Po žánrově zcela odlišných Šampionech to byl znovu výborný výběr. Nádherná mladá žena Elena měla šestiletého syna, který jednoho dne vyrazil se svým otcem na výlet. Tu Matce sám zavolal, že se nachází na opuštěné pláži a otec prý jen odběhnul, ale pořád se nevrací. Velká nezodpověnost, co se ukázala býti fatální, jelikož syn zmizel. Deset roků poté Elena pracuje v baru na té pláži a věří, že se její milovaný syn objeví. Místo něj však natrefí na Jeana, který mu je podobný. Začne se s ním dál nezávazně scházet, zatímco on si zjevně ve své mladické naivitě myslí, že Elena chce asi taky něco víc. Tohle přátelství se nelíbí ani jejímu příteli, ani chlapcově rodině.

Ona na pláži dokonce i bydlí, což může kdekomu připadat hrozně fajn. Kdyby se tady dodnes neobjevovali francouzští svědkové, kteří ji tenkrát viděli na páži "bláznit a hysterčit". Rozhodně to není fér, protože ona je taky nenazývá žabožrouty, což by klidně mohla. Ale existují holt prožitky a události, které nikdo zcela přesně nepochpí, dokud si je sám neprožije. Elenin nový přítel je určitě chápavý, ale ne natolik, aby ji odvezl z tuctové oslavy až domů, aby jí věřil a hloupě nežárlil, a aby na ni doma počkal, když se potřebuje jednou provždy vyrovnat s minulostí.

Elena se touto ztrátou dítěte i po deseti rokách trápí. Kdyby ne, tak by na té pláži přece už dávno nebydlela. Takže to není tak, že by se rozhodla takhle s odstupem času tohoto zážitku zneužívat a snažila se jím ospravedlňovat všechny svoje úlety a nezdary. Kdepak - jedná se o hodnou, milou, starostlivou a nádhernou holku, jakou by vedle sebe měl hrozně rád každý chlap. Její představitelka Marta Nieto ji zahrála nesmírně působivě, což by nepochybně platilo, i kdyby nebyla partnerkou režiséra Rodriga Sorogoyena. Představiteli Jeana ovšem taky nelze upřít snahu.
 

 










 

Jejich vztah se nevyvíjí nezajímavě. Zprvu to dokonce chvíli vypadá, že Jean je možná nějaký duch či výplod, jaký ji může vyvést z temnoty na světlo, a nebo naopak z temnoty do ještě hlubší temnoty. Pak to nějakou chvíli vypadá, že je jen otázkou času, než mezi nimi dojde na milostný poměr. Ovšem ve finále nám bude jasné, že je to ještě dítě, když jí volá, aby ho přijela osvobodit od nadvlády jeho rodičů, kteří ho chtějí bacit, když nebude poslouchat. Elena tedy vyrazí, načež se strhne hádka, po které jeden z členů rodiny vyhrožuje, že "Jestli se ještě někdy ukáže, ušuká ji k smrti." (Ne, neřekla to jeho matka!)

Matka vychází ze stejnojmenného krátkometrážního počinu od stejných tvůrců. Jako celovečerák plyne v pomalém tempu, což má patrně i ten význam, že pro hlavní hrdinku zkrátka utíká čas poněkud jinak, zvláště na tomto místě. Z té poklidnosti kromě události zmíněné ve druhé části předchozího odstavce vytáhne akorát moment, kdy se Elena po kolika rokách sejde s Ramónem - svým bývalým, který syna tenkrát ztratil. Jejich konfrontaci sledujeme po celou dobou v jednom záběru a vzhledem k důvodu, proč se s ní chtěl sejít, to opravdu stojí za to. Film se bohužel nevyhne několika hlušším pasážím a někdy jakoby nesmyslně byla maličko až shazována závažnost celé situace. Přesto platí, že nejen díky kameře a nádherné Martě Nieto zase trochu zamrzí, že Matka nezamíří i do běžné distribuce. Třebaže vznikla už před třema rokama. 

 

FOTO: lapelicula.cz