Pazourek o deváťácích: Měli by mít kvalitnější soutěž, nejdou na limit
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Seriál ohlédnutí za uplynulou sezonou starších žáků uzavíráme u posledního klubu, který živil reálnou šanci na mistrovství republiky. Deváťáky Komety vedl David Pazourek k dalšímu poměrně úspěšnému, byť už ne tolik přesvědčivému ročníku.
Bývalý vynikající útočník trénuje mládež Komety už osm let. Domů na jih Moravy se tehdy vrátil po ukončení aktivní kariéry v Ústí nad Labem, svém nejdelším profesionálním působišti.
S brněnskými ročníky 2005 a 2006 se v předešlé sezoně zúčastnil závěrečného turnaje ve Vítkovicích. A letos moc nescházelo, aby tam mohl jet znovu.
V okamžiku ukončení soutěží ztrácela Kometa jen bod na Mladou Boleslav coby nejlepší tým z druhých příček, ve své Jihomoravské skupině navíc stále mohla předehnat i vedoucí Zlín. Nicméně Pazourek přiznává, že jeho mužstvo už opravdu neprožívalo suverénní ročník jako předtím.
V předchozí sezoně jste měli ve skupině jedinou porážku, nyní už jste přece jenom poztráceli víc bodů. Čemu to přičítáte?
Přičítám to jednak tomu, že jsme mužstvo měli od začátku přípravy trochu rozbité, protože čtyři hráči trénovali od května s dorostem a my jsme neměli kádr tak široký, takže jsme ho doplňovali mladšími hráči ročníku 2006. Na ten menší počet to kluci odmakali dobře, ale sezonu to poznamenalo. Loni jsme měli mužstvo semknutější a fungovalo líp. Jakou druhou věc bych řekl, že kluci měli každých čtrnáct dní VTMka, a to si já za sebe myslím, že bylo moc. V závěru se nám začala kupit zranění a podle mě to bylo tím, že kluci toho měli hodně a byli přetažení. I když jsme tedy měli dvě zlomené ruce po brutálních zákrocích, což by se stalo, i kdyby kluci byli odpočatí, ale přesto si myslím, že to vliv mělo. Proto sezona nebyla taková jako ta předchozí. Navíc se mi zdálo, že jak kluci dospívají, tak i soupeři byli trošku schopnější se nám silově vyrovnat.
„Loni jsme měli mužstvo semknutější a fungovalo líp.“
Takže byste se přimlouval, aby hráči měli v tomto věku méně zápasů a více odpočinku?
Ve VTMku se zkoušel nový model. Kluci měli každých čtrnáct dnů zápřah sobota–neděle, protože v sobotu se většinou hrálo kolo a v neděli měli od rána led, suchou, zápas. A z našeho klubu valná většina kluků všechno absolvovala. Co mám informace, už během sezony se to řešilo a do budoucna by se mělo akcí nejspíš ubrat. To beru jako rozumný názor. Aby to měli aspoň jednou za tři týdny.
Do jaké míry vaše výkony ovlivnily právě zmiňované posuny hráčů do dorostu? Jak se vám jevili, když se k vám vrátili?
Ti čtyři hráči si v dorostu místo úplně nevybojovali, takže s ním chodili na tréninky a v sobotu nám vždycky přišli na zápas. Musím říct, že mám dlouhodobou zkušenost takovou, že když kluci lítají z jedné kategorie do druhé, vždycky to na nich nechá stopu. Nemají na to nastavené hlavy. On přijde z dorostu, myslí si, že mu to v deváté třídě půjde samo, a ono to tak není. To se stalo i u nás. Řekl bych, že tak dva měsíce klukům trvalo, než začali podávat výkony, které by měli. Jako trenéři jsme to s nimi projednávali, protože se nám to nelíbilo, ale tak to bohužel je a má to tak většina hráčů, kteří pendlují mezi kategoriemi. Trvá jim, než se s tím srovnají.
Vaším klíčovým soupeřem byl Zlín. Vypadalo to tak opravdu i na ledě, že zápasy s ním byly nejtěžší a nejkvalitnější?
Ano, určitě, byly to nejlepší zápasy. Zlín měl navíc taky kluky v tréninku s dorostem, ale myslím, že tam toho odehráli víc, takže mohlo hrát roli, že si byli schopni lépe přenést to tempo z dorostu do zápasů s námi. Ještě tam měli Adama Jecha, který byl ve dvou zápasech jasně rozhodujícím článkem. První jsme u nich sice vyhráli 7:3, ale druhý jsme doma prohráli 4:5 a Jecho dal tři branky a na dvě přihrál, takže splnil to, proč si ho z dorostu stáhli. To samé potom třetí zápas. V tom byl asi rozdíl, ale jinak musím říct, že Zlín hrál letos velice dobře.
Pár ztrát jste ale měli i s dalšími týmy...
Třeba jsme prohráli derby s Technikou, pro kterou to je – podle mě – vždycky takový vrchol sezony. My jsme do toho asi nedali úplně všechno, kdybychom to odjezdili na sto procent, asi by to překvapení nepřišlo. Ale tím vůbec nechci snižovat výkony Techniky. Byli jsme schopni ztratit i s posledním Žďárem. Bylo to z velké části tím, že jsme měli zapracovaných hodně mladších hráčů. Stabilně tam byli dva kluci 2006ky, ale na konci sezony jich hrálo třeba sedm. A ten rok je u kluků znát, to je ohromný rozdíl. Navíc jsme opravdu od začátku nebyli tak suverénní jako loni, cítili jsme, že mužstvo nemělo po těch zásazích takovou sílu.
Kdy jste začali sledovat všechny tabulky a situaci kolem postupu na mistrovství republiky, kde se hrálo opravdu o každý bod?
