Plno talentů, obrovský potenciál, líčí Krayzel. S hráči je jako dítě
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Zatímco vítkovický A-tým měl jiné starosti, v nižších kategoriích se klubu letos vedlo na výbornou. Nejen že dorostenci jasně vedli svou tabulku, ale za prvenstvím a sportovním postupem na domácí mistrovství republiky kráčeli i deváťáci vedení Luďkem Krayzlem.
Vítkovická devátá třída měla účast na finálovém turnaji jistou jako pořadatelský tým, doma by i v silné konkurenci určitě pomýšlela co nejvýš a měla velkou motivaci. Předloni brali starší žáci bronz, loni ale právě ročník 2005 skončil čtvrtý.
Luděk Krayzel u něj zůstal a s týmem si během celé sezony znovu vedl výborně. Ze 24 zápasů Moravskoslezské skupiny prohrál jen dva a jednou remizoval, neohroženě tak kráčel za první příčkou. A k tomu ještě dodal několik nadějných hráčů do dorostu.
Jste s ročníkem spokojený, nejen po výsledkové stránce?
Vítkovický ročník 2005 byl nadstandardní, jsou tam šikovní kluci a podle mě plno talentů. Výborně se s nimi spolupracovalo, byli pokorní. Asi každý trenér by s nimi byl spokojený.
„Výborně se s nimi spolupracovalo, byli pokorní. Asi každý trenér by s nimi byl spokojený.“
Váš tým už měl zkušenost z loňského mistrovství republiky. Je správné slovo, když řeknu, že byl zkušený?
My jsme ho ještě v průběhu roku doplňovali kluky, kteří měli zájem hrát ve Vítkovicích. A zkušený... Kdyby byla jiná situace než teďka, tak těžko říct, jestli by na mistrovství měl na to, aby skončil lépe než minulý rok. Ale říkám, ti kluci byli strašně pokorní a strašně se zlepšovali. V tom vidím hlavní smysl – zlepšit kluky a poslat je do dorostu, kde s nimi bude pracovat zase další trenér.
Od kdy jste věděli, že máte mistrovství hostit znovu a že máte jistou účast bez ohledu na to, zda vyhrajete skupinu?
Že se u nás bude hrát, jsme se dozvěděli někdy v listopadu nebo prosinci. Klukům jsme ale říkali, že naše účast není jistá a že postupuje jenom tým z prvního místa. Ať se snaží.
Tak jako tak, při vaší bilanci nebyl u hráčů problém, aby šli s motivací naplno do každého zápasu?
Samozřejmě jsme měli ve skupině i hodně slabé týmy jako Metropolia Silesia. Myslím, že to pro kluky byly zbytečné zápasy. Tam jsme je motivovali spíš tím, že pokud nedají určitý počet gólů, tak budeme na tréninku dělat nějaké jiné věci. Šikovné kluky jsme měli v dorostu a dávali jsme přednost těm, kteří se jinak moc nedostali do hry, a mladším klukům z osmé třídy.
Jak jste se tedy díval na kvalitu vaší skupiny v porovnání s ostatními?
Měli jsme Třinec a pak ještě další dva týmy, které nebyly špatné, Havířov a Porubu. Měli jiný styl hry, ale nebyli špatní. Vím ale, že třeba skupina Mladé Boleslavi byla hodně kvalitní. Pro kluky je nejlepší, když hrají vypjaté zápasy, než když mají pár takových za sezonu a ostatní na půl plynu.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Poruba sice měla polovinu bodů co vy, ale ve vzájemných utkáních vás dost proháněla. Byl tam cítit náboj městského derby?
Určitě. Oni do toho dali úplné maximum, stáhli si veškeré kluky z dorostu, zatímco my jsme je tam nechali. Bylo poznat, že to jsou rivalové a chtějí nám ukázat. V každé kategorii chce Poruba porazit Vítkovice, tak to prostě je a bude.
