Chci Evropské unii vrátit její původní smysl

V květnu to bude 15 let od doby, kdy Česká republika hrdě vstoupila do Evropské unie, kdy lidé otevřeně vyjádřili svou podporu společenství, které pro ně představovalo svobodu, prosperitu a bezpečí. Od té doby se však hodně změnilo a změnil se i názor a pohled na Evropskou unii. Význam slova prosperita se omezil pouze na snahu čerpání dotací, tehdejší výhoda svobody pohybu v rámci Schengenského prostoru se stala bezpečnostním rizikem a národní hrdost členských států a suverenita je neustále atakována zákony a nařízeními.

Proto, když se mě někdo ptá, proč jsem se rozhodla kandidovat odpovídám, že chci Evropské unii vrátit její původní smysl a chci se aktivně podílet na tom, kam Evropská unie směřuje. Chci být hlasem rozumu mezi dvěma extrémy – protiunijními radikály a proevropskými fanatiky. Myslím, že je nesmysl vyskakovat z rozjetého vlaku, jako je špatně pouze sedět a vyčkávat, kam se dojede. Je potřeba se aktivně postavit k řídícímu pultu a udávat směr vpřed a převzít s tím i spojenou odpovědnost.

V květnových volbách chci oslovit především mladé lidi, kteří se „do Evropské unie narodili“ a pro které představa, že by to mohlo být i jinak, je takřka nemyslitelná. S tímto jsou spojena i témata, která mladí Evropané vnímají za klíčová, a kterými je chci ve volbách oslovit.

Jedná se především o tematiku vzdělávání, profesní připravenosti a podpory duálního systému vzdělávání, která povede studenty k efektivitě na trhu práce a zajistí jim, že budou adekvátními a kvalifikovanými pracovníky, kteří po ukončení studia, jakéhokoliv typu školy, budou přispívat ke zvýšení produktivity a k hospodářskému rozvoji celé EU. S tím souvisí i kvalita poskytovaných stáží v zahraničí a následné usnadňování vstupu na trh práce, především v oborech vztahujících se k jejich studiu. V neposlední řadě se jedná i o téma řešící problematiku prvního samostatného bydlení a řešení bydlení mladých rodin v EU, které je a do budoucna bude velkým celoevropským tématem.

Mojí vizí a cílem je, aby Evropský parlament řešil pouze taková témata, která jsou skutečným problémem dnešní evropské společnosti a omezil své aktivity v činnostech, které si národní státy mohou řešit, a mnohdy také řeší, vlastní legislativou.