„S ním se ale nemůžu srovnávat, on byl pan Fotbalista,“ tvrdí o ústeckém rodákovi teplický odchovanec Lüftner, jenž vyhrál českou ligu se Slavií, dánskou s Kodaní a zlatý hattrick zkompletoval v předčasně ukončené kyperské lize.
Doženete Jarošíka?
Bylo by to samozřejmě pěkné, ale on má celkem osm titulů. Což je strašně daleko. Ale kdyby mi vyšlo aspoň to, že je budu mít také ze čtyř zemí, bylo by to fajn. Jinak se s Jirkou vůbec nemůžu měřit, vždyť hrál za anglickou Chelsea, na tohle jsem zatím vůbec nedosáhl. I v Rusku byl dlouho.
Ale třetí titul vám už nikdo neodpáře. Jak ho vnímáte?
Pozitivně, jako každý u nás v klubu. Být mistrem ve třech zemích je paráda. Soutěž se ukončila kvůli koronaviru a nás vyhlásili šampiony, protože jsme byli v tabulce první. Měli jsme stejně bodů jako druhý Anorthosis, ale lepší skóre i lepší vzájemné zápasy.
Nebouřili se?
Trošku to zkoušeli, že není sezona dohraná. Kyperská liga má model jako česká, základní část a pak skupina o titul. A my měli výhodu v tom, že jsme už dohráli celou základní část. Každý s každým dvakrát. Takže to bylo férové.
Bylo ve hře také dokončení ligové nadstavby?
Celé dva a půl měsíce se řešilo, jestli jo, nebo ne. Jeden týden, že určitě ano, druhý, že určitě ne. Pak jsme začali trénovat, po čtrnácti dnech se kyperská fotbalová federace nedohodla s vládou, jak to bude, když se objeví nějaký nakažený fotbalista. Kdo za to bude odpovídat. Takže nejvyšší soutěž ukončili.
Jak jste trávil karanténu?
Celou dobu jsem byl na Kypru, nemohli jsme odletět, protože Kypr zavřel letiště. Se spoluhráčem Honzou Lecjaksem jsme dva a půl měsíce jen běhali, nemohli jsme nic jiného dělat. Nesměli jsme ani vycestovat z Nikósie. Mohli jsme jen třikrát denně ven, a to na hodinu. Museli jsme mít u sebe pas a poslat vládě esemesku s jedním ze šesti povolených důvodů, proč jít ven, nakoupit, za rodinou a tak.
Takže jste ani neoslavili titul?
Ještě ne. Když se ukončila sezona, druhý den jsme se všichni sešli, dali jsme si jedno dvě piva a jeli jsme zase domů. Všichni se báli, že nás někdo načape. Tehdy ještě mistra nevyhlásili. Ještě nemám ani medaili, pohár, nic, protože zpráva o titulu mě zastihla až doma. Teprve se řeší, co dostaneme.
Jak těžké je urvat na Kypru titul?
Ani jsem nečekal, že to bude až tak těžké. Dva tři týmy jsou na Kypru hodně kvalitní. Apoel, který možná pět sedm let za sebou vyhrál titul, skončil až třetí. To o lize také něco vypovídá. Vyhrát titul není jednoduché v žádné lize.
Kádry předních mužstev tvoří většinou zahraniční hráči?
Cizinci jsou v každém týmu. Jsou tady Španělé, Portugalci, přibývá Angličanů. My jsme dva Češi a Slovák Hlubočan, pak tam máme Francouze, Angličana a kluky z dalších zemí. Naštěstí všichni v týmu mluví anglicky, takže komunikace nevázla, spíš naopak. Parta je tu výborná.
Jaký herní styl převažuje?
Silnější týmy nemají kyperské trenéry, ale zahraniční. A víc zahraničních hráčů. Takže ty hrají evropským stylem, je to běhavé, technické, hodně na balonu. Papírově slabší, kde máte hodně Kypřanů a kyperské trenéry, to je hurá fotbal. Ale jsou také konkurenceschopní.
