BK MLADÁ BOLESLAV

I v raném věku je nutné se o tělo starat, říká nováček v trenérském týmu Jakub Plíšek

4. 7. 2020
Autor: Vojtěch Tůma
M l. B o l. – Mladoboleslavský odchovanec Jakub Plíšek ještě poměrně nedávno aktivně hrál, ti znalejší z vás si ho budou pamatovat třeba jako obránce juniorky v historicky nejúspěšnější sezoně mládežníků 2014/2015, kdy se Bruslaři podívali až do finále. Aktivní kariéru mu ale ukončilo zranění, a tak se rozhodl věnovat se sportu jinak. Jak, s čím vším u boleslavské mládeže pomáhá a co ti nejmenší Bruslaři v suché přípravě dělali – to vše najdete v následujícím rozhovoru:

Jakube, mohl byste se na úvod rodičům, dětem, ale třeba i fanouškům, trochu představit?

Zhruba do svých dvaceti let jsem hrál v Mladé Boleslavi hokej, ale kvůli dvakrát vykloubenému rameni jsem musel kariéru ukončit. Rozhodl jsem se u sportu zůstat a poznat ho trochu z jiné pozice. Začal jsem studovat sportovní vysokou školu. Věnoval jsem se především výživě a sportovní diagnostice, minulý rok jsem studium úspěšné dokončil. Zároveň jsem působil u A týmu fotbalových Bohemians, kde jsem se loni rozhodl neprodloužit smlouvu a po třech a půl letech se zase někam posunout. K hokeji mám celoživotní vztah, a proto jsem si vybral tuto cestu. Za šanci v Boleslavi vděčím Jardovi Čížkovi, který mě představil Radimu Vrbatovi a Petru Hakenovi. Nejprve jsme se domluvili na zkušební době, ale od této sezony už tu mám podepsanou smlouvu, za což jsem nesmírně rád.

Co přesně jste u fotbalu dělal?

Masér Bohemians tehdy prodělal krátce před jejich odletem na soustředění do Turecka mozkovou příhodu, takže hledali někoho nového. Měl jsem fungovat jen jako taková náhrada, ale během přípravy mi pan trenér Pivarník nabídl smlouvu. Kromě masérství jsem hráčům ještě sestavoval jídelníčky a plnil roli výživového poradce.

Nyní přecházíte k trenéřině, v Boleslavi povedete mužstva třetí a čtvrté třídy…

Právě dokončuji trenérskou B licenci. Trénování jsem se chtěl už dlouhou dobu věnovat a přijde mi naprosto přirozené začít u těch nejmenších. V dosavadním průběhu letní přípravy jsem si k dětem vypracoval skvělý vztah. Jsem rád, že s nimi mohu pracovat. Každý den se na ně těším. S kolegou Alešem Tůmou, chceme docílit toho, aby si děti tréninky užívaly. A musím říct, že se nám to zatím daří.

Co jste si na letní přípravu pro děti připravili?

Snažili jsme se u dětí rozvíjet koordinaci a dynamiku, do tréninku jsme zařadili i nějaké rychlostní prvky, ale celé jsme to pojali formou hry. Také nám šlo o všeobecný pohybový rozvoj, takže jsme pravidelně zařazovali do tréninku i prvky gymnastiky. Děti to bavilo, takže si myslím, že svůj účel to splnilo. Myslím si, že jsme odvedli dobrou práci.

Máte v plánu i tady aplikovat něco ze svého studia?

Už krátce po mém příchodu v listopadu jsme se rozhodli u mládeže zavést kompenzační cvičení. U těla sportovců totiž vzhledem k vnějšímu působení nebo třeba vinou vrozených vad vznikají různé dysbalance. Hokejisté mají hodně jednostranné držení těla a nevytváří se u nich potřebná kompenzace. Jeden sval je přetížený, ten druhý naopak oslabený. My se snažíme docílit toho, aby oba svaly byly plně funkční a pracovaly v harmonii. Takže se věnujeme vyloženě jak kompenzačním cvičením, tak i přímo protahovacím cvičením. Chceme, aby si to zažily i nejmenší děti.

Takže se dá říct, že hráčům dáváte i nadstavbu v podobě speciálních tréninků?

Nejprve jsme s tím začali u jedné kategorie, ale poté nás oslovili i další trenéři. Aktuálně se to snažíme pokrýt od třetí třídy až po devátou, většinou to zařazujeme hned na začátek týdne. Snažíme se tím nahradit třeba vyklusávání nebo jiné aktivity. Jedná se o spíše o bonusový tréninkový prvek, ale já to beru jako nedílnou součást přípravy sportovců. Není to jen o naběhání kilometrů a neustálému pokořování nějakých hranic, kluci se musí o svá těla dobře starat. Pokud to dělat nebudou, tělo jim to jednou vrátí.

Není třeba u menších dětí problém, že si ještě neuvědomují důležitost této části přípravy?

Samozřejmě, třeba u hráčů třetí třídy je trochu obtížné neustále udržet jejich pozornost, takže se snažíme ke všemu přistupovat trochu zábavnější formou. S osmáky a deváťáky už se o problémech normálně bavíme. Jsou těsně před přechodem do dorostenecké kategorie a musím říct, že už to všichni vnímají a je na nich vidět, že si nechají poradit. Snažíme se je nabádat k tomu, aby se připravovali nejen na trénincích, ale i doma. Teď už je na každém z nich, jak k tomu přistoupí.

Pracujete na sobě nějak dál v oblasti vzdělání?

Ano, v této branži to ani jinak nejde. Vzdělávání už považuji za moji celoživotní vášeň. Lidské tělo mě fascinuje. V dnešní době všude koluje spousta informací, ale málokteré z nich jsou kvalitní. Baví mě hledat si cestu k opravdovým faktům a pořád se něco dozvídat. Co se týče budoucnosti, nějaké plány mám. I nadále bych se chtěl účastnit různých konferencí nebo seminářů, případně se věnovat dalšímu studiu. Škola vám sice dá dobrý základ, ale pokud se chcete stát opravdovým profesionálem, musíte si za tím jít hlavně sám. Vše ale záleží na tom, kolik volného času budu mít.

Děkujeme za rozhovor.