Po dlouhé době vynechala cestování po světových závodech. Návrat ale nevylučuje. V Otrokovicích na republikovém mistrovství byla po plavání a kole celkově druhá. V maratonu pozici neudržela a celkově obsadila čtvrté místo. Závod dokončila v čase 10 hodin, 23 minut a 34 sekund. Svou kategorii ale s přehledem vyhrála.
Platí pořád spojení Jana Candrová a cesty po světě na Ironmany?
Letos ne, protože vynechávám závody mimo Evropu. Objíždím po letech česko-slovenský pohár. Mám za sebou zatím tři závody a ještě mě dva čekají. Jeden jsem vynechala. Do celkového se počítají čtyři výsledky.
Proč ta změna?
Ještě minulý rok jsem měla profesionální licenci na celý svět. Tenhle rok jsme se doma rozhodli, že to vynechám. Chyběla mi už trochu motivace cestovat někam daleko, aklimatizovat se a závodit. Proto se soustředím hlavně na Česko.
Ve vaší kategorii jste jasně nejlepší, to vám nestačí? Pořád cílíte na celkové pořadí a chcete porážet soupeřky, které jsou i o 14 let mladší?
Moji kategorii vůbec neberu (úsměv). Závodím se všemi, jsem v tomhle blázen. Jsem ráda, že už jezdí vlna mladých holek, které mě poráží. Kdybych ve 43 letech vítězila, tak by bylo něco špatně. Výkonnost mám pořád relativně dobrou, ale každý rok mi už prostě půlminutu ubere.
Co příští rok? Pomýšlíte ještě na profilicenci?
Teď to neumím ještě říct, soutěžit mě pořád baví. Když vidím, jak se světový triatlon posouvá, říkám si, že už mezi profíky nepatřím. Uvidíme koncem roku. Když jsem licenci měla, s rodinou jsme vybírali závody podle toho, jestli nás lákala i destinace. Minulý rok jsme jeli na Filipíny, kde jsme nakonec strávili tři týdny.
Máte za sebou mistrovství Česka v dlouhém triatlonu. Na vaši kategorii se ptát nebudu, ale byla šance na medaili v celkovém pořadí, kde jste skončila čtvrtá?
Do závodu jsem šla s jednoduchou taktikou, abych co nejlépe zaplavala. Věděla jsem, že na kole mám šanci většině ujet. Z vody jsem vylezla asi čtvrtá, což bylo dobré, protože některé holky jsou vyloženě plavkyně. Ještě v depu jsem jednu předběhla a na kole se rychle dostala na druhé místo. Na první Simonu Skřivánkovou, která je v současnosti česká jednička a jezdí mezi profesionály, to nebylo. Jela start–cíl a utekla mi skoro o hodinu. Na kole jsem si dělala náskok a do maratonu jsem měla navíc asi osm až deset minut. Jenže ani to nestačilo. Když mě předbíhaly a viděla jsem jejich rychlost, nebyla šance se zavěsit a zkusit s tím ještě něco udělat.
Co vám říká tělo na extrémní zátěž na dlouhých triatlonech? Cítíte, že stárne?
Oproti ostatním mám dvě výhody. Zaprvé to je, že za 20 let triatlonu mám plno zkušeností a dokážu na závod připravit hlavu. Mám za sebou desítky dlouhých triatlonů a vím, jak to bude bolet. Důležité je, že umím už reagovat na krizi a různé podněty. Vím také, jak mám trénovat, co musím naplavat, najezdit a naběhat. A pak je výhoda, že jsem fyzioterapeut, takže držím tělo z dlouhodobého hlediska v pohodě. Ale je pravda, že stárne a cítit to trochu je.
Kolik hodin v současnosti trénujete?
Pořád si držím týdenní plán mezi 15 až 20 hodinami. Je důležité mít objemy. Stejně důležité je ale najít si čas i na odpočinek. Nesmí to přejít do extrému, kdy kvůli triatlonu budu mít jen honičku a stres, abych skloubila děti, práci a sport.
A trénujete stále po stejných tratích, nebo už po všech letech vyhledáváte změny?
Když je zima a vesměs běhám, tak jsem ráda, že můžu někam popojet a tam trénovat. Svoje okolí znám dokonale a je to už trochu stereotyp. To je pravda. Takže to v poslední době dělám i tak, že vezmu kolo, jedu někam daleko, tam ho zamknu v lese a běžím do neznáma. Pokud ale potřebuji trénovat určité věci, mířím na vyzkoušené trasy, protože vím, kde jsou kopce nebo naopak rovinky.
A co plavání?
To je trošku horší. Rybníky jsou na tom v létě špatně, takže vyhledávám pískárny. V zimě chodím hodně do borovanského bazénu, kde mám od města permanentku.
Pořád platí, že je vaší nejsilnější disciplínou běh?
S věkem to není už takové jako dříve. Zásek času tam bohužel je. Běh je nejnáročnější na tělo kvůli dopadům a nárazům. Trochu mi odchází rychlost. U plavání je to jiné, pokud člověk umí správně techniku, tak čas s věkem neztrácí. V současnosti je nejefektivnější kolo. Na něm strávíme nejvíce času a díky kvalitnímu tréninku dokážu najet třeba čtvrthodinu.
Míváte teď při závodech více krizí?
To si nemyslím. Naopak, jak jsem říkala, dokážu teď tělo na závod připravit a reagovat na průběh. Na hlad ze špatné výživy člověk zareaguje a spraví to, pokud je však dehydratovaný, už to během závodu nedopije.
Před lety jste na dlouhém triatlonu v Paříži skončila na kapačkách. Byla i tohle pro vás důležitá zkušenost?
Ano. Stalo se mi to jen jednou a bylo to přesně chybou ve výživě. Myslela jsem si, že 25 kilometrů doběhnu jen na Coca-colu. Jenže začal kolabovat i mozek, motala jsem se jako opilá. Proto ta kapačka. Teď už dokážu reagovat na vývoj a stav mnohem dříve. Může se mi stát, že i v 35 stupních mi bude zima. To je signál, že se musím najíst. Když člověk zná své tělo, tak ví, jak se o něj starat.
Čím to je, že se pořád dokážete vyhecovat?
Pořád mě baví soutěžit. I s mladýma holkama. To je jedna věc. A když pak mám pauzu a vidím, jak tělo tloustne, tak mě baví znovu začít makat a dostat se zpátky do formy. Jsem na tom závislá a asi to potřebuji. A důležité je, že mám pořád chuť závodit.
