Portrét: Jiří Novák, primárius Smetanova kvarteta

Před více než 90 lety se narodil houslista Jiří Novák (5. září 1924 – 10. září 2010), který působil na pozici prvního houslisty Smetanova kvarteta neuvěřitelných 42 let (1947–1989). Věnoval se i sólové a pedagogické činnosti. Jeho houslovými vzory byli mimo jiné Henryk Szeryng a David Oistrach. Legenda Smetanova kvarteta žije dodnes…
Jiří Novák (archiv Dagmar Virtová Nováková)

Jiří Novák se narodil v Horním Jelení u Vysokého Mýta. Jeho otec Antonín Novák byl úředníkem a matka Tekla, za svobodna Vlková, se věnovala domácnosti. S dalšími příbuznými vlastnili hokynářství, v němž později přišli o svůj podíl. Jiří byl jedináček. Otec hrál jako samouk na housle a přivydělával si na vesnických zábavách; měl i několik žáků. Prvním Jiřího učitelem byl profesor Böhm, ředitel školy ve Vysokém Mýtě, klavírista a varhaník. Jiří poprvé veřejně vystoupil na koncertě Sokola v Horním Jelení 29. června 1929, kdy mu nebylo ještě ani pět let. Rodina se pak z existenčních důvodů přestěhovala do Prahy. Dalším pedagogem Jiřího Nováka byl primárius Českého kvarteta Karel Hoffmann, ale ten záhy těžce onemocněl a nemohl dále učit. V první třídě pak Novák chodil k profesoru Emilu Leichnerovi, zakladateli Českého noneta. O talentu desetiletého houslisty se dozvěděla Alice Masaryková a pozvala malého Jiřího na zámek do Lán, kde v pracovně za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka zahrál pár koncertních etud a díky tomu získal stipendium.

V roce 1938 se stal žákem profesora Jindřicha Felda, u nějž studoval základní houslovou literaturu. V této době si již přivydělával jako koncertní mistr v orchestru na představení v divadle v Karlíně, kde se uváděla vesnická komedie Zlý jelen. Orchestr dirigoval Václav Neumann (1920–1995), který hrál ve Smetanově kvartetu na housle a violu v letech 1943–1946. Díky němu si také Novák v roce 1943 zahrál na jednorázovém koncertě s budoucím Smetanovým kvartetem, a to vedle Neumanna s Antonínem Kohoutem (1919–2013) a Lubomírem Kosteckým (1922–2003). Kostecký byl druhým houslistou Smetanova kvarteta v letech 1943–1989 a Kohout v tomtéž dlouhém období violoncellistou. V prvním desetiletí doplňoval kvarteto ještě houslista a violista Jaroslav Rybenský (1923–1997), a to v letech 1943–1955. Od roku 1956 až do roku 1989 hrál v kvartetu na violu Milan Škampa (1928–2018).

Po uzavření vysokých škol měl být Novák nasazen do Německa, ale do Prahy přijela německá opera z Duisburgu a působila v dnešní Státní opeře. Jiří Novák zde nastoupil díky úspěšnému konkurzu a tím pádem nemusel narukovat do Reichu. Po skončení německé opery hrál v roce 1945 v Německé filharmonii. Po válce nastoupil na Akademii múzických umění v Praze k profesorovi Jaroslavu Pekelskému, sekundistovi Ondříčkova kvarteta v letech 1948–1952. V letech 1945–1947 hrál Novák v Talichově komorním orchestru jako koncertní mistr; u pultu s ním hrál i Josef Vlach. Václav Talich si všiml výrazného Novákova talentu a vychovával si ho k sólové dráze. Avšak politická situace v roce 1948 ukončila činnost Václava Talicha v Praze a tím i celého orchestru. Tou dobou ve Smetanově kvartetu řešili problém, kdo bude hrát prim. Antonín Kohout Jiřího Nováka oslovil, zda by nechtěl hrát v kvartetu. A tak Jiří Novák nastoupil 2. ledna 1947 do Smetanova kvarteta, v němž zůstal až do roku 1989. Současně byl ještě studentem AMU ve třídě Jaroslava Pekelského, u něhož absolvoval houslovým koncertem Arama Chačaturjana, který provedl s Českou filharmonií v roce 1952.

