Virtuální světy Jamese Colea, epizoda 5: Můj nejoblíbenější herní žánr – RPG

Je to jediný žánr, který mi umožňuje bezezbytku realizovat mou elementární potřebu sebezdokonalování, rozvíjení vlastních dovedností a obecně radost ze získávání zkušeností, které běžný svět obvykle nenabízí. Na rozdíl od života, kde je takovéto obstarávání nutně spojeno s dlouhodobým a ne vždy komfortním procesem či odpovídajícím způsobem uspokojivým výsledkem, RPG nám dává možnost otevírat potenciál avatarů v nekonečném množství variací a dovednostních „stromech“.

Vlastně si myslím, že právě tento prvek je jedním ze základních atributu virtuálních herních světů a také jedním z vysvětlení, proč jsou hry natolik důležitou součástí dnešní kultury. Nakonec nějaké RPG prvky dnes pronikají do her i celých franšíz, u kterých bychom to nikdy neočekávali (Far Cry, AC).

Zásadní výhodou je nakonec i to, že veškeré dostupné zkušenosti hráč získává zpravidla v pohodlí vlastního domova, bez přítomnosti dalších lidí. Navíc se může postava chovat libovolně zhůvěřile a žít tak sny nejednoho hráče. Jak skvělé by přeci bylo, kdyby se nám nad hlavou po každé bitce v hospodě nebo po kvalitním rande objevil počet nabytého XP?