O obsahu výstavy mnohé prozradí už její název - Raumplan a současná architektura odkazuje k Loosově slavnému a převratnému způsobu řešení prostoru, jež se stal pro mnohé architekty inspirací a diskutuje se o něm dodnes. Ve zkratce označuje rozvolnění půdorysu do prostoru, přičemž architekt důsledně promýšlí účinek i funkci prostoru, odlišně dimenzuje místnosti a hlavně nečlení dům na jednotlivá patra, jak jsme povětšinou zvyklí.
Loos si velmi dobře uvědomoval, že lidské vnímání výšek a délek úzce souvisí se srovnáním, které v dané chvíli člověk má. Laicky řečeno, když například kontinuálně postupujeme z prostoru úzkého, nízkého a tmavého, jakým je chodba, dojmu velkorysosti lze v obývacím pokoji dosáhnout, aniž by místnost musela nabývat královských rozměrů.
„Architektura probouzí v člověku nálady. Úkolem architekta proto je tuto náladu přesně vyjádřit. Pokoj musí vypadat útulně, dům pohodlně. Budova soudu musí člověku, který se potají dopouští neřestí, připadat, jako by mu někdo hrozil vztyčenou pěstí. Bankovní dům musí říkat: zde jsou tvé peníze bezpečně a dobře uchovány u poctivých lidí,“ napsal Loos v článku Architektura z roku 1909, který výstava připomíná.
Autory její koncepce jsou Filip Šenk, Dan Merta a Klára Pučerová. „Jedním z východisek výstavy je, že Loos dospěl k prostorovému plánu jako k jednomu bodu v množině dalších návrhů a komentářů jeho široké kulturní agendy: proto jsme nechtěli raumplan (byť termín nevymyslel Loos, je s ním oprávněně spojen těsně) akcentovat jako samotný jev, který je nějak striktně oddělen od autorových dalších úvah,“ píše Šenk v průvodním textu. Jeho myšlenky pak prostřednictvím textových i obrazových dokumentů přibližují i další odborníci, čeští a mezinárodní, včetně uznávaného historika architektury Christophera Longa.
Původně zamýšlená výstava v prostoru, na internetu nabývá spíše formy katalogové prezentace doplněné o video. Po obsahové stránce jí to však rozhodně neškodí, právě naopak, pro mnohé nadšence se může stát užitečným a hlavně volně přístupným zdrojem ověřených informací o Adolfu Loosovi. Seč sám rád říkal, že architektonický prostor lze vnímat a chápat pouze skrze fyzickou zkušenost.
Manželka představuje génia, světového architekta Adolfa Loose |
Výstava neopomíjí ani Loosovy asistenty a studenty jako Karla Lhotu nebo Heinricha Kulku. V mnoha případech to totiž paradoxně byli oni, kdo světu předal podrobnější svědectví o způsobu Loosovy práce. On sám se projektové dokumentaci bránil, vnímal se spíše jako filozof a publikoval eseje širšího společenského i kulturního rozpětí, jak upozorňuje výstava. Několikrát také zaznívá, že sám Loos výraz raumplan nikdy nepoužil.
Výstavou provází Loosovy známé projekty, jakými byla Müllerova nebo Winternitzova vila, k dispozici jsou však i pohledy do domovů projektovaných pro známou tanečnici Josephine Bakeroou nebo literáta Tristana Tzaru, které loni vytvořil tokijský profesor Yoshia Sakuraie společně se svými studenty a v Česku nejsou tak známé. Japonsku se pak věnuje i závěrečná součást výstavy, která pojednává o uplatnění principů raumplanu v současné japonské architektuře.
Po rozvolnění koronavirových opatření plánuje Galerie Jaroslava Fragnera na druhou polovinu roku ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy debatu expertů, soubor přednášek, křest nové publikace Christophera Longa i divadelně-literární večer Kabaret Loos ve Winternitzově vile.
Akcí věnovaných Loosovi však bude postupem času, jak se začne blížit prosincové výročí jeho narození, zajisté mnohem více. A to nejen v Praze, ale i za hranicemi.
