Letní přípravu na uplynulou sezonu jí zkomplikoval zánět šlach u nohy. Dva měsíce tvrdé dřiny vynechala. A hlavou se jí honily myšlenky: „Když zhubnu, bude se mi závodit lépe.“
„Teď už vím, že tak to rozhodně nefunguje. Nevedla jsem spokojenější život. Nechala jsem se tím ovlivnit, bylo to dlouho v pohodě, později už bylo těžké to zastavit a říct, že to dál takhle nechci,“ vzpomíná Havlíčková na těžké období.
Postupně se z hlavy české juniorské reprezentantky vytratily ambice předvést ve stopě nejlepší výkon. Nahradily je myšlenky na vlastní figuru a váhu. „Chtěla jsem být nejhubenější,“ říká.
O spolupráci s trenérem Martinem KoukalemPřed sezonou změnila Barbora Havlíčková trenéra. Od Stanislava Frühaufa, bývalého kouče olympijské vítězky Kateřiny Neummanové, přešla k někdejšímu mistru světa Martinu Koukalovi. „Bylo to diametrálně odlišné ve všech směrech. Téměř 85 procent tréninků jsem absolvovala sama. S panem Frühaufem byl tréninkový plán plný hodně intenzivních tréninků. Martin preferuje skandinávský systém, kde se dělá hodně vytrvalosti. Těžko říct, co mi sedí víc, je to něco mezi. Budu si to muset zhodnotit a vybrat cestu nejlepší pro mě i ostatní okolo mě.“ |
Před rokem Havlíčková prožila olympijskou premiéru v Pchjongčchangu. Zdálo se, že odšpuntovala brzký přechod mezi dospělé.
Jenže účast v seniorské reprezentaci se před sezonou rozplynula. Havlíčková v listopadu neplnila naordinované tréninkové dávky. Byly i týdny, kdy vůbec neběžkovala.
„Byly fakt momenty, že jsem nevěřila, že budu schopná závodit. Natož, že bych mohla vyhrávat.“
Z problémů jí pomohla až silná opora v rodině. Po loňském rozvázání spolupráce s trenérem Stanislavem Frühaufem plnila tréninkové plány mistra světa Martina Koukala na šumavském Zadově.
A úspěchy se dostavily. Jako první česká běžkyně na lyžích ovládla juniorský OPA Cup, tedy Evropský pohár. Nastoupila do dvanácti závodů, osm z nich vyhrála a pouze dvakrát chyběla na stupních vítězů.
„Už jen to, že jsem stála na startu a dokončila sezonu s takovým výsledkem, je pro mě úplně to nejcennější,“ pochvaluje si Havlíčková.
Přesto vrchol sezony drobné blondýnce nevyšel. V mrazivém Lahti ve dvou individuálních závodech doběhl dvanáctá a dvacátá. Přitom ještě před sezonou toužila po medaili.
„Celou zimu se mi dařilo, kromě zmíněných dvou závodů. Bylo to specifické, doufám, že už to nezažiju,“ pokračuje. „Jenom když padne slovo Lahti, tak mi naskočí podmínky, o kterých jsem si myslela, že nás tam nemůžou pustit. Bylo minus 26, mlha a 96procentní vlhkost, takže pocitově bylo přes minus třicet. Nevíme, jak se na to připravit, nemáme na to lyže a ani servis s tím není ztotožněný.“
Právě po návratu z Finska ale Havlíčková prozřela. Usoudila, že její psychické nastavení není správné. „Byla to rána a zároveň takové odražení.“
Po lapáliích, kterými si během zimy prošla, přiznává, že se cítí vůbec nejlépe za posledního půl roku. A už se těší na květnový start přípravy.
Snad letní dril proběhne lépe než v uplynulé, rozporuplné sezoně.