Michael Lüftner v dresu Teplic
Jaká byla vaše sezona na Kypru z osobního hlediska?
Odehrál jsem na stoperu všechno, jen jednou jsem stál kvůli kartám. Strašně mi to pomohlo. Po zranění, co jsem měl v Kodani, nikdy nevíte, jak se dostanete zpátky do formy. Ale perfektně si to všechno sedlo, musím zaklepat, že to dopadlo dobře, rozehrál jsem se.
Nevrátíte se do Kodaně, odkud jste v Nikósii hostoval?¨
Mám domluveno, že ještě rok zůstávám na Kypru. Budeme hrát kvalifikaci o Ligu mistrů, to je obrovské lákadlo, i když to bude samozřejmě strašně těžké, to je jasné. Ale i kdyby vyšla aspoň Evropská liga, byla by to pecka pro všechny. A budeme hrát zase o titul. Je tam super počasí, super trenér, spoluhráči. Vůbec nic mi tam nechybí.
Takže třeba příští rok?
Kodaň je lákadlo, ale to není otázka jen na mě. Byl jsem tam nadmíru spokojený, je to moje srdcovka, stejně jako Slavia. Samozřejmě bych tam chtěl, ale záleží to na mnoha aspektech. Jakou budu mít výkonnost, jestli mě budou chtít.
Neplánoval FC Kodaň, že si vás vyzkouší v letní přípravě?
Chtěli si mě do ní stáhnout, ale v Kodani je teď pět stoperů a ještě mám informaci, že by měl přijít další. Takže i se mnou by nás tam bylo sedm. A vracet se z hostování je vždycky těžké, když je k tomu ještě tak velká konkurence. Ze začátku jsem to chtěl zkusit, poprat se o to, ale nakonec jsem si řekl, že se to teď nějak rozjelo na Kypru, tak na to navážu. A svoji roli hrály i rodinné důvody. Mám s sebou přítelkyni, stejně jako Honza Lecjaks, holky se přátelí. Všechno jsem zvážil a rozhodl jsem se tento rok ještě zabojovat na Kypru o Ligu mistrů nebo Evropskou ligu, vyhrát třeba ještě jeden titul a pak se o to poprat v Kodani. Sezona začíná v půlce srpna, 26. června se máme hlásit na Kypru, těším se.
 |
Co Slavia, s kterou máte český titul? Nebyly nějaké náznaky, že by vás chtěla zpět?
Mají svoje stopery, uzdravuje se Hovorka, nakoupili mladé hráče. Na tomto postu Slavii netlačí bota, letos to určitě nebylo téma. Možná příští rok, uvidíme.
Manažeři z nedalekých řeckých klubů se vám neozvali?
Byly tam kontakty, měl jsem tři čtyři nabídky, i z jiných zemí než z Řecka, kde je stejný jazyk a vysílá stejná televize jako na Kypru. Oťukávačky byly, ale já to moc neřešil.
Jaká je atmosféra na zápasech kyperské ligy?
Úžasná. Jsme nejstarší klub na Kypru, který má nejvíc titulů a pohárů, až pak je Apoel. Sdílíme s ním jeden stadion, kapacita je kolem 20 tisíc a na nás pravidelně chodilo zhruba patnáct tisíc. Mezi Apoelem a Omonií je obrovská rivalita, něco jako mezi Spartou a Slavií. Celý Kypr je rozdělen na dva tábory, jeden fandí Omonii, druhý Apoelu.
Po porážce se horkokrevní fandové na Kypru bouří?
Je to podobné jako v Řecku. Když prohrajeme, dají nám to sežrat.
A jak se vám zamlouvá osobní život na středomořském ostrově?
Pro naše přítelkyně je to fajn, je tam teplo, čtyřicítky, moře. Ale my jako hráči se k němu dostaneme jednou týdně, když je volno, třeba v neděli. Nikósie je ve vnitrozemí, není to daleko od moře, třeba 50 kilometrů, ale nejde jezdit každý den na pláž, to bychom pak nemohli pořádně trénovat.
