Přerušení letu ČSA 523 5. září 1967 v Ganderu

Ve středu 6. září 1967 přineslo Svobodné slovo na první straně zprávu pod titulem Havarie letadla Čs. aerolinií a s podtitulem Neštěstí na kanadském letišti. Polovina ze 68 lidí zachráněna, že v úterý 5. září v 6.09 hodin středoevropského času havarovalo letadlo Čs. aerolinií značky OK-WAI, typu IL-18, které letělo na pravidelné lince Praha-Shannon-Gander-Havana. K nehodě došlo po vzletu z letiště Gander v Kanadě, asi 3 km od konce startovací dráhy. Na palubě bylo 60 cestujících a osm členů posádky. Podle zápisu cestujících bylo na palubě kromě posádky 36 Čechoslováků, 9 Poláků, 7 Kubánců, 5 občanů NDR a Bulhaři. Většinu kubánských cestujících tvořila skupina malých pionýrů, zatímco mezi našimi občany prý byla velká skupina pracovníků Polytechny s rodinami, kteří se vraceli z dovolené v Československu zpátky na pracoviště. Do nemocnice v Halifaxu bylo letecky převezeno  14 kriticky popálených cestujících. V nemocnici je 35 osob, z toho 7 dětí. Mezi mrtvými byl identifikován kapitán letadla Bačovský, spolupilot a další dva členové posádky a pět členů jedné rodiny. Několik těl bylo nalezeno pod ocasem letounu, další jsou roztroušeni mezi troskami po okolí. Zachránilo se 34 osob. Podle prohlášení J. Krasnočky, čs. mechanika, který pracoval na letadle při jeho krátké zastávce v Ganderu letoun při vzletu byl v perfektním stavu a že neví, jak k neštěstí mohlo dojít. Kontrolní věž Ganderského letiště byla ještě ve spojení s pilotem 32 vteřin před neštěstím, který si však nestěžoval na žádné těžkosti. Obyvatele Ganderu z hlubokého spánku vzbudila exploze, po níž do noci zazářil vysoký plamen. 

V pátek 8. září 1967 Svobodné slovo oznámilo, že pravděpodobně v úterý budou do Prahy dopraveny ostatky zahynulých československých občanů, z cestujících manželé B. a J. Benešovi, J. Beranová, Fr. Daněk, A. Franc, M. Haubová, J. Hort, R. Kappel, J. Kevek, A. Matoušková, J. Petřík, R. Sitnerová, A. Vargošová a z členů posádky pak J. Bačovský, L. Vlk, J. Vejvodec a letuška J. Pohanová. Zranění po havárii podlehli ještě českoslovenští občané B. Landová a A. Opavová a polská občanka I. Moravská. Tedy z 69 osob, které byly na palubě, přežilo neštěstí dosud 32 cestujících. Včera po 13. hodině přistálo v Ruzyni letadlo Britania Bristol s pozůstatky 29 osob.  Čs. aerolinie zveřejnili seznam mrtvých převezených letecky do Prahy. Z posádky to jsou: Josef Bačovský, Vladislav Vlk, Josef Vejdovec a Emanuela Pohanová. Cestující: ČSSR – Landová Blanka, Praha, Vargašoví Alena, Praha, Benešová Bohumila, Dobrá Voda, Beneš Jan, Dobrá Voda, okres Příbram, Benešová Bohumila,  Praha, Daněk František, Brno-Kr. Pole, Matoušková Alena, Praha, Beranová Jana, Praha, Petřík Jaroslav, Horní Maštěnice, okres Přerov, Karel Rudolf, Praha, Šitnerová Růžena, Karlovy Vary, dr. Hort Jan, Praha, inž. Fraňo August, Praha, dr. Kevek Jan, Košice, Haubová Marie, Praha. Mezi mrtvými jsou dále čtyři občané z Polska, tři z NDR a tři z Bulharska.   

Už ve čtvrtek 7. září bylo sděleno, že 36 raněných je rozmístěno v nemocnicích v Ganderu, Halifaxu a Montrealu. Z československých občanů jsou to: Landa Zdeněk z Prahy a Landová Blanka z Prahy, Staněk Oleg z Brna. Poušková Jitka z Kladna, Vondrášek František, Vondrášková Angelina s dětmi Františkem a Angelínou z Prahy, dr. Žinay Daniel z Piešťan, Prokopová Alena ze Staré Boleslavi, Doležalová Alena a Doležalová Zdeňka z Vyžlovky, Žalmanová Marta z Považského Chlumce, Meszáros Josef, Meszárosová Miluše, Meszáros Martin. Meszáros Petr, Meszárosová Juana ze Svatého Jana pod Skalou, Opavová Věra a Opavová Alena z Prahy, Kaveková Eva a Kaveková Jana z Košic. Mezi zachráněnými byly z velké části celé rodiny: rodiče a tři děti Meszárosovi, čtyři členové rodiny Vondráčkovy z Prahy, manželé Doležalovi z Vyžlovky a manželé Landovi z Prahy, kteří zřejmě seděli pohromadě.  Z posádky jsou v nemocničním ošetřování Baroš Josef, Čopková Jana, Rakos Václav a Ulrichová Marie. Na místo neštěstí odcestovala 11členná komise v roli pozorovatelů.  Čs. aerolinie pak bezplatně zajistí návštěvu příbuzných. Bude nutné pro ně získat povolení vystoupit v Ganderu, protože podle úmluvy naší cestující na kubánské lince nesmějí v Kanadě z letadel vystupovat. Za 18letým Olegem Staňkem přiletěl otec z Havany.  Až v sobotu 16. září Svobodné slovo informovalo, že do Prahy se vrátili už ve středu palubní stewardka ČSA Jana Čepková z Prahy a studující Oleg Staněk z Brna (foto K. Mevalda z ČTK)

