Začínali jste v roce 1991, kdy jste smontovali první židli. Jakou jste měli tehdy vizi?
Milan: Oba jsme tehdy pracovali ve výrobně pro letecký průmysl a první výrobek smontovali právě v tamních dílnách, navíc po práci a s minimálními zkušenostmi. Na stole jsme měli jediný model, který jsme koupili po revoluci v Rakousku a tehdy populární časopis Urob si sám. A protože jsme chtěli vyrobit stejnou židli, začali jsme se zásobovat potřebným materiálem a v garáži se urputně snažili, aby naše židle vypadala co nejvěrněji.
A byl tehdy takový materiál u nás k mání?
Milan: Když jsme hledali někoho, kdo by nám dodal součástky pro prvotní výrobu, nenašli jsme prakticky nikoho, kdo by nám mohl cokoliv dodat. Byla tu fabrika, která vyráběla trubky, ale řekli nám, že nejmenší množství, které jsou schopni dodat, je deset tun. Na pár židlí to bylo trochu moc.
Milan Nagy (56 let)
|
Jak jste to vyřešili?
Rudolf: Našli jsme pár drobných řemeslníků, kteří nám byli schopni zpracovat kovové části, překližku a čalounění. Tak vznikla i první židle, která dodnes stojí v sídle firmy.
Vzpomenete si ještě, jaké byly vaše počáteční investice a odkud jste je vzali?
Milan: Do začátku jsme tehdy vložili dvacet tisíc z rodinných úspor, výrobu přestěhovali do garáže a pustili se do obchodování. Každý den po práci jsme sváželi autem materiál pro montáž a výrobu, hotové výrobky zase lidem, kteří by je mohli koupit.
Kdo byli vaši první zákazníci a kolik židlí jste v na začátku prodávali?
Rudolf: Prvními obchodními partnery byli známí a kamarádi, kteří měli své vlastní firmy. Během prvního roku jsme vyráběli tisíc židlí měsíčně, odbyt živila nově se rozvíjející ekonomika.
Můžete být konkrétnější?
Milan: Nové trhy jsme objevovali především díky veletrhům. Na ten první jsme jeli stodvacítkou nacpanou židlemi. Začínali jsme v Čechách, na Slovensku a pak v Maďarsku. Dlouhou dobu to byly naše jediné exportní země.
Rudolf: Zlomový byl veletrh v Kolíně nad Rýnem v roce 2002, díky kterému jsme expandovali na západní trhy. Dnes máme týmy lidí, kteří pro nás připravují půdu, zkoumají trh a domlouvají obchodní schůzky. Veletrhy pro nás znamenají milionové investice, které vyžadují stoprocentní přípravu.
Rudolf Fukal (61 let)
|
Takže příběh jako z amerického filmu?
Milan: Zažili jsme i nelehké chvíle. Rychlý růst firmy nám totiž málem stopla hospodářská krize, která do světa vtrhla v roce 2008. Bylo to v době, kdy jsme dokončili první etapu nové výrobní haly za pětatřicet milionů korun, zvyšovali výrobu a zaměstnávali sto lidí. Prakticky ze dne na den klesly tržby o celých čtyřicet procent.
Jak jste to řešili?
Rudolf: Na řadu přišly krizové scénáře, firmu dusily bankovní úvěry. Třetina zaměstnanců musela odejít, firma se vydala ze všech možných rezerv. Rok se naše firma plácala v krizi, škrtalo se a bojovalo. V roce 2010, tedy ve chvíli, kdy už se firma z krize začala pomalu vzpamatovávat, přišel projekt, který ji dokázal znovu postavit na nohy.
Co to bylo za projekt?
Milan: Designér Massimo Costaglia nám navrhl novou židli FLEXi, která se stala bestsellerem a vyvedla nás z krize. Půjčili jsme si tehdy od známých čtyři miliony korun, protože banky by nám v té době už nic nedaly. Dnes vidíme, že to od našich známých byla velmi odvážná investice, ale vyplatila se.
V čem je FLEXi výjimečná?
Rudolf: Má jednoduchý a zajímavý design, veškeré ergonomické parametry, výborně se na ní sedí, skvělá je i technologicky, navíc je k dispozici za rozumnou cenu.
Milan: Její prodej předčil všechna naše očekávání. Hned při první prezentaci na kolínském veletrhu v roce 2012 jsme věděli, že máme v rukách hvězdu pro několik následujících let.
Kolik židlí vyrábíte v současnosti a kam všude je vyvážíte?
Milan: To, co jsme dřív vyráběli tři roky, dnes děláme za měsíc. Z Tlumačova zavážíme židle do celé Evropy. Jen pro Evropu máme na 500 dealerů a obchodních partnerů, kteří se starají o distribuci výrobků od Skandinávie po Řecko. Ostatní kontinenty obsluhujeme z Tchaj-wanu, kde máme novou pobočku. Vlastně tam vyrábíme podobným způsobem, jako jsme začínali tady v Čechách.
