Další  částí toho, co jsem dostal jako povánoční nadílku od  kosířů je pokračování story  o tom, jak OPW  zfalšovala  zjištění svých  vlastních inspektorů,které vyslala  do syrského města  Douma  šetřit  tzv.  plynový  útok chlorem  Syrské armády na  toto město,které tehdy  bylo v  držení radikálních islamistů.

Konkrétně jde  o to, že  včera  Wikileaks  zveřejnily  další dokumenty  pocházející  z  archivu  OPCW, která má být  celosvětovým garantem nepoužívání a kontroly  moratoria  na  výrobu a  exploataci  chemických zbraní hromadného ničení.. Jdu s tím ven za  čerstva. Protože  z téhle  záležitosti se klube  čím dál větší, celoplanetární -PODVOD!

Pro překlad originálu   z Wikileaks  byl opět použit  překladač:

OPCW-DOUMA – uvolněná část 4

Tolik dokumenty , ke  kterým se nově  dostal  server  Wikileaks. Které ovšem mainstream a politické špičky  ostentativně  ignorují. V tom  lepším případě. Nebo tvrdě  stíhají, pokud se někdo z mainstreamu odváží  na  tenhle případ  poukázat nebo něm cosi zveřejnit. Jako se  to naposled  stalo  reportérovi   Newsweeku  Tarequ Haddadovi.  Který  musel na  své pracovní místo  u tohoto renomovaného titulu rezignovat /eufemismus  pro vyhození/. Po té co s epokusil informace  o skandálu a  falšování důkazu OPCW v  souvislostí s incidentem v  Doumě  dostat  do  Neewsweeku. 

Jeho  příběh popisuje  rozsáhlý  článek  na  americkém konzervativním webu

                                     The  American Conservative

který má jako motto následující:

Americký konzervativec existuje kvůli  konzervatismu v mainstreamovém prostoru. Ctíme místní komunitu, svobody, které nám odkázali zakladatelé, civilizační základy víry a rodiny  a  nestydíme se používat slovo  mír

Konkrétně  jde o tento jeho aktuální artikl

A Newsweek Reporter Resigns, a Counter-Narrative Won’t Die

Než  popíši jeho obsah, dovolím si představit  autora. To  proto, aby nebyla  diskuse o  tom,  že  jde o nějakého neznalého, protiamericky  zaměřeného proruského nebo Assadem placeného  hloupého trolla.  Jmenuje se  Scott Ritter a jeho stručný  životopis  sděluje  následující:

Scott Ritter je bývalý zpravodajský důstojník Námořní pěchoty, který sloužil v bývalém Sovětském svazu při provádění smluv o kontrole zbraní, v Perském zálivu během operace Pouštní bouře av Iráku dohlížel na odzbrojení zbraní hromadného ničení. Je autorem  několika knih, naposledy,  Deal of the Century: Jak Írán zablokoval západní cestu do války  (2018).

Takže o jeho kvalifikaci, osobní integritě a  vlastenectví  nelze pochybovat.

Pro překlad  do češtiny je opět použit  překladač, i když zjevně  s menším zdarem než  u  úředních dokumentů OPCW. Strohou jednoznačnou úředničinu  evidentně má  radši než  květnatý  novinářský  jazyk.  Angličtináři si jistě  sami hravě poradí, Ostatní se  musí spokojit  s mojí interpretací. Ale  dejme  konečně  slovo Scottu Ritterovi:

Je to /incident v Doumě  a  falšování  zprávy o jeho vyšetřování ze  strany  OPCW-pozn. vlk/ pravděpodobně nejméně komunikovaný  mediální skandál o nejméně probíraná  mezinárodní kontroverze v poslední době – ​​rezignace Tareqa Haddada , uznávaného novináře z Newsweeku , který je význačnou oporou mainstreamových médií. 

Jde o to, co Haddad řekl ohledně odmítnutí časopisu pokrýt informačně pro veřejnost skandál, který se odehrává v rámci Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) . Již nějakou dobu se objevují  důkazy, že OPCW falšovala  podklady  při vyšetřování údajného použití chemických zbraní v syrském městě Douma dne 7. dubna 2018. Tato obvinění posloužila jako důvod pro následný společný americko-britsko-francouzský útok kvůli  podezření na použití  chemických  zbraní uvnitř Sýrie, přestože OPCW nemohla  před ním  Douma prozkoumat, natož aby  vydala zprávu.

