Rudé zrůdy a „hnus“: Fanatici jako Urválek ničili nevinné. Tohle byli totalitní „kati“

Zrůda, fanatik, rudý kat, čiré zlo. Prokurátor Josef Urválek, jedna z hlavních „hvězd“ vykonstruovaných politických procesů, bývá titulován v posledních dnech během přestřelek o pozici exministryně Heleny Válkové (ANO) všelijak.

Poslankyně a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Válková, která pod tlakem nebude kandidovat na ombudsmanku, je společně s Urválkem podepsaná pod článkem, který za totality obhajoval institut ochranného dohledu. Ten měl sloužit k šikaně disidentů, Válková ale odmítá, že by se jejich pronásledování účastnila.

Šikanovala disidenty a pomáhala „katovi“ Horákové? „Blábol!“ zuří Válková a chystá žalobu

„My jsme zkoumali, jaký dopad to bude mít v případě těžkých recidivistů. Navíc jsem vůbec netušila, kdo je Urválek. Ano, teď po roce 1989 to víme všichni,“ bránila se Válková pro Deník N. Její kritici však dál a dál zmiňují pochybnosti, zda Urválka skutečně neznala.

Kdo byl Josef Urválek? A další prokurátoři té doby? „To by měli vědět nejen právníci, ale i všichni dospělí občané. Byl to nejodpornější zjev československé justice,“ řekl o Urválkovi v pořadu S prezidentem v Lánech Miloš Zeman. Blesk Zprávy oslovily historiky, kteří zmiňují nejen Urválka.

Poslanec ODS a historik Pavel Žáček, který je bývalým prvním ředitelem ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů), ke komunistickému prokurátorovi Státního soudu Urválkovi říká: „Byl symbolem toho stalinského pojetí práva - zlikvidovat třídního nepřítele jednou provždy a zároveň zastrašit zbytek populace.“

Urválek, který se narodil v roce 1910 v Českých Budějovicích, byl hlavním žalobcem v monstrprocesech kolem Milady Horákové a také Rudolfa Slánského, spojence Klementa Gottwalda, který však upadl v nemilost. Coby žalobce se Urválek podílel i na realizaci dalších procesů - komunistickým režimem pečlivě naplánovaných tak, aby vedly k potrestání odpůrců a jinak nepohodlných lidí.

Prokurátor Josef Urválek: Nechvalně proslulý z monstrprocesů s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským | ČTK

„Byl to člověk, který byl schopen stávající právo zneužívat ve prospěch represivního režimu způsobem velmi manipulativním. Člověk, který se byl schopen zaprodat ve prospěch režimu a zdůvodňoval ty nejhorší zločiny. Když se podíváme na jeho vystoupení, která měl, tak to bral jako show. On byl schopen ty lidi okřikovat, dehonestovat, byl schopen snižovat jejich důstojnost přesto, že všechno směrovalo k cíli, který chtěl - buď dlouhodobému věznění, nebo dokonce k trestu smrti,“ popisuje Pavel Žáček.

Urválek se podle něj „vyžíval v tom, že byl přenášen rozhlasem, v různých týdenících nebo politických prezentacích, které vlastně byla nucena poslouchat skoro celá republika“.

Válková je přitom spolu s Urválkem podepsána pod článkem „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“. Ten vyšel na jaře 1979 ve čtvrtletníku Prokuratura. Tedy v roce, kdy Urválek v Praze za nevyjasněných okolností zemřel. Patrně spáchal sebevraždu. A Žáček příliš nevěří, že exministryně netušila, kdo Urválek byl.

Historik Libor Svoboda z ÚSTR označuje Urválka za hanbu české justice a jednu z nejtemnějších postav naší moderní historie.

„Urválek patřil k prokurátorům, kteří byli u těch opravdu základních monstrprocesů. Nejznámější je Milada Horáková, ale pak samozřejmě i Rudolf Slánský, což byl vrchol Urválkovy kariéry u politických procesů. Bylo to vyvrcholení všeho toho hnusu a děsu. Mezitím tam ale byly další procesy,“ upozorňuje Svoboda pro Blesk Zprávy.

Dalšími obávanými prokurátory vedle Urválka byli Karel Čížek či Karel Vaš. „Urválek, Vaš a Čížek byli svého druhu ,klasy′. Prostřednictvím řady ,odhalení′, dehonestace apod. museli ukázat, že státní aparát je schopen zasáhnout proti všem nepřátelům. Třeba Urválek byl v tomto smyslu výborný řečník, uměl mluvit - ale je to takové to temné charisma, které na nás dnes působí děsivě,“ popisuje Svoboda. 

Další komunistickou prokurátorkou byla Ludmila Brožová-Polednová. Za svůj podíl na justiční vraždě Milady Horákové byla odsouzena na 6 let, 19. března 2009 nastoupila do věznice ve Světlé nad Sázavou, v prosinci 2010 jí však udělil milost tehdejší prezident Václav Klaus. 

