„Ukázalo nám to spoustu věcí. Především odhalilo, kdo je kdo. Na koho se dá v týmu spolehnout a kdo se naopak veze,“ říká pedagog a ředitel Masarykovy základní školy a mateřsky školy v Krupce.
Je konec školního roku. Jak u vás pedagogové hodnotili děti? Na základě čeho jste rozdávali známky na vysvědčení za druhé pololetí?
V naší škole – samozřejmě při dodržení legislativy, metodiky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a našeho školního řádu – hodnotíme žáky na základě jejich práce od počátku školního roku do 11. března s přihlédnutím k jejich plnění úkolů z domova v době karantény. Na vysvědčení najdou slovní hodnocení, ve kterém jsou popsány jejich dovednosti a kompetence v jednotlivých předmětech. Myslím, že jsme si právě s hodnocením dost vyhráli, aby skutečně vyjádřilo míru pokroku jednotlivých žáků a bylo objektivní a spravedlivé.
Jaký pro vás osobně byl poslední půlrok? Bral jste ho jako – jak se módně říká – výzvu, nebo prostě příležitost naučit se novému nezvyklému způsobu práce?
Byla to příležitost vyzkoušet si práci v neobvyklých podmínkách a za situace, kdy se tyto podmínky neustále měnily. Byla to příležitost ověřit si pružnost vedení. Vzhledem k tomu, že je naše škola organizačně složitá, protože máme čtyři místa poskytování vzdělávání, čtyři kuchyně se školní jídelnou a více oddělení školní družiny, jsou naši pracovníci zvyklí na elektronickou komunikaci a víceméně jsme nemuseli zavádět výrazně nová pravidla. Takže to bylo o něco snazší. Naše škola má i certifikaci ISO 9001:2015, takže i každoroční audit s certifikací probíhal za nezvyklých podmínek a dálkově. Naštěstí předání certifikátu už mohlo být slavnostní a obvyklé.
Co to je za certifikaci? Tuším, že se týká kvality fungování vedení firmy, ale jak je to pro školu důležité?
Ano, je to audit a certifikace kvality managementu a také kvality poskytovaných služeb. Je dobré projít auditem, kdy dostáváte zpětnou vazbu od renomovaných odborníků. Pomáhá to odhalit slabiny systému, ale také uvědomit si, v čem jsme dobří. Navíc je to významný bonus při navazování mezinárodní spolupráce, ono v zemích na západ od nás, tedy v zemích EU, je to vnímáno jako známka solidnosti.
Můžete popsat, jak vypadalo na vaší škole zajišťování výuky od půlky března do 25. května, kdy už některé děti mohly usednout do lavic?
Podle školského zákona může každý pedagog volit metodu, která mu nejlépe vyhovuje. Proto jsme nebránili využívat různé platformy pro dálkové vyučování. Používala se e-mailová komunikace, program Bakalář, WhatsApp, Google platformy, ovšem předávali jsme osobně i tištěné materiály. Vedení se spíše zaměřilo na kvalitu a zejména množství zadávané práce pro žáky. Přece jenom to byla nová situace a ne všichni dobře odhadli množství úkolů, které je ještě přínosem a zároveň žáka nezahlcuje.
Co znamená „množství práce“. Osobně jste kontroloval, zda žáci mají úkolů hodně, nebo málo?
Já jen namátkově, ale zástupci ředitele monitorovali zadávané úkoly komplexně a systematicky, o všem mi referovali. Snad mohu říct, že se nakonec dosáhlo efektivního stavu. Znovu upozorňuji, že šlo o novou situaci a zprvu měl každý tendenci probírat úkoly jako při hodině, a to v domácím prostředí není dost možné. I zde je vidět velká role školy.
Musel jste nutit pedagogy do natáčení videí, případně do výuky přes Skype?
Můžu říci, že podstatná většina pedagogů se aktivně zapojila do práce a nebylo třeba je k ničemu nutit.
Ctirad Vaník
|
Jaká vůbec byla spolupráce s rodiči a mohl byste charakterizovat sociální skladbu na vaší škole? Z jakých rodin děti pocházejí?
Naši žáci pocházejí ze všech sociálních skupin. Máme děti s nadprůměrnými výsledky vzdělávání, děti průměrné i děti se slabšími výkony. Míra jejich sociálního zázemí je také různá. Ovšem ke všem přistupujeme stejně a snažíme se je podpořit v jejich potřebách ve vzdělávání. Naše škola je také otevřená všem žákům bez rozdílu, poměrně dlouho se úspěšně věnujeme dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Museli jsme ale samozřejmě zohlednit fakt, že někteří naši žáci nemají přístup k počítači a internetu. Pro ty jsme připravovali papírovou verzi zadávaných úkolů, ty byly v určený čas předávány pověřenými osobami rodičům. Pravidelně komunikovali rodiče více než dvou třetin žáků a spolupráce s nimi byla výborná.
