Jak lépe vybírat daně? Dát lidem informace, na co se využijí

Kdo vlastní byt, dům či pozemek, čeká každé jaro na složenku do finančního úřadu, aby zaplatil daň z nemovitých věcí. I když se o nutnosti jejího výběru v Česku čas od času vedou spory, existuje v celé řadě zemí na celém světě a ve většině případů funguje jako daň lokální. Často je to také daň, jejímuž placení se lidé snaží vyhnout. Jak tyto problémy řeší ve světě, přednášel na podzim na Právnické fakultě MU mezinárodní tým expertů.

Jako právníci a znalci se věnují srovnávání daňových zákonů, výběru těchto daní a jeho efektivitě, dívají se na rozdíly mezi různými právními systémy nebo fázemi daňové reformy, případně sledují zavádění takové daně. „Srovnáním se dá hodně naučit, poučit se z chyb a zkusit najít příklady hodné následování,“ řekl jeden z expertů, Peadar Davis, který působí na univerzitě v Ulsteru.

Jedním z největších problémů u těchto daní jsou totiž jejich nízké výnosy a také poměrně náročná technická stránka jejich výběru. Je u nich potřeba stanovit, co jsou nemovitosti, na které se daň vztahuje, kdo ji platí, jak často, v jaké výši a jak se vybírá. „Z určitého úhlu pohledu jde o vhodnou formu daně, u níž si lidé velmi dobře uvědomují její existenci. Nestrhává se z příjmů, člověk se musí aktivně přihlásit k jejímu placení a každý rok ji pak uhradit, takže to buduje určitou zodpovědnost. Na druhou stranu se to lidem často nelíbí a zamýšlí se nad tím, proč by ji vlastně měli platit. Na straně státní správy navíc někdy převýší náklady na její výběr výnosy z ní,“ podotkl Davis.

Diskuze o jejím zrušení a nahrazení třeba vyšší daní z příjmu či daní z přidané hodnoty se vedou i v Česku. „Častý argument pro tento krok je ten, že člověk tuto daň platí z už jednou zdaněného příjmu a pokud lidé chtějí investovat do nemovitostí, neměli by se znovu danit,“ uvedl Michal Radvan z Právnické fakulty MU, který se daněmi zabývá, a spolu se zahraničním kolegy už několik let pořádá semináře na toto téma. „Je to ale jediná daň, která jde v plné výši do rozpočtu obcí a je tedy zdrojem pro rozvoj obcí a služeb v nich. Bohužel jsem zatím od žádného českého města či vesnice neviděl přehledné a jasné vysvětlení, kolik na dani dostala a jak ty peníze využila pro místní lidi,“ zdůraznil. 

Přitom právě větší informovanost je často to, co dokáže zvýšit výnosy daně z nemovitých věcí nebo pomoci při jejím zavádění. „I v tomto případě hraje roli důvěra ve vládu či vedení obce. Pokud lidé nevidí, kam vybrané peníze jdou, že se díky nim skutečně něco zlepší a neskončí v kapsách politiků, nechtějí logicky daň platit. Když ale vláda či obec komunikuje, ukazuje, co vše se dá z těchto peněz udělat a třeba i řekne, že když lidé daň neplatí, tak se nepostaví nový chodník nebo silnice, tak to funguje a výnosy se zvedají,“ popsal jednu z dobrých praxí Riël Franzsen, který působí na univerzitě v jihoafrické Pretorii.

S kolegy zmínil úspěšné kampaně například v Zambii, kde se podařilo zvýšit mezi lidmi povědomí o této dani, nebo v Albánii, kde si na webu mohl každý dohledat konkrétní obec, výši jejího příjmu z této daně a konkrétní projekty, na něž se peníze využili.

Mluvit o využití těchto daní je důležité i proto, aby si lidé uvědomili, že díky nim se také zvedá hodnota jejich nemovitostí. „Vlastnictví nemovitosti zvyšuje bohatství člověka nebo firmy a případně i jeho příjmy. Dobrá infrastruktura a dostupné služby v místě, kde nemovitost vlastní, se odrážejí i v její hodnotě či příjmu z ní. Takže pokud obec investicemi do infrastruktury nebo služeb její hodnotu zvedá, tak se dá říct, že si z toho bere něco zpět právě ve formě daně z nemovitých věcí,“ ukázal další možný pohled na tuto problematiku William J. McCluskey, který také působí na pretorijské univerzitě.

i

Zájem o daňovou problematiku svedl čtyři odborníky dohromady už před několika lety, v roce 2015 poprvé uspořádali týdenní kurz na toto téma na Masarykově univerzitě. Spolu také pracovali na publikaci, která vůbec poprvé srovnává majetkové daně v zemích střední a východní Evropy a centrální Asie a která brzy vyjde.

„Právě v těchto zemích je často problémem nízká výnosnost tohoto typu daní a zároveň chybějící politická vůle je například zvednout nebo lépe propagovat,“ podotkl Radvan. Franzsen doplil, že především ve východoevropských státech si lidé ještě stále málo uvědomují a chápou, že budování infrastruktury a rozvoj služeb slouží právě jim jako obyvatelům a že majetkové daně jsou dobré pro udržování a zlepšování kvality i jejich života v daném místě.

Problémy ale nejsou jen tam. Například ve Velké Británii, která má nejvyšší sazbu daně z nemovitostí na světě, je její výběr také hodně neefektivní a lidé se jejímu placení vyhýbají. V některých zemích výběr komplikují třeba různé výjimky, na které se lidé snaží napasovat svou nemovitost a někde je prostě jen neplatí, protože jsou tak nízké, že se státu či obci nevyplatí je vůbec vymáhat.