Řekl bych až tak kolem Vánoc. Už si to nevybavím úplně přesně, ale Zlín nám odskočil a už to vypadalo, že je hotovo. My jsme poztráceli body se Žďárem a Technikou, tak jsem předpokládal, že oni si to v klidu dohrají. Pak ale ztratili doma taky se Žďárem a dostali nás zpátky do hry. Žádné mužstvo se nevyhne zakolísání.
„My se pořád bavíme o tom, kde se jak trénuje, ale ten kluk týden trénuje a pak přijde v sobotu zápas, kde může hrát na půl plynu. To je podle mě zásadní nedostatek a možná v tom nám ujíždí svět.“
Jak se vůbec vy osobně díváte na návrat kategorie devátých tříd?
Dalo to šanci drobnějším klukům, kteří ještě nevyrostli a ten růstový skok je teprve čeká, což je určitě dobře. Mám ale názor, že by mužstva měla hrát kvalitnější soutěž. Kopírovat dorosteneckou nebo podobně. Klukům je čtrnáct nebo patnáct let a aby jezdili a vyhrávali 9:1, 12:3, tak to už by měli mít za sebou. To může být tak do sedmé třídy, ale v osmé a zvlášť v deváté, když ji udělali, by to měli mít kvalitnější. I když jsme jeli loni na republiku v osmých třídách, zápasy tam byly oproti sezoně úplně jinak kvalitní. Klukům stačí dva tři zápasy a naskočí na to tempo, které je potřeba.
Zato proti slabším soupeřům se uspokojí, že?
Když je zápas po první třetině rozhodnutý, tak ze sebe těžko vymačkají cokoliv. Pokud se opravdu chceme posouvat, tak by v tomhle věku měli hrát zápasy, které by jim neodpustily chyby. My se pořád bavíme o tom, kde se jak trénuje, ale ten kluk týden trénuje a pak přijde v sobotu zápas, kde může hrát na půl plynu. To je podle mě zásadní nedostatek a možná v tom nám ujíždí svět.
V tréninku tedy problém nevidíte.
Ano, jedeme se podívat do Švédska, kde kluci trénují podobné věci jako my, ale myslím si, že mají lepší soutěže. Nemluvím už ani o dorostenecké extralize, kde je třicet mužstev. Za mě to zúžení na dvacet čtyři bude krokem, který měl asi přijít už dávno. Jakmile je kvalita rozmělněná, kluky to nedonutí. Čtyřikrát mu puk odskočí, tak si ho čtyřikrát sebere, protože soupeř se k nemu nedostane. Když bude hrát těžký zápas, tak bude čtyřikrát bez puku. Pak si dá záležet v tréninku a bude ho to posouvat dál. V tomhle věku bychom hráče měli dostávat do konkurenčního prostředí, protože když je zápasy nepřinutí, nikdy nepůjdou na limit. To je můj názor.
Viděl jste ve vašich hráčích potenciál, aby se jednak úspěšně usadili v dorostu, a potom aby pokračovali dál?
Určitě, měli jsme pár velice šikovných kluků. Nebyli tam vyloženě hráči, o kterých bychom řekli: „Z tebe hokejista nebude.“ Valná většina mužstva má předpoklady a bude jenom na nich, jak toho teď využijí. Mají před sebou třeba čtyři pět let a musí to podpořit prací v tréninku a vším. Teď jdou do dorostu, kde se potkají s kluky o rok staršími, takže si budou muset vybojovat místo. A když si ho někdo nevybojuje, tak jde o to, co si z toho vezme. Jestli přidá v tréninku, aby se za měsíc dva propracoval do mužstva, nebo ne. Když budou pracovat, můžou to někam dotáhnout. Každý z těch kluků ví, kde ho tlačí bota, nebo naopak kde má svoje silné stránky.
„Každý věk hokejisty má svoje a já jsem rád, že jsem si všechno vyzkoušel. Nemůžu říct, že bych měl radši jednu kategorii.“
Hrával jste hokej na profesionální úrovni spoustu let. Jak moc vám to do trenérské kariéry pomáhá?
Když člověk končí jako hráč, tak si myslí, že o hokeji ví všechno. Ale ten krok na druhý břeh, na trenéřinu, je pro většinu krok do neznáma. Proto jsem rád, že jsem si zkusil víceméně všechny kategorie od malinkých po nejstarší a za těch osm let jsem poznal hokej ve všech patrech. Vlastní zkušenost se hodí vždycky, člověk má zažité fungování a ví, čím si prošel jako hráč, takže z toho může čerpat určité poznatky. Ale nemůže to zůstat jenom v rovině „my jsme to dělali takhle“, protože hokej jde dopředu.
Můžete říct, která kategorie je pro vás jako trenéra tou nejoblíbenější?
To se nedá říct. Každý věk kluků má něco. Jdete k malinkým, učíte je bruslit... Tam je samozřejmě výhoda, když člověk jako bývalý aktivní hráč může klukům spoustu věcí ukázat. Ti menší, sedmi- nebo osmiletí se víc naučí z toho, když na vás koukají, než když jim jen něco vysvětlujete. Potom jak se to posouvá, učíte je základní herní věci, od dorostu už zase třeba převládá ta kondiční stránka, aby to kluci byli schopní ubruslit... Každý věk hokejisty má svoje a já jsem rád, že jsem si všechno vyzkoušel. Nemůžu říct, že bych měl radši jednu kategorii. Důležité pro mě je, aby to kluky bavilo. Pro trenéra je nejlepší, když na sobě chtějí pracovat, a nejvíc, když s nimi něco děláte a začne se to objevovat ve hře.
„Užijte si hokejové MS s Tipsportem! Stačí jen začít, získat 500 Kč zdarma a hrát soutěže o ceny za 33 milionů!“
Share on Facebook
