MILAN BLAHYNKA

Pár řádek o spanilé bibliofilii AUX CONFINS DES REVES (La collection Grand A, Bordeaux, září 2016, 50 výtisků, 31 nečíslovaných stran), jimiž Gaby Albrecht (Ziakova) představila „přátelům Velkého A“ na jihozápadě Francie osobnost, jakou byl tehdy ještě žijící Albert Marenčin, musím chtě nechtě začít od lesa, stále zeleného hlubokého lesa poezie.

Jedenáct dní předtím, než se v Bystré nad Topľou básník, dramatik, scénárista, průkopník nové avantgardní vlny slovenského filmu, esejista, autor koláží, hlavně patafyzik, regent ubudoxologie pro Slovensko a přilehlé oblasti, nadrealista a magický realista Albert Marenčin narodil, dopsal Jiří Wolker báseň Moře. V té době, kdy Nezval s Teigem v Praze „vypustili z jedněch úst / poetismus jak bengál hvězdy“, zatímco Bretonovými a Soupaultovými Magnetickými poli dobýval Paříž surrealismus, jehož Janem Křtitelem byl už roku 1918 Apollinaire, Jiří Wolker se stal nejvýznamnější osobností české proletářské poezie, surrealismu na hony vzdálené, zdánlivě přímo protichůdné. Jenže Wolkerova báseň Moře, která nalézá „skutečnost nejskutečnější“ moře nikoli ve vodních spoustách okolo ostrova Krk v Dalmácii, ale v lidech, se chtě nechtě, přirozeně nechtě, surrealistickému způsobu vidění, vidění za jen jevovou skutečnost, po čertech podobá.

Je to tím, že zážitek „nad“skutečnosti neobjevil až sur-realismus, ale je vlastně pramenem a věcí poezie vůbec. Vlastně všichni velcí tvůrci tajemného hlubokého lesa poezie byli už před surrealismem básníky nejbá-sni(!!, imperativ)vějšími. Surrealismus „jen“ (ale k tomu „jen“ bylo zapotřebí zatraceně velké odvahy) pojmenoval úžasnou schopnost poezie vidět „za“, „pod“, „nad“ to, co jsme s to uvidět my nebásníci, když jsme ztratili nebo spíš potlačili bezprostřední vnímavost a hravost dětství; nám to už nanejvýš napovídají sny.

A právě sny jako klíč k úžasnému slovesnému, výtvarnému a životnímu dílu Alberta Marenčina rozpoznala Gabriela Albrecht Ziakova, která v říjnu 2016 připravila v Bordeaux večer Pozvánka do Albertových snů a k tomu večeru uspořádala výstavu Marenčinových koláží i sestavila jedinečný tisk Aux confins des rêves (do slovenštiny ho překládá V bezprostrednosti snov). Právě sny se Marenčin dobírá nejskutečnější skutečnosti dnešního světa.

Na minimu stran se Gaby Albrecht podařilo, co dosud nikomu. Deseti texty (z nichž část napsal francouzsky už Marenčin, ostatní přeložila sama způsobem, který dokládá, že je doma v poezii), deseti kolážemi (z nich dvě na obálce), hutným medailonem a dvoustránkovým esejistickým Epilogem vystihla jádro díla Velkého Alberta a naznačila úžasnou rozlohu i mnohotvárnost jeho nadskutečného světa imaginace, která nám „dává křídla“.

Byť i v české kultuře čten a ctěn, a nejen surrealisty, tak pronikavě není Albert Marenčin u nás zatím znám. Krásný objevný tisk, o němž píši a který není ani v originále u nás dostupný, zasluhuje si pozornosti, básnického českého překladu a vydání. Takovou spanilou a užitečnou publikaci u nás nemáme.

Kdo se toho ujme?