Brožová-Polednová se bránila, že u monstrprocesu s Horákovou a její skupinou byla jen novickou z příkazu. Lidovky.cz v minulosti uveřejnily zhodnocení procesu s Horákovou, které Brožová-Polednová sepsala.

„Velmi dobrá byla při procesu spolupráce se soudruhy StB. Tomu je možno nejvíce děkovat, že proces dopadl dobře,“ uvedla ve spisu, v němž Urválka označovala za „spíše mírného“. Celkem bylo u procesu s Horákovou přítomno pět prokurátorů, dle Brožové-Polednové by bývali stačili Urválek a prokurátor Juraj Vieska, který dle ní „procesu dodal živost“.

Na smrt byl poslán společně s Horákovou divadelní a literární kritik Záviš Kalandra, na pankrácké popraviště odvedli rovněž právníka Oldřicha Pecla a strážmistra SNB ve výslužbě Jana Buchala.

Ludmila Brožová–Polednová | Vojtěch Hurych, archiv Blesku

Stejně jako další prokurátoři včetně Antonína Havelky se přitom Brožová-Polednová účastnila i samotných poprav. „Špatně mi bylo… ještě jsem se držela s Toníčkem Havelkou. Řekla jsem ,Tondo nebudem se dívat′, tak jsme se nedívali. Já nevím vůbec, jak to probíhalo. A pak nám bylo tak špatně, že do nás vrazili celý koňak a já nevím co. To není jen tak,“ říkala po revoluci horlivá prokurátorka, která se hájila mj. slovy: „Vy si myslíte, že tam nebyla žádná trestná činnost? Myslíte, že bych to dělala, kdybych si myslela, že to není pravda?“

Prokurátor Juraj Vieska, který se také aktivně podílel na procesu s Horákovou, kdy všechny obviněné emotivně označoval za vyvrhele společnosti, byl československý voják, podplukovník a rodák z Rožňavy, jenž se zapojil i do procesu s generálem Karlem Kutlvašrem, hrdinou Pražského povstání, který byl v květnu 1949 odsouzen za smyšlenou velezradu na doživotí.

Kutlvašr byl následně vězněn v Mírově a Leopoldově, a i když byl propuštěn po amnestii prezidenta Antonína Novotného v roce 1960, zemřel již v říjnu 1961.

Vieska byl během procesů hlavním „hercem“. Strhával na sebe značnou pozornost. O Horákové říkal: „Vy, žena, jste počítala s třetí světovou válkou, že bude bombardovaná Praha, že budou matky umírat, děti umírat!“ A hrál nečistou hru s předem domluvenými soudci, když vyzýval: „Pracující volají po přísném potrestání zrádců a já s nimi“. O trestech bylo rozhodnuto dopředu.

Jenže i tohohle prokurátora dostihla děsivá komunistická zlovůle. Zatčen byl již v říjnu 1951 a následně souzen za násilí při vyšetřování obviněných a údajnou sabotáž. Propustili ho v roce 1955, v roce 1965 zemřel.

To prokurátor Karel Vaš, rodák z Užhoroda, který se dožil požehnaných 96 let (zemřel v prosinci 2012 v Praze), se podílel pro změnu na justiční vraždě generála Heliodora Píky, oběšeného 21. června 1949 v Plzni na Borech.

Navzdory tomu, že Vaš čelil od února 2001 obžalobě pro trestný čin vraždy, dožil v relativním poklidu v domově důchodců na pražském Chodově neodsouzen. „Málokdy je možné vidět tak strmou cestu k moci a její zneužívání k vlastnímu prospěchu, tak jako se to povedlo Vašovi,“ uvedl o Vašovi, kterému přezdívali „soudce kat“, v minulosti historik Mikuláš Kroupa.

Historik Pavel Paleček, který pracoval na scénáři dokumentu „Vrahem z povolání“, o Vašovi prohlásil: „Nikdy nepřipustil, že by jeho činy nebyly správné. Byl to fanatik.“ A historik Svoboda o něm nyní Blesk Zprávám řekl: „Vaš byl často u velkých vojenských procesů, byl nejen u Píky.“

Dcera se omlouvala, jeho peníze dala na charitu

Vašova dcera Galina po smrti svého otce Reflexu řekla: „Nikdy mě nepohladil, neřekl, že mě má rád.“ V prohlášení se pak za otcovy činy omlouvala. „Odsuzuji všechny nelidské a nenapravitelné činy tehdejší doby. Tedy i činy, kterých se dopustil otec... Cítím se všemi, které minulý režim připravil o svobodu a právo žít šťastně. Vždy jsem nesla stigma dcery Karla Vaše a těžce se s tím vyrovnávám od dětství až do dnešních dnů,“ vzkazovala v roce 2013 Vašova dcera, která finanční prostředky po otci věnovala na charitu.