Mezi těmi, kdož byli převezeni do montrealské nemocnice, byl i kubánský občan Heroldo Piloto, který jako jediný neočekávaně přistoupil do letadla až v Ganderu, kde je pouze technické mezipřistání a přijímání dalších cestujících není obvykle možné, protože zde ČSA nemají obchodní práva. Piloto později v nemocnici zemřel.[1] Podle přeživší letušky Jany Čepkové byl to vyjímečný případ, protože k nám v této stanici vlastně nikdo nesmí přistoupit, který prý byl zaměstnancem Kubánské letecké společšnosti, nastupoval do letounu jako poslední a my jsme předpokládali, že musí mít povolení. Jelikož všechna místa byla obsazena, usadili jsme ho do přední kabiny, před záclonku, oddělující ho od ostatních cestujících. Po neštěstí byl mezi zraněnými, ale později v nemocnici zemřel. Bylo by zajisté zajímavé vědět, zda to bylo právě tehdy a kde jsou pohřbeny jeho ostatky.  Také by to vysvětlovalo přetížení letadla o 119 kg, i když na palubě letadla letěly děti, např. přeživší osmiletý Fanda Vondrášek, desetiletý Míša Kloc a malá Janička Kaveková. Dejme tomu, že dotyčnému někdo namluvil, že v kufru s dvojitým dnem převáží heroin, i když šlo o pekelný stroj, buď hodinový, nebo na dálku odpalovaný. Tehdy totiž sebevražedné atentáty ještě nebyly v módě. V každém případě tehdejší proticastrovská kubánská emigrace měla jak motiv, tak školení od CIA, jak zacházet s výbušninami.[2]

Podle svědectví přeživšího palubního mechanika Rákose, který seděl za dvěma piloty za nimi, že když se při vzletu obrátil k navigátorovi, uviděl na nad předním zavazadlovým prostorem oheň, který havárii předcházel: Vypadalo to jako plameny zespodu z podlahy, jako by to byla exploze. V tom okamžiku se letadlo dostalo do klesavého letu.[3]

Letuška Jana Čepková sdělila novináři Svobodného slova J. Lionovi, jinak též dlouhodobému zpravodaji z výstavy v Montrealu, že jsme seděly s kolegyní na služebních sedačkách u zadních dveří, když zazněla rána a ozval se hluk. V tu chvíli jsem neviděla ani na cestující, ani ven. V podvědomí jsem si uvědomila, že padáme – ne skluzem, nýbrž jakoby svisle celou plochou - ovšem všechno šlo tak rychle, že na přemýšlení nebyl čas. Byl to příliš krátký okamžik, než abych si třeba uvědomila, že už nebudu žít. Pouze vzpomínám, že jsme náhle byli na zemi, čerň noci prosvěcoval oheň a já si uvědomila, že se kolem mne ozývají živí lidé a že je musím pomocí zachránit. [4]

Podle člena české vyšetřovací pozorovatelské komise, bývalého vojenského pilota (do r. 1964) Jaroslava Dvořáka podle této verze by bylo možné usuzovat na násilný zásah do letu.[5] Je jasné, že následná exploze leteckého benzínu při nárazu do země překryla všechny jeho stopy. Takže konečný závěr vyšetřování zněl, příčina katastrofy neznáma.

Obrázek vystřižen z fotografie v publikaci Keller, Ladislav – Kolouch, Václav. Nehody dopravních letadel v Československu. Pístová a turbovrtulová letadla. Díl 3. 1961-1992. Cheb: Svět křídel 2011. ISBN – 978-80-86808-89-5. Nepodařilo se mi prozatím zpětně dohledat informaci uvedenou v perexu, takže je to zpaměti.

Dodatek: Pokud jsem schopen vyhodnotit a srovnat zpravodajství Rudého Práva (zpočátku v něčem podrobnější, tj. uvádění osobních dat cestujících, třeba věku), a Svobodného slova k dané kauze, tak druhý deník  na rozdíl od prvního ještě několikrát vrátil a zdůrazňoval její sporné stránky.