Jinak k vám měl kvalitou nejblíž Třinec, že?
Ano, Roman Šimíček měl tým hodně doplněný mladými, šikovnými kluky. Celkově byl ten tým hodně kompaktní.
„Někteří udělali opravdu obrovský skok. Dá se říct, že v ročníku 2005 je osm až deset kluků fakt šikovných. To nebývá obvyklé.“
V čem udělali během ročníku největší progres vaši hráči?
Určitě šlo poznat, že v síle. Že už to opravdu nejsou i žáčci, kteří pomalu nedostřelí od modré čáry k druhé bráně, ale že někteří už do sebe dostali techniku střelby a hlavně sílu nohou a rukou. V tom si myslím, že přišel největší nárůst. Někteří hráči nás až překvapili. Dřív byli takoví neviditelní, a najednou se prostě ukázali. Za mě jsou to opravdu talenti.
Objevil jste talent u některých hráčů, kde jste ho loni neviděl?
Neřekl bych neviděl. Byli šikovní, ale nedával jsem tomu výraznou váhu. Měl jsem je vlastně tři čtyři roky a v devítce někteří udělali opravdu obrovský skok. Dá se říct, že v ročníku 2005 je osm až deset kluků fakt šikovných. To nebývá obvyklé. Někdy jste rád, když máte v ročníku třeba tři čtyři kluky šikovné.
Jak se tedy díváte na návrat kategorie devátých tříd, který proběhl před sezonou?
Někteří říkají, že pro ty biologicky méně akcelerované to není takový náraz. Kluci se aspoň vyhrají, ti šikovní jdou stejně do dorostu. Nevím, asi je to dobré.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Už jsme to nakousli s vámi i s Janem Vavrečkou: Potenciál vašeho ročníku do dorostu je evidentně velký.
Ano, za mě určitě a doufám, že i trenér dorostu je a bude spokojený. Čtyři kluci už tam hráli skoro pravidelně a ještě jsem měl další čtyři pět kluků, kteří tam mohli okamžitě naskočit. Za mě je tam do dorostu obrovský potenciál.
Zkušenější hráči splňovali to, co jste po nich chtěl, když se vám z dorostu vrátili?
No, s tím asi bojuje každý trenér (usmívá se). Občas přijdou z dorostu a myslí si: „Teďka se na nás dívejte, my si vás budeme vodit.“ Ale i další kluci v deváté třídě jsou šikovní. Někdy jsem po první třetině musel trošku zvýšit hlas, aby se ti kluci probrali, a vysvětlit jim, že si sem nepřišli zahrát, ale opravdu ukázat ostatním, jak se to má hrát. Byli to lídři a zbytek týmu, který se na ně díval, svým výkonem strhli.
„Jsem spíš takový vrstevník. Jako takové dítě.“
Když jste vy i dorost vedli své tabulky, dovedu si představit, že to v klubu vytvářelo dobrou atmosféru.
My dole jsme měli dobrou atmosféru. Tam nahoře to bylo daleko horší... Žili jsme tím, ať se zachrání muži a ať je klid.
U deváté třídy budete pokračovat. Je to vaše oblíbená kategorie?
Spíš dělám to, co mi přidělí klub. Samozřejmě jsem ale rád. Devítka je taková, že kluci ještě nejsou moc v pubertě, která jim teprve začíná. Dá se s nimi normálně pobavit, dají se strhnout, je to pro mě příjemná kategorie. Jsem rád, že ji zase budu mít, a uvidíme, jestli se to třeba znova povede na republiku.
Jste typ trenéra, který je strhává emocemi?
Já si myslím, že jsem spíš takový vrstevník. Jako takové dítě (směje se). Dělám s nimi na tréninku blbosti, ale samozřejmě umím i zařvat a být přísný. Odsud posud. Myslím, že s klukama vycházím dobře.
A že vás berou jako rovnocenného?
Já doufám, že ano.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