Jak jste přišli zrovna na Tchaj-wan?
Milan: V roce 2011 jsme začali hledat firmu, se kterou bychom mohli spolupracovat na výrobě plastů. Ve hře byla Itálie, Čína a Tchaj-wan. Itálie pro nás byla nejdostupnější a logisticky také nejméně náročná, samotná výroba by však byla nesmírně nákladná. V Číně jsme si nebyli stoprocentně jistí kvalitou, proto jsme novou pobočku otevřeli na Tchaj-wanu.
Rudolf: Tchaj-wan patřil mezi asijské tygry, technologicky se rychle rozjíždí, s místními dodavateli se dobře komunikuje, kvalita výrobků je vysoká a pro většinu států světa je Tchaj-wan akceptovatelnou zemí původu.
Z Tchaj-wanu zásobujete které země?
Milan: Mezi největší odběratele patří Kanada, Amerika nebo Jihoafrická republika. Výroba pro tak odlišné regiony však má svá specifika. Výrobky se odlišují specifickou barevností, rozměry nebo právě materiálovým složením. Zemí, kde mají naše kancelářské židle, je třiadvacet.
Vyrábíte i něco jiného než židle?
Milan: Vyrábíme kancelářské a konferenční židle, stoly, lavice a pouštíme se i do oblasti soft seatingu neboli měkkého sezení, které je v kancelářích stále žádanější. Největší výsada výrobků z Otrokovic je jejich ergonomie. Tu pečlivě zkoumáme a věnujeme se jí prakticky od počátku.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Vzhledem k dlouhému vysedávání u počítačů a stále přibývajícím problémům, které mají lidé s páteří, je ergonomie asi stále důležitější. Je to tak?
Milan: Spočítali jsme, že za život prosedíme přes padesát tisíc hodin u pracovního stolu, což je neuvěřitelné číslo. Naše židle a křesla jsou navrhovány tak, aby splňovaly přísné nároky na zdravé sezení, nezatěžovaly páteř a ploténky a umožňovaly sedět dynamicky.
Rudolf: Soft seating je trend, který do českých kanceláří naplno pronikl teprve před pár lety. Je to pohodlné, pěkně to vypadá a lidé mají větší chuť trávit v práci svůj čas.
A jak je to u jiného nábytku?
Milan: Stejně jako kancelářské židle by měly splňovat požadavky zdravého sezení i křesílka, sedačky, pohovky a ostatní prvky soft seatingu. České firmy zjistily, že pokud se chtějí orientovat na kvalitu, musí pro své lidi vytvořit takový prostor, ve kterém se budou cítit dobře. Vytvořit jim prostor, který podporuje sdílení myšlenek, kreativní práci a diskuzi.
A děje se to?
Milan: Myslím, že ano. Zatímco dřív bylo nemyslitelné nezastihnout kolegu u jeho pracovního stolu, dnes se lidé volně pohybují po firmě, pracují v leže na koberci, venku na terase nebo pohodlně usazení v křesílkách u konferenčních stolků.
 |
Dodáváte své výrobky kromě kanceláří i jinam?
Milan: Naší doménou je takzvaná backoffice. Zde jsme silní a víme, že máme co nabídnout. Do segmentu hotelů a restaurací už také pronikáme, a to především díky spolupráci s rakouským designérem Kaiem Staniou. Ten pro nás v loňském roce připravil tři nové kolekce měkkého sezení, které svým charakterem zapadají právě do hotelů a restaurací.
Kolik vaše hvězdná židle stojí?
Rudolf: Začíná na pěti tisících korunách, ale velmi záleží, jaké doplňky si zákazník navolí.
Můžete prozradit, jaký obrat jste měli loni a s jakým počítáte letos?
Milan: Loni jsme zaznamenali obrat okolo třináct milionů eur, tedy přes 330 milionů korun. Letos očekáváme nárůst mezi devíti až dvanácti procenty.
Chystáte nějakou další „hvězdu“?
Milan: Neustále vyvíjíme nové produkty. Letos rozbíháme sériovou výrobu další otočné židle, kde máme velká očekávání. Zároveň spouštíme novou etapu projektů, které představíme na veletrhu Orgatec v roce 2020.
Vaše společnost se jmenuje RIM, předpokládám, že jsou to vaše počáteční iniciály, jen to třetí písmeno mi tam nehraje.
Rudolf: Máte pravdu, RIM jsou iniciály zakladatelů společnosti. V roce 1991 jsme byli tři jednatelé, kromě nás dvou ještě Ivo Čižmář. Ten se po krátké době osamostatnil, název už zůstal.