V oznámení na Twitteru Haddad prohlásil: „Z Newsweeku jsem rezignoval poté, co byly mé pokusy o zveřejnění zpravodajských odhalení o úniku dopisu OPCW odmítnuty bez platného důvodu,“ dodává : „Shromáždil jsem důkazy o tom, jak [OPCW] potlačovaly  informace z tohoto incidentu, kromě důkazů z jiného případu, kdy byly informace nevhodné pro vládu USA odstraněny, i když ty byly  fakticky naprosto správné. “Haddad dále poznamenal, že mu Newsweek vyhrožoval právními kroky, pokud by  snad se snažil zveřejnit svá zjištění jinde.

Vyšetřování případu  Douma OPCW bylo v oblaku kontroverze, protože krátce poté, co byla jeho prozatímní zpráva zveřejněna na začátku března 2019. Dokument připravil Ian Henderson , inženýr pracující pro OPCW. Zpochybnil závěry inspekčního týmu ohledně provenience dvou kanystrů chloru umístěných na místě nehody a byl propuštěn do tisku. 

Dokument, který OPCW následně prohlásil za pravý, zvyšoval pravděpodobnost, že kanystry byly na scénu umístěny ručně, na rozdíl od toho, že byly upuštěny syrským letectvem, což vyvolává otázku, zda byl celý incident v Doumě proveden představil.

Haddádův příběh však nebyl zdaleka jen o zprávě Iana Hendersona, ale spíše o řadě nových dokumentů , podpořených inspektorem – informátorem známým jako „Alex“,  který obviňoval vedení OPCW z ignorování nálezů svých vlastních inspektorů v ve prospěch revizionistické zprávy připravené jiným,správně  nastaveným  týmem inspektorů z Turecka. Tato druhá skupina se údajně silně opírala o údaje a svědky poskytnuté Syrskou civilní obranou („Bílé helmy“) a Syrsko americkou lékařskou společností (SAMS), což jsou dvě zdánlivě humanitární organizace, které se staví zásadně  proti režimu syrského prezidenta Bašára al-Asada.

Haddadovy nové zdroje se objevily po zveřejnění závěrečné zprávy OPCW o incidentu v Doumě v červenci 2019 . Tento dokument dospěl k závěru, že v Doumě byl jako zbraň použit chlór, pravděpodobně prostřednictvím tlakových láhví  na chlór, které měly být svrženy  z letadel – takže syrská vláda byla výlučně odpovědná,protože nikdo jiný  nad Sýrií nelétal  a legitimizovala  tak  letecké útoky vedené USA.

Uniklý materiál byl ověřen pomocí rozhovorů s vybranými zpravodaji (možná včetně Haddada, který  naivně  hledal zpravodajskou ochranu od Newsweeku ). S „Alexem“, který tvrdí, že byl součástí vyšetřování Douma. Příběh, který se vynořuje už při zběžném prozkoumání těchto nových dat je zcela neguje – OPCW záměrně  potlačil zjištění vyšetřovacího týmu, který uváděl, že chlór nebyl použit  jako zbraň v Douma. Vedení OPCW se poté s vládou USA spiklo, že připraví další zprávu, založenou na alternativním souboru faktů, který podporoval představu, že syrská vláda ve skutečnosti použila chlór jako zbraň.

Management OPCW tyto úniky do značné  míry ignoroval. Současný generální ředitel, Fernando Arias, obhajoval práci své organizace a prohlásil: „Zatímco na některých veřejných diskusních fórech stále obíhají některé z těchto rozmanitých názorů, rád bych zopakoval, že stojím za nezávislým profesionálním závěrem [ vyšetřování]. “ Newsweek prostřednictvím mluvčího řekl reportérovi :  „ Novinář  [Haddad] prezentoval spikleneckou teorii spíše než nápad pro objektivní zpravodajství. Editoři Newsweeku  toto odmítli. “

Za normálních okolností by uniklé dokumenty a svědectví z první ruky informátora, jako je „Alex“, získaly pozornost mainstreamových médií, zejména vzhledem k jejich vazbě na administrativu  Trumpa. Byly doby, kdy se média nebála vzít kontroverzní příběh a běžet s ním, dokonce i takový, který zahrnoval mnohostrannou kontrolu zbraní. V srpnu 1998 jsem rezignoval na svou funkci hlavního inspektora zbraní se zvláštní komisí OSN (UNSCOM), která byla pověřena odstraňováním, ničením nebo demontáží iráckých zbraní hromadného ničení (WMD) v souladu s příslušnými OSN Usnesení Rady bezpečnosti. Moje rezignace byla zpráva,která se dostala  na titulní stránku v The New York Times a The Washington Post(mimo jiné) a já jsem byl povolán, abych před Senátem i Sněmovnou svědčil o mých obviněních, která se soustředila na americké zasahování do práce UNSCOM. 

