Máš tohle zapotřebí? Nebylo by lepší přenechat místo v bráně mladším? Hlavou gólmana házenkářů Zubří Milana Maliny se loni honily černé myšlenky.
Nepoddal se jim. A znovu září. Naposledy ničil sebevědomí střelců mistrovské Plzně, kterým dovolil nicotných sedmnáct branek.
„Posledních deset minut jsem si vyloženě užíval. Výborný zápas, pro naše fanoušky, pro nás. Více takových,“ přál si Malina po vítězství 25:17, které Zubří vyneslo do čela extraligy.
Přitom loni jste ani nepostoupili do play off. Musíte být nadšený, ne?
Je to něco jiného. Jsem rád, že konečně hrajeme to, nač jsem zvyklý. Po minulé sezoně spousta kluků říkala, že skončí. V mančaftu byla nervozita, letos se hraje zase zuberská házená. Je to balzám na duši.
I vy jste zvažoval konec kariéry?
Pokud prohrajete pět zápasů po sobě a máte jedenatřicet roků, tak vás napadá, že asi už nestojíte za nic, když nedokážete pomoct mančaftu. O to více mě těší, že to letos šlape. Z házené mám zase radost.
Díky čemu jste se zvedli?
Byli jsme na dně.
Počkejte, play off vám uteklo jen těsně.
V Zubří se to bere jinak. Ale tento rok je to diametrálně odlišné. Přišli Řezníček s Jurkou, vrátili se Říha, Mičkal. V mančaftu je jiný duch. Kluci při sobě více drží, navštěvují se, pomáhají si na stavbě. Hrstka staví, Říha a já také. Kluci přijdou pomoct, posedíme, zajdeme na pivo. Tohle dělá v každém kolektivním sportu strašně moc.
Jak to, že týmová chemie najednou funguje?
Mira Jurka a Tomáš Mičkal jsou kluci, se kterými jsem chodil od základky do školy. Řezňa nezkazí žádnou srandu. Udělali jádro zábavy a ostatní se nabalili. Když je tým v pohodě, dělá to hodně. Zmizelo napětí, kluci nemají strach, jak to bude další zápas. Teď jdeme na utkání s tím, že ho vyhrajeme.
Co z toho může vzejít na konci sezony?
Budu spokojený, když budu mít z házené radost, jako ji mám teď. Protože loni jsem ji ztrácel. Obzvláště kdy ještě skončil můj dlouholetý parťák Peťa Orság. Z toho jsem byl také špatný. Říkal jsem, si, co tě vede, abys skákal v brance, když prohráváme a nepomáháš klukům. Nechej to raději mladým. Letos mám zase radost z toho, co dělám od šesti.
Znovu jste získali respekt soupeřů, že?
Každý v hale mohl vidět, jak v poslední minutě Řezňa napálil balon pod břevno. Když to takhle na mě vypustí na tréninku, tak to teda respekt mám. Do toho Mira Jurka a jeho deset náznaků, než hodí, a Vápno (Mičkal), který si z brankářů dělá legraci na druhé straně. Už to stačí, aby se Zubří zase báli. Už nejsme týmem, do jehož haly se jezdilo pro body. Tady se teď nevyhrává.
A do toho nadšení fanoušci, kteří loni trpěli, že?
To je další věc. Už je zase plná hala. Na Plzeň museli přinést nové tribuny, přidali další lavičky. Je radost hrát před takovou kulisou.
Místo svého vrstevníka Petra Orsága teď tvoříte brankářský tandem s mladíkem Šimonem Mizerou. Jak spolu vycházíte?
Měl jsem trochu strach, jak si to sedne. Přece jen je o více než deset let mladší. Obavy byly zbytečné. Je to super kluk, jak při tréninku, tak i při zápasech. Sedli jsme si i mimo. Zajdeme na pivko, pokecáme. Někdy se přidá Peťa Orság. Když nezachytá jeden, zachytá druhý. Proti Karviné zachytal výborně on, proti Dukle zase já. V zápase proti Plzni se někdy v půlce druhého poločasu začal rozcvičovat. Říkal jsem si, dobré. Ještě jednu střelu a pak si půjdu sednout. Šel bych v klidu, protože vím, že není do počtu, že pomůže. Mira Jurka a Řezňa říkají, že je to velký talent. A já s nimi souhlasím. Jednou bude výborný brankář ve světovém klubu.
Je pro vás hnacím motorem?
Myslel jsem si, že by to tak mohlo být, ale není. Na začátku jsem to tak možná měl, že musím chytat, abych neseděl na zadku. Naopak jsem se uklidnil a beru to tak, že když bude chytat, bude to jenom dobře. Potřebuje se vyvíjet a já mu v tom můžu třeba pomoct. Když budeme mít každý zápas šedesát procent úspěšnosti zákroků, tak se dobereme k tomu hlavnímu, což je titul. Nikdo si nepamatuje, jestli Malina kdysi vychytal Goražde. Jediné, co si lidé v Zubří pamatují, jsou tituly. Každý ví, že jsme v roce 2012 vyhráli extraligu a kdo u toho byl.
