I Vítězslav Nezval se nechal splést. V básni, kterou věnoval Edisonovi, „jenž stvořil více světel než Bůh sopek, vynálezci nové epochy, Američanu, hrdinovi XX. století a všech věků“, rozněžněle napsal:
Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule
a jen Newton doved těžit ze své boule
tisíc hluchých lidí bloudí beze jména
a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena
tisíc vynálezů jde k nám za sezonu
jenom jeden z nich však byl ten Edisonův.
Jenže nebyl! Byť si to dodnes nezřídka myslíme, Nezvalem oslavovaná žárovka velmi pravděpodobně nevzešla z hlavy podnikavého Američana Thomase Alvy Edisona.
Už čtvrt století před ním ji podle mnohých svědectví sestrojil německý hodinář Heinrich Göbel. Jen v tom neuměl tak chodit jako Edison, který si vylepšený nápad nechal patentovat a záhy jej ve velkém prodával.
Světlo na 220 hodin
Abychom byli fér - i Göbel měl předchůdce. Angličanovi Humphreymu Davymu se už roku 1802 podařilo pomocí elektrického proudu na chvilku rozsvítit rozžhavené vlákno. Jeho krajanovi Warrenu de la Rue vydržel v roce 1840 tento efektní kousek poblikávat ještě o něco déle, jakmile použil platinovou cívku.
O dalších čtrnáct let později pak došlo na Göbela. Dlouho dumal nad tím, jak by do potemnělé newyorské ulice rozzářil výlohu svého obchodu. Byl hlava otevřená, a tak brzy přišel na řešení. S využitím zuhelnatělého bambusového vlákna zataveného do prázdného flakonku od parfému vyrobil unikátní žárovku, jež měla životnost přibližně 220 hodin.
K inovaci mu pomohly dva výrazné osobnostní rysy: vedle šikovnosti i popudlivost. Díky první vlastnosti svedl ze skleněné baňky odčerpat vzduch. Díky druhé si při cholerickém záchvatu rozštípal parádnickou bambusovou hůl a z jejího odštěpku pak zkusil sestrojit zmíněné vlákno.
Heinrich Göbel
Tak se zrodil zázrak. Jenže Göbel si ho nenechal patentovat. To udělal až víc než dvacet let po něm Edison. Po sérii soudních procesů se právě on stal oficiálním otcem žárovky, přestože ta jeho měla zkraje o více než polovinu horší životnost než Göbelova.
Obchodní jednička
Edison nebyl čistokrevný hochštapler. Jeho jménem je podepsáno přes tisíc patentovaných vynálezů, na které prokazatelně přišel sám. Občas se však neštítil přisvojit si objev svých podřízených (mezi něž patřili třeba Nikola Tesla, Henry Ford nebo Emil Kolben), případně se někde více nebo méně inspirovat.
V případě žárovky se mu hodil především rozpracovaný projekt anglického fyzika Josepha Swana. Vousatý rodák ze Sunderlandu přišel už v roce 1860 s tím, že na žárovky bude nejlepší uhlíkové vlákno.
Tři otazníky
|
Patentování revoluční novinky zbrzdil fakt, že nebyly k dispozici dostatečně výkonné odsávací pumpy k odčerpávání kyslíku ze skleněných baněk. Proto se mu vynález povedlo rozsvítit až na přelomu let 1878 a 1879. Tedy pár měsíců před Edisonem, který se o Swanovi zřejmě dočetl v odborných časopisech.
Jeden pak měl platný patent v Británii, druhý v USA. K otevřenému sporu došlo ve chvíli, kdy se Edisonova úspěšně rozjetá firma pokusila expandovat do Spojeného království. Vleklé soudní nakonec vyvrcholily vznikem společnosti Edison & Swan United Electric Light Company.
Spory o to, kdo byl skutečným vynálezcem žárovky, se vedou dodnes.Minimálně v něčem však Edison nezpochybnitelnou jedničkou byl: uměl sebe a své nápady dokonale prodat. Přátelil se s vlivnými, šikovně se zviditelňoval v novinách.
Jednou svým světlem slavnostně nazdobil parník, podruhé s velkým haló rozzářil světovou výstavu v Paříži. Kvůli propagaci své inovace klidně nechal zabít slona elektrickým proudem. Každé cizí vylepšení žárovky rychle odkupoval, aby sláva nepadla na někoho jiného. I díky tomu ho pak Nezval považoval za vynálezce nové epochy, za hrdinu XX. století. A vůbec všech věků.
