Monika Načeva: Ráda zpívám nadčasové básně. Sama ale básník nejsem, jsem médium
Dobrá báseň je hudba sama o sobě – i tak přemýšlí o poezii, kterou zhudebňuje, zpěvačka a herečka Monika Načeva. Album Zdivočelí koně s básnickými texty z 60. až 80. let minulého století inspirovalo její přátelství s Pavlem Zajíčkem. Křtít se bude 4. června v Kampusu Hybernská, počítá se i s streamováním. O nových písních i o svých začátcích v Praze mluvila Načeva ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
„Vždycky se ráda vrhám mezi básníky,“ říká zpěvačka a herečka Monika Načeva, která v těchto dnech vydává své desáté album pojmenované Zdivočelí koně. Zhudebňuje na něm poezii básníků pronásledovaných minulým režimem – například Vladimíry Čerepkové, Ivana Martina Jirouse, Věry Jirousové anebo Šárky Smazalové, autorky zesnulé ve třiadvaceti letech. A také Pavla Zajíčka, hudebníka a textaře, po jehož básni album a také svou novou doprovodnou kapelu pojmenovala.
„Pavla Zajíčka jsem vždycky ráda četla a poslouchala, natočili jsme i společný vinyl Prolínání. Přes Pavlovu poezii se mi otevřely básně jemu blízkých básníků, jako byl Jirous anebo jeho první žena Věra,“ dodává.
Na desce Zdivočelí koně Načeva navazuje na éru, kdy spolupracovala s Jáchymem Topolem, Sylvou Fischerovou anebo kdy se věnovala textům dekadentních básníků. Sama však autorské pohnutky nemá. „Ráda zpívám pravdivé, nadčasové básně. A já básník nejsem, já jsem médium,“ konstatuje. Básně na album si dohledala svépomocí, na hudební složce se podílel klávesista David Kabzan ze skupiny Rány těla a bubenice Markéta Ptáčníková, již Načeva objevila v Divadle Minor, kde obě účinkují.
Načeva, Dusilová, Bittová: Spojuje nás paličatost
Na dotaz, zda po letech střídání spolupracovníků netouží po stálé kapele, rázně odpověděla: „Ne. Ráda poznávám nové lidi a nové muzikanty. Teď jsem chtěla udělat desku s Davide, který pro mě kdysi složil píseň Nebe je rudý. Vždycky se mi moc líbila jeho hra na klávesy, jeho jednoduché melodie a to, že nesóluje,“ vysvětluje svůj aktuální výběr muzikantů. Touha po bubenici souvisí se skupinou Velvet Underground: jak Načeva ve Vizitce řekla, vždycky jí bubenici záviděla. Markéta Ptáčníková pak splňovala její představy o „nadýchaném“ bubnování.
Ve Vizitce Načeva mluvila také o cestě z malého města do Prahy, kde ještě před rokem 1989 dostala možnost hrát v A studiu Rubín, o roli, kterou zkouší v dětském Divadle Minor, o vztahu k matce i ke svým dětem i o několikaleté koncertní spolupráci s Lenkou Dusilovou a Ivou Bittovou.
Čtěte také
„Spojuje nás paličatost, to, že si hudbu děláme, jak chceme. Toho jsem se trochu bála - jestli nebudeme jako kohoutice. Ale bylo to super. Předaly jsme si to nejsilnější z každé z nás. Lenka mě inspiruje tím, jak na sobě pořád pracuje a všechno si vytváří sama, na Ivě se mi líbí volnost, improvizace. Při posledním turné jsem pak díky ní víc zpívala, než mluvila,“ vzpomíná.
Související
-
Sedmé nebe s Načevou: Vyhledávám zvukaře, kteří se nebojí experimentů
Pozvání do studia přijal jeden z úzkých spolupracovníků Načevy, hudební producent a mistr zvuku Amak Golden.
-
Sedmé nebe s Načevou: O prolínání výtvarných a hudebních světů s kurátorem Otto M. Urbanem
V nejnovějším vydání Sedmého nebe s Načevou si mimo jiné o setkávání výtvarného umění s hudbou a naopak povídala autorka pořadu s kurátorem Otto M. Urbanem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
