Objektivní není totéž co stejný

On by takový přijímačkový pohovor třeba zjistil, že uchazeč chodil do zdravotnického kroužku nebo se zapojil do projektu HOBIT. Ale co s takových uchazečem na zdravotnické škole, když se vybodoval na přísudku jmenném se sponou? Správného zdravotníka přece zajistí pouze jednotná zkouška z češtiny a matematiky. Ta pravá, ta objektivní, ta kvalitní.

Je opravdu objektivní totéž co stejný? Musí střední školy přijímat a maturovat podle jednotného mustru? Nebylo by daleko lepší udělat přijímačky a maturity tak, aby odpovídaly dané škole a danému oboru? Místo konfekce šít na míru? Co na tom, když si maturant ze zdrávky a maturant ze stavárny nepokecají o Máchovi stejně „kvalitně“ jako maturanti z gymplu?

Kvalitní přijímačky by měly být takové, aby se alespoň snažily získat uchazeče, který třeba o zvoleném oboru už něco ví, nebo ve zvoleném oboru už něco udělal, nebo má jinou motivaci, třeba rodinnou tradici. Není to objektivně měřitelné? Samozřejmě, že – není. Uchazeči nejsou úplně měřitelní. A jak takové přijímačky udělat? Především to ponechat školám. Věřit jim.

Ať si jednotlivé obory řeknou, jaké chtějí přijímat uchazeče a jaké chtějí vypouštět maturanty. „Schválené změny v maturitě jsou podle ní nesystémové a povedou k výraznému oslabení její hodnoty.“ Jaké hodnoty? Je stejnost zkoušek hodnota? Opravdová hodnota by měla vycházet ze smyslu. Přijímaček i maturit. Ale právě smysl ty stejné zkoušky příliš nemají.