Salát občas zbude, kachna nikdy. Jak a za kolik obědváme v práci

Pokud máte pocit, že ve vaší sociální bublině jí každý druhý člověk vegetariánský oběd, můžete si být jistí, že soused odvedle to vidí právě naopak. Češi si rádi v poledne dají něco teplého do žaludku, na tom se nic nemění. A rozhodně se nešidí jen studenými sendviči z automatu. Chtějí kvalitní, dobré a syté jídlo. A to je důvod, proč i přes řadu novinek a výživových směrů stále v objednávkách vítězí svíčková nad salátem a vepřové před tofu.

„Nejvíce jdou smažená jídla – sýr a řízek jsou stálé evergreeny. A pak samozřejmě klasika jako svíčková, rajská, vepřo se zelím, guláš, výpečky se špenátem,“ vyjmenovává Martina Avratová z hulínské společnosti Doot, která denně rozváží přes tisíc obědů firmám i domácnostem na Kroměřížsku. Přitom ne že by jejich klienti neměli na výběr. Každý den jim připravují čtyři jídla. Tento týden například zeleninový salát s rukolou a kuřetem, bramborové šišky s mákem nebo rybí filé s restovanými žampiony. 

„Děláme si vlastní knedle a lidi je mají rádi. Knedlíky, brambory, těstoviny objednávají nejvíce,“ ví Martina Avratová.

Knedlíky přitom neobjednávají jen lidé, kteří fyzicky pracují a potřebují tak vydatnější porce. Pochutnají si na něm i kancelářští, učitelé nebo studenti.

Menza Mendelovy univerzity v Brně vydává denně více než dva a půl tisíce obědů studentům, kantorům i firmám v okolí. Saláty občas zbudou, kachna ne. „Česká kuchyně mezi strávníky jednoznačně vede. Když uvaříme svíčkovou, guláš, moravského vrabce se špenátem a bramborovými knedlíky nebo konfitovanou kachnu se zelím, vždycky musíme navýšit porce oproti ostatním jídlům na denním menu,“ říká vedoucí menzy František Ostřížek.

I když konzervativní chuť Čechů na smažené a omáčky se snaží mnohé cateringové společnosti zlomit nabídkou cizokrajných jídel, jako například japonského suši, italských těstovin nebo vydatných vietnamských polévek pho, vždycky se čas od času našinec vrátí k zaběhnutým chutím. 

„Ráda ochutnám cokoliv, snad kromě smaženého hmyzu, chodím na čínu i do vegetariánské jídelny. Ale když mám v poledne velký hlad, zajdu do bistra na něco pořádného. Mám ráda jejich svíčkovou a také dršťkovou mají skvělou,“ říká Eliška Horňáková, která si v brněnském bistru nedaleko náměstí Svobody právě objednala zabijačkovou polévku.

Méně tuku, menší porce

I když to zdánlivě vypadá, že se desítky let na českých hotovkách nic nezměnilo, není to pravda. Prorostlé vepřové nahrazují libovější kousky, užívá se všeobecně méně tuku, zato se na talíř dostane více zeleniny a porce se zmenšily, alespoň v poledních menu.

„Ne snad že bychom upravovali receptury, na nich se nic nemění, omáčka ke svíčkové musí být stejná jako před lety, ale dá se odlehčit na přílohách, zajímavější úpravě,“ říká provozovatel restaurace Dobrá chvíle v Neslovicích na Brněnsku Lubomír Holoubek.

Proto si českou klasiku dovolí i lidé v sedavém zaměstnání, kteří mnoho kalorií za směnu nespálí. Dokládá to i nedávný průzkum společnosti Sodexo, kde až čtvrtina jedlíků hodnotí pracovní obědy jako kvalitnější a s daleko větším výběrem, než byly v předrevoluční době. Na druhé straně celá třetina dotázaných s nostalgií vzpomíná na větší porce. Ty chybějí zejména strávníkům na Vysočině, v Ústeckém, Moravskoslezském, Plzeňském nebo Středočeském kraji.

Ceny obědů šly nahoru

Lidé z pohraničí mají ještě jednu stížnost na pracovní obědy. Jsou čím dál dražší. Vyplývá to i z nejnovějšího průzkumu stravenkové společnosti Edenred, která tvoří každý měsíc statistiku z 1,3 milionu transakcí v českých restauracích. Útrata se za poslední rok zvedla nejvíce lidem z měst v severozápadních a jihozápadních Čechách. V Praze a Brně (kde lidé platí za obědy tradičně nejvíce) se zdražovalo méně.

Současný růst cen v regionech sousedících s Německem a Rakouskem má více důvodů. „V příhraničních krajích čelí restauratéři na pracovním trhu zesílené konkurenci z Německa a Rakouska. Musí tedy výrazněji zvyšovat platy, aby jim zaměstnanci neodcházeli za hranice. To se pochopitelně promítá i do cen jídel. Krátkodobě pak zde vidíme i vliv letní turistické sezony. Restauratéři se díky vyšší poptávce zahraničních návštěvníků nebáli jít s cenami nahoru,“ uvádí Zbyněk Vystrčil ze společnosti Edenred.

Ale ceny šly nahoru i jinde. O pět korun stoupla v červnu cena poledního menu i v hulínském Dootu. „Měli jsme dlouhodobě nízké ceny a už to nešlo udržet. Hodně se zdražily vstupní suroviny, cibuli nebo brambory kupujeme téměř za dvojnásobek,“ vysvětluje Martina Avratová. Klientů jí nikterak neubylo. I tak jsou totiž ceny oproti českému průměru nízké, za menubox tamní strávník zaplatí 75 korun. 

Krabičky vítězí nad hospodou, jídlo si z domova nosí každý druhý Čech

Právě majitelé jídelen a restauratéři v krajích a především v menších městech jsou také jedni z prvních, kteří poznají, jak se ekonomice daří. Pokud lidem platy rostou, jedlíci si rádi připlatí za kvalitnější jídlo. „Lidé v regionech si mnohem častěji než dříve objednávají nejenom jídla z polední nabídky, ale i z běžného jídelního lístku a kombinují i více chodů. To, na co jsme byli zvyklí z Prahy nebo Brna, se stává běžnou praxí i v dalších městech,“ poznamenává Zbyněk Vystrčil ze společnosti Edenred.

V menu zaujme i pečený králík, sladkovodní ryby, zabijačkové či myslivecké pochoutky nebo sezonní speciality, jako třeba svatomartinská husa, která bude v řadě restaurací vonět už tento víkend. „Dostane se i do našeho týdenního jídelního lístku jako VIP meníčko. Nemám strach, že by nešla na odbyt. Lidé si rádi pochutnají na pečínce, kterou tak často nemívají. Chtějí jíst kvalitně a dobře a za chutný oběd si rádi připlatí,“ má vypozorováno Lubomír Holoubek z restaurace Dobrá chvíle.

Celkově za poslední rok vzrostly obědové útraty Čechů o 6,5 procenta, tedy o 8,10 korun. Pro srovnání, spotřebitelské ceny šly v České republice nahoru pouze o 2,7 procenta. 

„I to dokládá, jak pozitivní je spotřebitelská nálada v Česku,“ glosuje Zbyněk Vystrčil.

Zdroj: Edenred, údaje jsou ze září 2018 a 2019