Generální ředitel Vodárny Plzeň Ludvík Nesnídal vystoupil na konferenci Provoz vodovodů a kanalizací 2019 s přednáškou popisující bohatou a pestrou historii, ale také současnost plzeňského vodárenství spočívající v implementaci nejnovějších technologií a postupů při výrobě a distribuci kvalitní pitné vody.
Historie hromadného zásobování pitnou vodou sahá v Plzni do první poloviny 16. století, kdy vodárna v Pražské ulici zásobovala část města vodou z řeky Radbúzy. Vybudované zařízení sloužilo až do roku 1830.
Ve 30. letech 19. století byly na náměstí v centru Plzně vybudovány tři kašny napojené na vodárenskou věž (stojí dosud). Díky tomu byla přivedena pramenitá voda z pramenů na Roudné u Všech svatých k Dominikánské ulici před klášter.
Druhá polovina 19. století se nesla v duchu dynamického rozvoje města a průmyslu, s čímž souvisel nárůst počtu obyvatel (v 80. letech 19. století měla Plzeň 40 tisíc obyvatel). Firma Emila Škody realizovala komplexní vodárenský projekt v roce 1889 – proto tedy oslavy 13é let vodárenství v Plzni. Zdrojem vody se stala Úhlava, která zásobuje město pitnou dodnes. Zděný vodojem na kopci Homolka měl kapacitu 6 500 kubíků a vodárna dění kapacitu 10 tisíc kubíků. Tehdejší spotřeba činila 209 litrů na osobu a den. Voda se platila a spotřeba byla sledována vodoměry – bylo nutné alespoň částečně získat zpět vložené prostředky.
Na přelomu století přestala kapacita dostačovat. V letech1904-1906 byla zdvojnásobena tím, že byly usazovací nádrže vyměněny za pomalé filtry. Kvalita vody v Úhlavě nicméně začala v daném období v důsledku rozvoje průmyslu a počtu obyvatel například na Klatovsku klesat. Vznikl proto tzv. pitný vodovod pro školy, veřejné budovy a zhruba 12é stojánků ve městě. Ten bral jako zdroj podzemní vodu z roudenských studní měšťanského pivovaru. Město tak mělo v dané době dva vodovody – pitný a užitkový.
Po 1. světové válce byl vybudován nový systém filtrace s kapacitou 40 tisíc kubíků denně, který byl zprovozněn francouzskou společností Puech-Chabal v roce 1926. Tento systém fungoval až do roku 1997. Poté byl odstaven a nyní slouží k chovu ryb soukromé společnosti.
V 60. letech minulého století se vybudovala nová chemická úpravna vody (ÚV II) a nové jímání z Úhlavy stejně jako další technologická infrastruktura.
Od 80. let začala být úpravna dále rozšiřována až na 1500 litrů za sekundu v roce 1996. V letech 2013 – 2015 následně proběhla komplexní modernizace a rekonstrukce úpravny vody v Plzni. Nově vznikl třetí stupeň filtrace – přes granulované uhlí, ale také například odmanganování, dávkování oxidačního činidla nebo mikrobiální bariéra v podobě UV zářičů. Cílem bylo především odstranění pesticidních a dalších organických látek.