Krize mohou zvěstovat nové politické epochy. Otázkou je, zda pandemie Trumpa, Bolsonara a Salviniho posílí, nebo naopak oslabí.
Poslední globální krize je přivedla k moci. Ztratí ji kvůli současné krizi?
Následky finanční krize z r. 2008 vedly k volebnímu zemětřesení, které postavilo na hlavu poválečné stranické uspořádání Západu, přivedlo k moci novou generaci populistů a rozhodujícím způsobem posunulo rovnováhu mezi světovými velmocemi směrem od USA ve prospěch Číny.
Protože počet infikovaných neustále stoupá a již je ohrožena čtvrtina světové populace, je ještě brzy na to odhadovat, které vlády v důsledku koronakrize politicky nejvíce utrpí. Jestli reakce na COVID-19 vůdce, jako amerického prezidenta Donalda Trumpa, Jaira Bolsonara v Brazílii nebo italského opozičního předáka Mattea Salviniho posílí, nebo naopak obnaží jejich slabiny, zatím není zcela jasné.
A také nevíme, zda se Číně povede nemoc, která se z provincie Chu-pej rozšířila do celého světa, proměnit v geopolitickou šanci tím, že letecky rozešle své týmy a dodávky masek včetně dalšího zařízení a zlepší tak svou image v zemích, jako je Írán nebo Itálie.
Už nyní je však zjevné, že pro populistické vůdce, kteří se snažili vylíčit své země jako obležené, představuje koronavir velkou výzvu. Tentokrát je nepřítel neviditelný a nelze ho jednoduše přiřadit do protielitářského, protiuprchlického nebo protivědeckého příběhu, které se předtím ukázaly jako navýsost účinné. Místo aby se báli druhých, bojí se nyní lidé o sebe.
Koronavir nachystal darwinistický test, které systémy a společnosti si s ním nyní lépe poradí. Občané odmění prémií politická rozhodnutí, zakládající se na pravdě, říká Ahn Cheol-soo, bývalý jihokorejský prezidentský kandidát a vystudovaný lékař. Ahn, který ošetřoval nemocné v epicentru výskytu koronaviru v Daegu, mluví o sebeizolaci.
„V konečném důsledku to povede k vybudování politického prostředí, ve kterém už veřejnost nebude ovlivňována populismem“, myslí si Ahn, který sestavil frakci, jež ho má 15. dubna podpořit v parlamentních volbách. „Populisté nakonec ztratí půdu pod nohama.“
Šéfové vlád se pokoušejí zabránit nejhorším škodám způsobeným koronavirem, který se po vzájemně propojeném globusu rozšířil s rychlostí moderních dopravních letadel. Dokonce donutil vlády, které jsou jinak přívrženci globalizace, uzavřít hranice a zpřetrhat dodavatelské řetězce. Průběh pandemie by se ještě mohl stát záminkou nacionalistických argumentů v boji za méně prosíťovaný svět.
Poté, co Trump zprvu nebezpečí koronaviru zlehčoval, najednou tweetuje: TOTO JE DŮVOD, PROČ POTŘEBUJEME HRANICE!“ A zároveň označil koronavir za „čínský vir“.
V Maďarsku se premiér Viktor Orbán nejprve zaměřil na skupinu íránských studentů, které uvalil do karantény a u kterých byla později infekce prokázána. Když se pak vir rozšířil po celé společnosti, protipřistěhovalecké téma, které mu v r. 2018 pomohlo vyhrát třetí volby v řadě, opustil.
Salvini, předseda italské Legy, jejíž kořeny leží v nejsilněji postižených oblastech severní Itálie, spojil rozšíření viru s migranty, kteří se do země dostávají přes Středozemní moře ze severní Afriky. Důkazy ovšem nepředložil.
Jeden ze zástupců Legy uvedl, že regionální severoitalští guvernéři začátkem února žádali o karanténu pro všechny osoby, které přicestovaly z Číny. Pandemie vypukla, protože vláda v Římě nereagovala dost rychle. Lega chce provádět více kontrol osob, které přijedou do Itálie, dodal úředník.
Bývalý ministr vnitra Salvini vylíčil premiéra Giuseppe Conteho jako příliš pomalého na boj s koronavirem a zároveň ho obvinil, že přenechává rozhodování na úzké elitě bez konzultací s parlamentem. Zatím v zemi, bojující s celosvětově největším nárůstem infekce, žádný z těchto argumentů nezabral.