Někdejší komunistický prokurátor Karel Vaš u soudu. Zemřel v 92 letech neodsouzen | ČTK / René Volfík

Dalším komunistickým prokurátorem byl Karel Čížek, který se podílel např. na procesu Machalka a spol., namířeném proti katolické církvi, v němž bylo natvrdo odsouzeno 10 obviněných - nejpřísněji na doživotí.

„Čížek byl mladší než Urválek a vydával se za velkého odborníka na církevní procesy. Na rozdíl od Urválka, který byl absolventem práv, byl Čížek absolvent přípravných škol,“ říká historik Svoboda o „dělnickém prokurátorovi“ Čížkovi, který byl produktem komunistických přípravek a během jedné ze svých řečí před zinscenovaným soudem dokonce hrozil, že souzen (a odsouzen) bude i Vatikán.  

Umučený farář Josef Toufar | Jiří Čada

Umučený Toufar a návrh trestu smrti pro těhotnou

Dalšími prokurátory procesu s Machalou a spol. byli právě Urválek i Ludmila Brožová-Polednová: šlo přitom o proces, při kterém byl při vyšetřování tzv. Čihošťského zázraku skandálně umučen kněz Josef Toufar. Prokurátor Čížek však figuroval třeba i v procesu Hošek a spol., kde padlo hned pět trestů smrti. Stejně tak byl i u řady dalších „hrdelních procesů“, jak upozorňuje Svoboda.

Čížek a Brožová-Polednová např. spolupracovali v procesu s odbojovou skupinou Jaroslava Vetejšky, který byl popraven v září 1950 na Pankráci za zastřelení plukovníka StB Aloise Dyčky. Smrt tehdy prokurátoři navrhovali i pro jednu z obžalovaných - 25letou matku dvou dětí Melanii Klouparovou, tehdy v šestém měsíci těhotenství, která dostala doživotí.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti | Dana Kolářová

Obávaná prokurátorka Ludmila Matušínská je neblaze zapsána u procesu s prvorepublikovou hereckou hvězdou Jiřinou Štěpničkovou z prosince 1952.

Štěpničková, která po válce žila v Londýně, byla zatčena za dramatických okolností při pokusu o emigraci se svým čtyřletým synem Jirkou v říjnu 1951. Snažila se tehdy překonat s převaděčem západní hranici Československa, po verdiktu soudu, který potřeboval demonstrovat sílu režimu, strávila necelých 10 let ve věznici v Pardubicích, než byla v roce 1960 propuštěna na amnestii. Zemřela na rakovinu v roce 1985.

Matušínská pro ni však měla žádat nejvyšší trest - text požadující trest smrti pro herečku pak podepsaly údajně i některé kolegyně Štěpničkové. Existují však různé verze s různými jmény.

Herečka Jiřina Štěpničková se pokusila o emigraci. I s malým Jiříkem |  Alexandr Malachovský, FTV Prima, archiv

Obávaných prokurátorů bylo v 50. letech více. U monstrprocesů se střídali či doplňovali. Josef Urválek však patřil do „1. ligy“. Poslanec Žáček se do exministryně Válkové, která tvrdila, že Urválka neznala, opřel v reakci pro Blesk Zprávy zostra.

„Mně to připadá úplně absurdní. Každý, kdo prožil rok 68, určitě vnímá ta jména z 50. let, která se veřejně probírala. Tím spíše, že to byla studentka práv,“ upozornil Žáček.

Exministryně spravedlnosti Helena Válková | Blesk/ČTK

„Dobře, jestli uvěříme, jakože o tom pochybuji, že to tenkrát nevěděla, tak to ví dneska. A podle mě by na to měla adekvátně reagovat. To znamená, že to jméno není srovnatelné s její pozicí zmocněnkyně pro lidská práva, nemluvě o tom jejím článku,“ upozorňuje Žáček.

„Jestliže paní Válková dnes vydává onen článek za vědecký a nechce připustit to, že byl zneužíván československou vládou nejen proti politickým vězňům, ale občanům jako takovým, tak je to absurdní a nesvědčí to o žádné sebereflexi. Podle mě by především ona měla zvážit svou pozici a měla by sama odstoupit. Aniž by k tomu byla nucena, když se tohle objevilo. Já se divím, že s touto minulostí byla schopná jít na tyto vysoké pozice - ministr, zmocněnec pro lidská práva, a dokonce kandidovat na ombudsmanku,“ dodal pro Blesk Zprávy Žáček.

Poslanec ODS Pavel Žáček je historikem a někdejším prvním ředitelem ÚSTR | ČTK / Roman Vondrouš