Ve zpětném pohledu bych byl klamal, kdybych uvěřil, že jediným důvodem, proč se média o můj příběh zajímala, bylo to, že shledaly komplikace odzbrojování  Iráku jako fascinující. Skutečnost byla taková, že alespoň z pohledu masmédií moje rezignace sloužila jako prostředek k přehrání příběhu proti konkurenčním domácím politickým mocenským pólům, které v mém případě sestávaly z úřadujícího demokratického prezidenta Billa Clintona a Kongres, kde obě komory ovládaly republikáni. 

Můj příběh neměl význam, přestože jsem  se opíral o pravdivá zjištění , ale protože moje věc byla přijata jednou stranou (kongresovými republikány) a použita jako politický nástroj  proti druhé (prezident Clinton). Ve chvíli, kdy se prezident i Kongres spojili  do jednoho bloku a   zvolili změnu režimu / v Iráku, pozn. vlk/  a podpořila  to armáda  oproti legitimnímu odzbrojení, přestal jsembýt potřebný a média mě opustila  jako špatný zvyk . Démonizace Iráku Saddáma Husajna zabránila jakékoli smysluplné diskusi o otázkách odzbrojení, s konečným výsledkem bylo nezpochybnitelné přijetí představy, že Irák si zachoval ZHN, přestože neexistují žádné důkazy, které by toto udržely, a přijetí války jako jediného proveditelného řešení. , přestože kontroly zbraní prokázaly, že by mohly být užitečné.

Zatímco se konvenční moudrost nakonec vyvinula, aby akceptovala skutečnost, že proces odzbrojení OSN fungoval, a že jsem měl pravdu, když jsem informoval, že Irák byl kvalitativně odzbrojen a že již nepředstavoval hrozbu hodnou války, zůstává skutečností, že irácké zbraně hromadného ničení byly vždy problémem Saddáma Husajna. I když došlo k dohodě o tom, že ZHN neexistovaly, nikdy nedošlo k přehodnocení toho, jak jsme společně zařadili  Saddáma do kategorie „zlého diktátora“, s premisou jeho odstranění.

Mezi mým případem a kauzou  inspektorů OPCW existuje mnoho podobností, zejména pokud jde o jejich obranu integrity instituce, kterou zastupují, a odolávání korupci vnějšími  vlivy. Avšak otázka OPCW zůstává otázkou vnitřního sporu, popírá velkou etapu americké politiky a pozornost médií, která by sbírala.

Existuje několik důvodů. Zaprvé je obtížné shromáždit lidi kolem případu, kdy ústřední debata je o relevanci několika  částic  nějaké látky  částic na miliardu celkových  částit nebo o inženýrských rovnicích týkajících se pevnosti betonu a  oceli  v tahu. I když se zdá, že základní věda a matematika jsou na straně Iana Hendersona a „Alexe“, odmítnutí OPCW zapojit se do jakékoli podstatné diskuse znamená, že to, co prochází „debatou“, unesli za nezpochybnitelné vedoucí  osobnosti sociálních médií. Vedou je Eliot Higgins a jeho skupina Bellingcatských „specialistů“, kteří  jsou vždy “ správně “ připraveni vysvětlit cokoli svou pochybnou vědou s vyzkoušenými opotřebovanými triky označují všechny, kteří se proti nim staví jako „pro-Assadoví“ spiklenecké teoretiky a / nebo Ruskem ovládané trolly, kteří jednoduše papouškují  „Kremlské řečnické bludy.“

Newsweek  potlačením zjištění ní Tareqa Haddada kodifikuje  neschopnost mainstreamových médií vzvednout metaforický míč a hrát  s ním.  Je to  deklasující obvinění současného stavu žurnalistiky. Bylo období, kdy by neohrožený vyšetřovací reportér, jako je Seymour Hersh,zatnul  zuby do příběhu, jako je tento. Ale Hershovo jednorázové rozhodnutí – New Yorker – a jeho editor David Remnick se vzdali hledání pravdy ve prospěch vydávání příběhů, které démonizují Assada a Putina. Totéž lze říci o časopisu The New York Times , The Washington Post a dalších hlavních médiích. 

Skandál oznamovatele OPCW má všechny prvky trháku – hrdiny, darebáky, skandál, lži a skrývání. Pravda založená na faktech však již není základním palivem mediálního podnikání, které má moderní žurnalistika udržet, zejména pokud lze pravdu tak snadno potlačit jako „pro-Assada“ nebo „pro Rusko“.  Práce pravých novinářů, jako je Tareq Haddad, je potlačena editory, Američané zůstanou vězni své vlastní nevědomosti.   

Děkuji  IM za linky  k tomuto článku.