Italové místo toho ve stavu nouze stojí za svými institucemi. Podle průzkumu veřejného mínění agentury Demos dosáhla v březnu popularita Conteho vlády rekordních 71 %. Zbývá vyčkat, zda tato hodnota přežije postmortem Conteho řízení krize.
Podobnou dynamiku pozorujeme v Německu. Spolková kancléřka Angela Merkelová a její otřesená křesťanskodemokratická unie utrpěla po uprchlické vlně z let 2015/16 v souvislosti s válkou v Sýrii těžké ztráty.
Nyní vidíme, že její popularita v důsledku reakcí na koronakrizi stoupá. Nedávno provedený průzkum ukázal, že podpora křesťanských demokratů vzrostla o pět procent. Strana se přidala k tradičně rozpočtově opatrným kolegům, jako jsou američtí republikáni a britští konzervativci a vzdala se ideologických závazků k redukci státního dluhu. Ministr financí Olaf Scholz oznámil „pancéřovou pěst“ pro hospodářství.
„Hospodářská krize a vzrůstající přistěhovalectví jsou věci, které lze snadno vyčítat určité skupině nebo politické elitě“, říká docent politologie Benjamin Moffitt z Australské katolické university v Melbourne, jehož nejnovější kniha „Populismus“ vyšla tento měsíc. „Zde se ale jedná o biologickou krizi – abychom ji zastavili, nelze jednoduše odvodnit bažinu nebo bránit uprchlíkům v překročení hranic.“
Zatímco se Salvini těší luxusu opoziční role a v nejhorším případě riskuje, že zůstane stát opodál, je sázka Trumpa a Bolsonara daleko vyšší.
Americký prezident byl napaden guvernéry, protože nezavedl dostatečně rychle opatření k útlumu COVID-19, ačkoliv Senát schválil hospodářský záchranný balíček ve výši dvou bilionu dolarů. Tvrdí, že o Velikonocích, tedy za pouhé dva týdny, budou opět plné kostely. Ve čtvrtek předběhly Spojené státy v počtu nakažených Itálii. Mají 870.000 infikovaných a brzy předhoní i Čínu.
V Brazílii vyvolalo Bolsonarovo zarputilé lpění na tom, aby navzdory koronaviru život i hospodářství zůstaly ve svých obvyklých kolejích, protesty, během kterých lidé na balkonech bubnovali na hrnce a pánve. Bolsonaro, čelící kvůli rodinnému skandálu a absenci slibované hospodářské renesance tlaku již před pandemií, je čím dál zranitelnější.
„Tato krize vychýlila vládu z oběžné dráhy“, myslí si Creomar de Souza, výkonný ředitel brazilského institutu Dharma Political Risk and Strategy. „Jeho vlastnosti jako bojovnost a tvrdohlavost, považované ještě donedávna za pozitivní, se nyní projevují jako hendikep.“
Mexický prezident a levicový populista Andres Manuel Lopez Obrado také zlehčoval nebezpečí koronaviru, když například lidem radil „vyjděte si se svou rodinou někam ven na jídlo“.
Ačkoliv má Mexiko ještě relativně málo infikovaných virem SARS-CoV-2, vyplynulo z průzkumu deníku Reforma, že 44 % Mexičanů prezidentův přístup ke koronakrizi odmítá, 37 % s ním souhlasí. Zdá se však, že ve čtvrtek, kdy vyzval firmy, aby poslaly své zaměstnance domů, změnil tón.
Ve Velké Británii zastínila naléhavost koronakrize dokonce debatu o podmínkách vystoupení z Evropské unie. Prozatím i skončil flirt předsedy vlády Borise Johnsona s populismem.
Při svém pokusu o adekvátní reakci v boji proti chorobě COVID-19 se nápadně držel doporučení expertů z řad lékařů a epidemiologů. Ještě během brexitu byli experti záměrně zesměšňováni.
Myšlenka, že boj s koronavirem skutečně povede ke znovuobnovení víry z doby před finanční krizí, je podle Moffitta pravděpodobně jen zbožným přáním. Obzvlášť v USA.
„Myšlenka odbornosti ve smyslu neutrálního vědění je v hlavách mnoha lidí mrtvá“, říká. „Nelze strávit desetiletí argumentací, že je změna klimatu nesmysl, že je očkování zbytečné a pak najednou otočit a říct: ano, potřebujeme experty.“
