61. ročník Výtvarného Hlinecka je věnován českým malířům putujícím po Itálii 19. století

Městské muzeum a galerie Hlinsko, 20.6. - 20.9., kurátor: PhDr. Šárka Leubnerová

Výstava 61. Výtvarného Hlinecka zavede diváky na putování po Itálii 19. století, kterou představuje tak, jak ji na svých cestách viděli a vnímali čeští krajináři.

Cesta do Zaalpí byla zvláště v prvních dvou třetinách 19. století snem každého studenta umění. Itálie představovala sluncem prozářenou jižní krajinu, ale pro Středoevropana také vzdálené moře a ohromující sopky, starověké památky a věhlasná města, jež lákala nejen svou krásou, ale také slavnými stavbami, výtvarnými sbírkami a velkými uměleckými jmény. V centru zájmu stál Řím se svými kostely, kláštery, paláci, galeriemi a mnoha soukromými ateliéry těch nejvyhledávanějších evropských umělců, ale mimořádnému zájmu se těšily i Benátky, Neapol, Paestum, Capri a sicilské Syrakusy a Agrigento.

Práce umělců, které na těchto cestách vznikaly, tvoří rozmanitý konvolut; přenesou nás od vyprahlého hornatého vnitrozemí Campagne k mořskému pobřeží, představí městské veduty i pohledy na starobylé památky, z nichž mnohé díky probíhajícím archeologickým vykopávkám fascinovaly kulturní svět. Tváře italské krajiny vám představíme v dílech zapůjčených ze státních i soukromých sbírek; mnohá z nich nebyla po dlouhá desetiletí vystavena a byla známa jen ze starších výstavních katalogů nebo reprodukcí v dobových obrázkových časopisech. Návštěvníci se tak mohou těšit na obrazy Josefa Navrátila, Augusta Piepenhagena, Maximiliana Haushofera, Wilhelma Riedela, Aloise Kirniga, Jana Nowopackého, Michaela Haubtmanna a řady dalších.

Výstavu jako každý rok doprovází bohatě ilustrovaný katalog, připravena bude také komentovaná prohlídka s autorkou výstavy (sobota 1. srpna 2020 od 14 hodin).

Výstava je otevřena od soboty 20. června do neděle 20. září 2020.

Úryvek z katalogu Š. Leubnerové:

Obrazy italských témat, ať už to byly krajiny či italizující žánry v krajině, v českém umění 19. století nezdomácněly natolik, jak tomu bylo v okolních zemích; cesta na jih byla pro začínající malíře finančně náročná a její absolvování předpokládalo velkou dávku vůle, trpělivosti i umělecké píle. Přesto byla Itálie přinejmenším do šedesátých let nejžádanější destinací a práce zde vytvořené byly vítanou alternativou na pražských uměleckých výstavách, kde narušovaly hegemonii alpských témat, protěžovaných žáky Haushoferova krajinářského ateliéru. Italská krajina nebyla tak dramatická, její charakter určoval mírně zvlněný terén s převážně suchou vegetací, navíc výrazné jižní slunce měnilo kolorit i světelnou povahu malby. Také záběry na mořská pobřeží nebo činné sopky, pro Středoevropana značně exotické, byly sběratelskou obcí velmi vyhledávané. Od osmdesátých let, kdy se cestování stávalo dostupnějším, vzrostla frekvence italizujících témat na pražských výstavách, což na druhou stranu přinášelo jisté přesycení těmito náměty a s tím i pokles jejich umělecké kvality, jak reflektovala dobová kritika. Osobností, která zůstala smutným symbolem pozdní fáze výprav českých umělců do Itálie, byl Beneš Knüpfer. Jeho tragický osud, související mj. s kritikou jeho italských prací ze strany mladých recenzentů a umělců z okruhu Spolku výtvarných umělců Mánes, uzavírá poslední etapu cest našich umělců 19. století do Itálie. Mladou generaci na počátku nového století lákala Paříž, centrum moderního evropského umění, která se stala pro začínající výtvarníky stejně vysněnou Mekkou, jakou byl před osmdesáti lety Řím pro jejich předchůdce. Přesto Itálie a její umělecké dědictví vstupovaly do vývoje českého umění intenzívně ve chvílích, kdy se naše tvorba při hledání vlastní alternativy modernosti důsledněji vyrovnávala se svými předpoklady a tradicemi, jak uvedl Tomáš Vlček v souvislosti s italskou cestou Jana Preislera a Antonína Hudečka roku 1902. A nebylo to zdaleka naposled.

• Městská galerie Hlinsko (Hlinsko)

Příslušné akce