Smetanovo Kvarteto (archiv Dagmar Virtová Nováková)

Houslovými vzory Jiřího Nováka byli mimo jiné Henryk Szeryng a David Oistrach, inspiraci ale čerpal i od Francescattiho, Menuhina, Heifetze, Rabina, Perlmana, Quartetta Italiana a mnoha dalších. Pražského jara se Smetanovo kvarteto poprvé zúčastnilo v roce 1949, kdy zde uvedlo oba Smetanovy smyčcové kvartety a Schubertův kvartet Smrt a dívka. Právě od této doby se také datuje jejich hra zpaměti, která byla a stále je velmi neobvyklá a dodnes často diskutovaná. Následovala první nahrávka v rámci soutěže v Moskvě i první zájezd do zahraničí, a to do Polska. V roce 1951 se kvarteto stalo komorním souborem České filharmonie, čímž se trochu zlepšila jeho finanční situace. Po určitých problémech byli hráči kvarteta zproštěni i povinnosti hrát v orchestru a mohli se plně věnovat přípravě v kvartetu. V roce 1952 se počet jejich koncertů zvýšil na 72 a kromě Maďarska se objevili i ve vídeňském Musikvereinu , kde pro velký úspěch hráli velmi často a mnoho let. V této době se na Pražském jaru poznali s dirigentem Franzem Konwitschným, který již přemýšlel o pozvání Smetanovců do Lipska. V následujících letech se značně rozšiřuje jejich repertoár a zvyšuje se počet zahraničních koncertů až na stovku ročně. Začíná se měnit poměr tuzemských koncertů vůči zahraničním.

Začátkem února 1957 zahájili v New Yorku americké turné, které končilo 31. března posledním koncertem v Elkins Park v Pensylvánii. Nabídli převážně český program, včetně kvarteta tehdy soudobého skladatele Vítězslava Nováka. Na jednatřiceti koncertech představili Američanům především českou hudbu. Díky jejich velkolepému úspěchu se světoví manažeři začali zajímat o další naše muzikanty a umělce. Po Americe se Smetanovci zastavili na Islandě, pak je čekalo květnové turné po Německu. Na konci srpna se vypravili do Austrálie, na Nový Zéland, posléze do Indonésie a Indie. V roce 1958 se uskutečnil první zájezd Smetanova kvarteta do Číny a Japonska, opět s velkým úspěchem. Následující rok přijeli do Japonska také s Českou filharmonií. Smetanovce pozvala agentura Japan Arts Corporation a jejich spolupráce pak trvala až do konce činnosti kvarteta. V roce 1959 kvarteto pozvala opět Amerika a Kanada a v roce 1961 se uskutečnilo velké turné po Evropě. A tak dále…

V roce 1964 se Jiří Novák oženil s lékařkou Dagmar Dvořákovou. Jejich jediná dcera Dagmar hraje také na housle. V roce 1969 se členové Smetanova kvarteta stali pedagogy na Akademii múzických umění v Praze. Jejich pedagogická činnost měla silný vliv na další vývoj kvartetní generace, která v nich měla počáteční vzor. Dodnes jsou jejich žáci osobnostmi předních smyčcových souborů.

Úspěchy Smetanova kvarteta pokračovaly i v dalších letech – koncerty, zájezdy, nahrávky… Soubor se stal doslova legendou. Poslední velké turné Smetanovců po Japonsku se uskutečnilo na podzim 1988. Závěrečný koncert se konal v Brně 27. června 1989 v Besedním domě a tím Smetanovo kvarteto definitivně ukončilo svoji činnost. Jiřímu Novákovi se ale po hraní stýskalo. Dva roky se setkával se svými přáteli, cellistou Viktorem Moučkou, členem Vlachova kvarteta, a Jaroslavem Motlíkem, violistou České filharmonie. Nezůstalo jen u domácího muzicírování. Vystoupili v Anežském klášteře, kde hráli Mozartovo trio Es dur a Lukášovo trio. S Evou Glancovou uvedli klavírní kvartet Mozarta na Slovanech. Na AMU v sále Martinů zasvětili celý večer Bohuslavu Martinů, Motlík s Novákem provedli duo a na něj navázali triem stejného autora.

V roce 1996 se Novák ještě jednou posadil jako primárius do kvarteta, a to ve svých 72 letech, v obsazení na druhých houslích se svou dcerou Dagmar, cellistkou Štěpánkou Kutmanovou a violistou Oldřichem Vlčkem (všichni tři členové Virtuosi di Praga). Nastudovali Mozarta a uvedli se na českokrumlovském hudebním festivalu v Maškarním sále. Tento koncert je zachycen též v dokumentu Jaromila Jireše o Smetanově kvartetu.

 

Činnost Smetanova kvarteta podrobně mapují webové stránky, na nichž je vedle historie a životopisů také fotogalerie, přehled všech koncertů v Čechách a přehled nahrávek. Z tohoto webu byly čerpány také informace pro tento článek o Jiřím Novákovi.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]