1) Povězte nám, jak jste se dostal k psaní?
Napsat knihu byl můj sen od dětství. Ano, otřesné klišé, já vím. Už na prvním stupni ZŠ jsem si psal deník a později bez jakékoliv jasné představy jsem se dal do psaní knihy. Popsal jsem asi dvacet stran školního sešitu A5 a rukopis jsem odložil do odpadkového koše. Zlom přišel o mnoho let později s výpravou starou Škodou Forman na 10 tisíc kilometrů dlouhou pouť do Gruzie.
Jedna z investic před samotnou cestou byl obyčejně neobyčejný linkovaný zápisník s tvrdými deskami. Vybral jsem si takový hezký s vysokými horami na obálce. Připomínal mi Velký Kavkaz – majestátního obra, kterého na své cestě do Gruzie budeme muset tím takřka veteránem zdolat.
„Ještě víc podobných hrůz a napíšu o tom knihu!“
Pomyslná zlatá rybka bohužel nepochopila ironii a mé přání splnila. Seslala na nás zkorumpované policajty v opuštěné krajině jižního Ruska. A mně nezbylo než splnit slib, který jsem dal sám sobě, a knihu skutečně zkusit napsat.
2) Můžete nám, prosím, ve stručnosti popsat, o čem Vaše kniha je?
Myslím, že na tuto otázku jsem nechtěně rovnou odpověděl na řádcích výše.
3) Je nějaké téma, na které se zaměřujete? Nebo spíše píšete o tom, co Vám takříkajíc cvrnklo do nosu?
Napsal jsem cestopisnou knihu a dvě strašidelné povídky, přičemž se hodlám dále ubírat tím druhým směrem. Lidé v mém okolí možná nic neregistrují (což vůbec nevadí), ale já žiju takřka neustále ve svých představách. Třeba stojím s někým cizím na autobusové zastávce, ani jeden z nás nic neřekne, ale přesto mám pocit, že se udála celá řada věcí. Ano, přihodilo se toho dost, ale jen v mé hlavě. Domyslel jsem celou řadu věcí: například jak dotyčná ženská přišla ke svému srandovnímu účesu (zcela jistě sázka se škodolibou kamarádkou) a proč má v takovém parnu dlouhé kalhoty a svetr (připadá si nemožně tlustá – ne proto, že by skutečně měla kila navíc, ale protože její manžel příliš kouká na mužské romantické filmy, tedy porno, takže ji srovnává s „herečkami“ a občas si nějakou poznámku k její postavě neodpustí, i když ji myslí napůl v žertu).
Teď už je to, myslím, jasné – zaměřuji se na smyšlené příběhy, ve kterých uplatním svou fantazii.
4) Co Vám na psaní knihy přijde nejtěžší?
Disciplína. Zastávám názor, že ať už píšu jenom povídku, nebo celou knihu, je takřka nezbytně nutné být s příběhem neustále v kontaktu. Pokud psaní věnuji každý den určitý čas, byť třeba jenom pár minut, vznikající text začne jaksi prostupovat mým životem a nakonec na něm vlastně pracuji 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
Opět uvedu příklad. Při večerní procházce zahlédnu před cizím domem viset na sušáku několik podivných starých kabátů, u sousedů zavrže rezavá branka a najednou se přistihnu, že přemýšlím, jak rozehranou situaci využít v příběhu. Před usnutím si na scénku opět vzpomenu a ráno se probudím se zvláštním pocitem – fantazie scénku dokončila. Pokud bych psal jednou za týden nebo jednou za měsíc, pravděpodobně bych si u těch kabátů nevzpomněl, že mě můžou inspirovat, natož abych si scénku pustil do snů a něco z toho použil.
5) Kdybyste měl poradit začínajícímu spisovateli jednu jedinou věc, co by to bylo?
Dělej, co tě baví. Opravdu rád píšeš? Neděláš to jen kvůli tomu, abys naplnil požadavky dnešní doby a byl v něčem (připadá mi, že je vcelku jedno v čem) úspěšný? Nesnažíš se jenom ohromit přátele? Vydělat peníze? Pokud nepřeváží první zmíněný motiv, nikdy z tebe nebude opravdový spisovatel tělem i duší.
6) Pracujete teď na nějaké nové knize?
Začínám psát další povídku, ale zatím je příliš brzy cokoliv prozrazovat. Ale jo, ta scénka s kabáty na sušáku tam bude – to abyste neřekli, že jsem tajnůstkář. Moji nejnovější povídku si můžete přečíst zde.
7) Máte nějaký spisovatelský vzor, ke kterému vzhlížíte?
Pokud jste dočetli rozhovor až sem, pak vás vyslovením jména Stephen King pravděpodobně nebudu šokovat.
8) Prozraďte nám, jaký je váš spisovatelský sen?
Rád bych napsal napínavou knihu, při jejímž čtení vám bude přebíhat mráz po zádech (ale ne kvůli tomu, že venku mrzne a vy šetříte elektřinu za topení) a v noci se vám bude o mém příběhu zdát. Jo a aby takových čtenářů bylo víc než jeden nebo dva, ale třeba dva tisíce.
Autorova kniha
Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Poslat odkaz e-mailem
