Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Zálom: Povinná četba pro klimatické záškoláky

Zálom: Povinná četba pro klimatické záškoláky

Studentští aktivisté z hnutí Fridays For Future si dali během léta odpočinek nejen od školních povinností, ale také od klimatické stávkové pohotovosti. Ale co s těmi volnými pátky, kdy se nekonají žádné demonstrace a stávky za záchranu klimatu? Studentům by rozhodně neškodilo dohnat zameškané vzdělání zejména v tom oboru, k němuž se tak sebevědomě a kategoricky vyjadřují, tedy v otázkách ekologie, klimatu, ale také v ekonomických otázkách, protože náš vztah k životnímu prostředí je z velké části otázka ekonomická.

Nevím, kolik knih na téma ekologie a ekonomie stávkující záškoláci přečetli, a z čeho si vlastně své postoje utvořili. Možná jen papouškují to, co jim vzkazuje švédská studentka Gréta a ti, kteří vytvořili její kult. Možná by, pokud dostanou možnost se seznámit i s jinými prameny, mohli přijít na to, že ne všechno je tak černé, jak jim tvrdí autority zeleného hnutí. A možná přijdou na to, že v příštím školním roce by se pátky daly strávit užitečněji.

Nabídl jsem tedy klimatickým záškolákům během prázdnin vzdělávací seriál, který jsem nazval Fridays For Reason: každý pátek jsem jim prostřednictvím krátkého videa představil jednu knihu, která se na problematiku životního prostředí dívá trochu jinou optikou a nabízí informace, s nimiž se studenti pravděpodobně dosud nedostali příležitost setkat.

A protože školní rok je už opět tady a studenti již zase sedí ve školních lavicích, v režimu klimatické stávkové pohotovosti, je na místě malá rekapitulace nebo opáčko. Ale nebojte se, známkovat se nebude…

O celé oblasti životního prostředí panuje spousta falešných domněnek. Upozorňuje na ně dánský ekonom Bjorn Lomborg v knize Skeptický ekolog. Obáváte se zahlcení Země odpadem, ničení lesů, přelidnění, nedostatku vody nebo znečištění ovzduší? Lomborg ukazuje, že ne vše je tak, jak to líčí zelená propaganda.

Jeden z největších strašáků je vyčerpání zdrojů. Již po desetiletí varují ekologisté a instituce jako např. Římský klub, že dojde ropa a další důležité suroviny. Barvitě líčí, že rostouci lidskou populaci Země nedokáže uživit. Na to odpovídá ekonom Julian Simon ve knize Největší bohatství. Tím nejdůležitějším zdrojem je lidský rozum – a ten je nevyčerpatelný.

Fosilní paliva, to je asi největší nepřítel tzv. bojovníků za záchranu klimatu. Požadují uhlíkovou neutralitu a nejraději by používání fosilních paliv úplně zakázali. Filozof Alex Epstein namítá, že fosilní paliva jsou ta nejefektivnější varianta a nelze ji zatím ničím smysluplně nahradit. Omezovat fosilní paliva by dále bylo velmi ničemným cílem, protože by se tím obětovaly jakékoliv šance chudých zemí vymanit se ze své bídy.

Jaká je vlastně motivace alarmistů a do jaké míry je současná klimatologie důvěryhodná? O tom píše Vítězslav Kremlík v knize Obchodníci se strachem. Alarmismus je výnosný obchod – přináší moc i peníze. A stoupenci klimatického alarmismu, kteří neváhají své oponenty pronásledovat, vyštvávat z vědecké obce, očerňovat, přinášejí do klimatologie politické praktiky. Ty ničí racionální podstatu vědeckého bádání a totálně podkopaly důvěryhodnost současné klimatologie.

Faktorů, které ovlivňují a vytvářejí zemské klima, je celá řada, a skleníkové plyny jsou jen jedním z nich. Na to upozorňuje profesor Miroslav Kutílek v knize Racionálně o globálním oteplování. Nesmíme také přehlížet fakt, že středověká i římská teplá perioda byla teplejší než současné globální oteplování. A že z výzkumů vyplývá, že nejprve roste teplota a až teprve potom objem CO2 v atmosféře. Skleníková hypotéza nebyla dosud přesvědčivě prokázána.

Kromě Skeptického ekologa napsal Bjorn Lomborg ještě další knihu, v níž se věnuje jen tématu globálního oteplování. Je třeba brát v potaz technologický pokrok a správně hodnotit budoucnost. Pro bohaté příští generace budou náklady změn klimatu nicotné ve srovnání s tím, jak tyto náklady hodnotíme dnes. Pokud ovšem mezitím nezničíme náš ekonomický růst nesmyslnými projekty, jako byl Kjótský protokol. O tom píše Bjorn Lomborg v knize Zchlaďte hlavy.

Jeden z přírodovědců, kteří hlasitě oponují klimatickému alarmismu, je profesor Fred Singer z univerzity ve Virginii. Ten ve své knize upozorňuje na přirozené faktory změn klimatu a vysvětluje je jako mnohem významnější, než je produkce CO2 člověkem. Fred Singer je jeden z mnoha vědců, kteří před klimatickým alarmismem varují. Teze o tzv. vědeckém konsenzu o lidském zavinění globálního oteplování jsou naprosto falešné.

V celé debatě o změnách klimatu je důležitý střízlivý ekonomický pohled na věc. Pouze ekonomie dává ucelený obrázek o nákladech a přínosech změn klimatu, stejně jako o nákladech a přínosech různých navrhovaných řešení. Na ekonomickou stránku věci upozorňuje Václav Klaus v knize Modrá nikoliv zelená planeta. Je nutné správně oceňovat budoucnost, brát v úvahu efekt bohatství a nezapomínat na náklady obětované příležitosti.

Ekonomie, i když má pádné argumenty, není přesto schopna sama o sobě environmentalistické hnutí porazit. Změny klimatu, reakce na ně, různé inkarnace zelených nátlakových hnutí, odpor vůči fosilním palivům, vůči vzdělávání i technologickému pokroku – to vše je primárně morální a filozofický problém. Na to upozorňuje Ayn Randová v knize Return of the Primitive – The Anti-Industrial Revolution, v níž rozebírá vztah mezi zelenou ideologií, systémem vzdělávání, konfliktem mezi rozumem a emocemi, a morálkou altruismu. Přestaňme se stydět a omlouvat za to, že využíváme naši planetu – je to ve skutečnosti morální dobro, říká filozofie Ayn Randové.

A to je vše…

Pokud chtějí být klimatičtí záškoláci intelektuálně poctiví a otevření, a nikoliv dogmaticky zaslepení, měli by klimaskeptické postoje znát, seznámit se s nimi. Skeptici tady prostě jsou a budou. A jejich teze jsou vědecky podložené. A lze tvrdit, že jejich počty porostou s tím, jak se budou dále dostávat na světlo podvody a lži IPCC nebo různé nechutné praktiky zpolitizované klimatologie.

Já se ostatně s trochou nadsázky domnívám, že i tento krátký seriál přispěl k tomu, že se na první demonstraci klimatických záškoláků v novém školním roce, která se bude konat 20. září, sejde studentů o poznání méně, vlastně jen ti skutečně skalní dogmatici. A s těmi bychom si mohli promluvit přímo na místě – co říkáte? Ukázat jim, že jejich pozice není tak silná, a už vůbec ne morální. A že se mají ještě hodně co učit. A že jako lidé máme prostě jen dvě volby: buď využívat planetu Zemi, nebo zemřít.

 

Luboš Zálom
Zastupitel Berouna, předseda Středočeského krajského sdružení Svobodných

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31