 29. července loňského roku.
Devatenáctiletý mladík Adrien Costa šlapal na 3 840 metrů vysoký Mount Conness v americké Sierra Nevadě.
Zrovna procházel kamenitým mořem, když šlápl na jeden z balvanů a změnil se mu život. Jiný obrovský, skoro dvoutunový kámen se v tu chvíli uvolnil, spadl mu na nohu a uvěznil ho k balvanu pod ním.
„Podíval jsem se dolů a jediné, na co jsem myslel, bylo, že jsem v háji,“ popisoval Costa.
Panikařil, odhodil svůj batoh, ve kterém měl vodu a snažil se nohu vyprostit.
Marně.
„Netušil jsem v tu chvíli, jestli zemřu, nebo co se mnou bude. Jen jsem instinktivně řval o pomoc, doslova jsem řval o svůj život,“ vyprávěl.
Asi 45 minut trvalo, než se k němu dostali dva další horolezci, kteří mu okamžitě zavolali záchrannou službu s helikoptérou. Až po dalších šesti hodinách se ale patnácti statným mužům podařilo Costu zpod balvanu vyprostit.
Následoval rychlý přesun do nemocnice, kde mladíkovi doktoři zachránit život, zaklíněnou nohu už ale ne.
„Já si to tehdy ani neuvědomoval. Neuvažoval jsem nad tím, že bych přišel o nohu, chtěl jsem se jen dostat zpod té skály. V jednom momentě jsem si myslel, že jsem v nějaké videohře a na obrazovce se právě objevilo – game over. Bylo to poprvé, co jsem se v životě cítil naprosto bezbranný,“ líčil.
Po několika operacích mu lékaři museli pravou nohu amputovat nad kolenem.
V tu chvíli šéf jeho bývalého týmu a syn legendárního Eddyho Merckxe Axel zřídil fond na náklady spojené s operací a rehabilitací.
Částkou 10 tisíci dolarů přispěl i Lance Armstrong. „Byl velkým talentem naší cyklistiky. Mrzí mě, co se mu stalo,“ napsal bývalý sedminásobný král Tour a později odhalený dopingový podvodník.
K němu se přidali i další slavní cyklisté – Romain Bardet, Michael Valgren, Rick Zabel nebo Laurens ten Dam.
Náklady uhradili, nohu to ale Costovi nevrátilo.
Porážel i Bernala
On v té době už ani nebyl profesionálním cyklistou.
Sport ho jednoduše přestal bavit.
Do podvědomí veřejnosti se dostal už ve svých třinácti letech. To o něm totiž začal mluvit čtvrtý muž Tour 2018 Christian Vande Velde. „Pamatuju si, jak jsem se za ním v jednom stoupání v Americe sotva udržel. Bylo mu třináct a od té doby jsem mu fandil,“ prohlásil Američan.
Už v sedmnácti bral stříbro na juniorském mistrovství světa v časovce. To samé zopakoval i o rok později, kdy dojel druhý i na Závodě míru juniorů.
V té době dostal laso od jedné z nejlepších stájí pro mladé talenty – Axeon Hagens Berman (kde mimochodem nyní závodí Karel Vacek) a po přechodu mezi profesionály dál zářil. Vyhrál Kolem Bretaně, skončil druhý na Tour of Utah, kde porazil šampiona Gira Damiana Cunega, šampiona Vuelty Christiana Hornera nebo další velká jména.
Na Tour de l´Avenir – tedy Tour de France pro mladíky – dojel třetí. Porazil tam i Egana Bernala – kometu loňské sezony a lídra týmu Sky pro letošní Giro d´Italia.
Na stáž ho pozvali i do belgického Quick-Stepu.
Costa měl jednoduše všechny předpoklady pro to být budoucí americkou hvězdou. Jedničkou na etapových závodech.
Mohl být tím, kdo naváže na úspěchy Grega Lemonda na Tour, měl být spasitelem americké cyklistiky. Vždyť měl parádní časovku a v horách dokázal úžasné věci.
Jenže chyběla chuť.
Už sezona 2017 nestála za moc.
Pouze dvakrát dojel na jaře mezi nejlepší desítkou. Postrádal chuť, motivaci a tvrdil, že je ze všeho unavený. Toužil si odpočinout.
Poslední závod kariéry tak jel 18. dubna 2017 a ani ten nedokončil.
Od té doby na zádech neměl startovní číslo. Svou roli pochopitelně hrála i tragická událost ze začátku května, kdy na Tour of Gila zemřel po pádu jeho týmový kolega Chad Young.
„Celé to na mě tehdy nějak dopadlo,“ popisoval.
Začal si v hlavě srovnávat, jestli mu to za to riziko stojí. Jestli by se v životě neměl věnovat něčemu jinému.
Dokončil střední školu a začal studovat univerzitu v Oregonu. V devatenácti letech dal cyklistice sbohem.
Natrvalo, nebo dočasně?
Na začátku loňského roku tu otázku dostal.
„A víte, že ani nevím? Ještě pořád nejsem připravený na návrat. Čím víc o něm přemýšlím, tím víc si uvědomuju, že bych momentálně bral místo někomu, kdo by cyklistice dával víc,“ říkal upřímně.
Návrat ale nikdy nevyloučil.
Až za něj rozhodla nehoda.
Dělat něco hlubšího
V den, kdy zmíněný Egan Bernal právě projížděl po Elysejských polích a v 21 letech dokončoval svou první Tour, on v Americe bojoval o život.
Ten boj zvládl a vyšel z něj silnější.
Už po měsíci se Costa objevil v posilovně. Šlapal jednou nohou, posiloval tu druhou, makal na sobě.
O tři měsíce později už si znovu vyjel na kole spolu s bývalým týmovým kolegou Chrisem Blevinsem.
Všichni věděli, že v něm vězí nezdolný duch. Ale že tři měsíce po amputaci bude znovu sedět na kole? To bylo neuvěřitelné.
Po amputaci je nyní Costa mnohem zodpovědnější.
„Je mi jasné, že teď mám velkou zodpovědnost díky téhle druhou šanci. Cítím se spřízněnější se světem kolem sebe, a to mě inspiruje v tom, abych mu vrátil něco krásného a trvalého,“ říká.
Amerikaanse wielerbelofte Adrien Costa verloor vorig jaar onderbeen: “Mijn ongeval heeft me meer bijgebracht dan afgenomen” https://t.co/dEOD6v7xq6 pic.twitter.com/Ki7O3oTiMt
— Sportwereld.be (@sportwereld_be) February 12, 2019
Už v dobách, kdy závodil, často meditoval.
„Myšlenka, že dokážu posunout své fyzické limity na kole pomocí mysli, mě fascinovala. Vlastně díky meditaci jsem si tehdy uvědomil, že chci dělat něco jiného než cyklistiku. Něco hlubšího,“ popisoval.
A tak dělá. Ve studiu psychologie našel novou cestu.
„A cítím se skvěle,“ říká.