Z rozhovorů s řadou rodičů mám zkušenost, že mnozí pedagogové ze základních škol neměli z nejrůznějších důvodů kdovíjak velký zájem, aby se na konci května v nepovinné školní docházce vrátily děti do lavic – ať už to bylo se zdůvodněním, že se doma starají o covidem-19 ohrožené seniory nebo o vlastní děti, či že se třeba prostě sami bojí nákazy. Jak to bylo u vás? Musel jste nějaké pedagogy k návratu do školy přesvědčovat?
Strach z neznámého viru byl, i díky činnosti médií, velký. Týkalo se všech profesních skupin, tedy i učitelů. Nicméně během dubna a zejména v květnu podstatná většina učitelů do práce chtěla. Ovšem škola nejsou jen pedagogové. Pracují v ní i nepedagogičtí pracovníci. Ti do práce normálně chodili a pracovali na údržbě a zvelebení prostor uvnitř i vně školy.
Kolik jich odmítlo nastoupit na škole, kterou vedete, do tříd?
Těžko definovat pojem odmítnout. Řešili to jednotlivci. Pokud byste chtěl číslo, stačila by vám jedna ruka.
Co vám tedy ukázalo jaro 2020 o vašich žácích a co o pedagogickém sboru obecně?
Ukázalo nám spoustu věcí. Především odhalilo, kdo je kdo. Na koho se dá v týmu spolehnout a kdo se naopak veze. Velmi dobrou práci odváděli moji zástupci, Petr Kollár a zejména Tomáš Oravec, který má obrovský podíl na organizování výuky v době koronavirové krize. A mohl bych jmenovat i další.
Toto období nám umožnilo vidět naše žáky v jiném světle. Celá řada jich pracovala s chutí, někteří dokonce pracovali lépe a usilovněji než ve škole. Ti, kteří k práci přistoupili takto zodpovědně, budou na konci školního roku oceněni.
Je něco, co ze způsobu fungování s dětmi v posledním půlroce, obohatí výuku u vás i nadále?
Zcela určitě to bude práce s technikou a využívání moderních platforem. Zcela určitě bychom chtěli využívat formativního hodnocení a vůbec komplexnějšího hodnocení pokroků, dovedností a znalostí jednotlivých žáků. Kdyby bylo na mně, zrušil bych známkování na základní škole, je to nástroj 19. století používaný ve výuce 21. století. Na to, jak zjistit, co žák umí a zná, je celá řada jiných nástrojů. Z mého pohledu je distanční výuka na základní škole, a zejména prvním stupni, využitelná jen ve velmi krajním případě. Zejména žáci prvních tříd budou pociťovat uzavření škol poměrně dlouho. Ukázala se také nezastupitelnost školy v procesu socializace dětí.
Jste členem sociální demokracie. Můžete z pohledu komunálního politika nebo prostě pedagoga zhodnotit činnost vlády v době „koronakrize“? Jak kabinet obstál a jak se mu podle vás daří nastartovat ekonomiku?
Co na to říci? Připadá mi, že řízení opatření nebylo systémové, neustále se měnící opatření bez nějaké koncepce nám spíše organizování výuky příliš neulehčovalo. Daleko koncepčněji si počínaly krajský úřad a obecní úřady. Zlepšení nastalo až se vznikem krizového štábu pod vedením ministra vnitra. Myslím, že ministři za sociální demokracii si vedli celkem dobře. O naši ekonomiku mám ale obavy.
Jste také ve vedení fotbalového oddílu TJ Oldřichov a jste i hrající trenér. Nechme ale stranou dospělý fotbal, zajímá mě spíš, jak jste řešili dětské tréninky a udržení dětí u sportu? Dostaly děti od trenérů nějaké individuální plány nebo úkoly v době koronavirové?
Naši malí fotbalisté dostávali od trenérů prostřednictvím mobilních aplikací různé úkoly, ve kterých zdokonalovali své pohybové a fotbalové dovednosti. Naštěstí byl možný pohyb v přírodě, takže měli dost prostoru, aby byli v pohybu, případně využívali domácích zahrad. Přechod ke společnému tréninku tak byl poměrně hladký. Myslím, že děti i trenéři se na to, až si zahrají, těšili, a teď si užívají obnovené sportovní zápolení.
