Dodávkou po Panamericaně. Carretera Austral je kýč jako spořič obrazovky

Znáte nejkrásnější silnice světa? A co třeba tato: najdete ji v chilské Patagonii, měří 1 240 kilometrů a spojuje města Puerto Montt a Villa O’Higgins. Legendární Carretera Austral neboli silnice číslo 7.

Tedy cesta sama o sobě je vcelku obyčejná. Přestože chilská vláda usilovně pracuje na jejím vyasfaltování, v některých úsecích se šoféři musí připravit na prašný povrch s dírami. A to se začala stavět už v roce 1976 za vlády diktátora Augusta Pinocheta a oficiálně byla otevřena roku 1988.

To, co je na silnici nejzajímavější, je její okolí. Nabízí totiž řidičům ten správný koktejl barev: šedé vrcholy And, husté zelené lesy, tyrkysová jezera, bílé ledovce. Přidejte azurovou oblohu a máte pocit, že projíždíte kýčovitou krajinkou ze spořiče obrazovky.

Carretera Austral samozřejmě není jen vyhlídkovou trasou pro turisty, má hlavně praktickou funkci: spojuje odlehlé regiony na jihu Patagonie s vyspělejším severem Chile. Na leteckou dopravu se tu totiž kvůli extrémním povětrnostním podmínkám spolehnout nedá. A jediný předchozí přístup do jižních oblastí byl z Argentiny, s níž však Chile nemělo vždycky přátelské vztahy.

15 fotografií

My na proslulou silnici najíždíme u Chaiténu, kam jsme dopluli trajektem z ostrova Chiloé. Město leží na úpatí stejnojmenné sopky, která se před dvanácti lety, 2. května 2008, k překvapení místních obyvatel i vulkanologů probudila po dlouhých staletích nečinnosti k životu. Chilské úřady nařídily okamžitou evakuaci a město na několik měsíců přikryl popel.

Chaitén nyní opět žije a nedávnou katastrofu připomíná jen pár opuštěných budov a nové koryto řeky, která si prorazila cestu skrze ulice města a rozdělila ho na dvě části. Ke kráteru sopky dokonce vede turistická stezka.

Na vrcholku se člověk sice nemůže podívat přímo do „chřtánu“ jako na sopce Villarica poblíž Pucónu, ale i pohled na stále doutnající stěny za dvouhodinovou námahu stojí.

Sláva dobrodruhům!

Jako jeden z mála chilských národních parků je Pumalín, ve kterém se sopka Chaitén nachází, zadarmo. Donedávna byl totiž v soukromém vlastnictví nadace The Conservation Land Trust, kterou založil a vedl americký miliardář Douglas Tompkins – horolezec, surfař, kajakář a lyžař.

Do zdejší krajiny se zamiloval v roce 1968, kdy se svými přáteli podnikl šestiměsíční cestu starou dodávkou Volkswagen z Kalifornie do Patagonie zakončenou výstupem na Mt. Fitz Roy. Legendární road trip, o němž byl natočen film Mountain of Storms, inspiroval generace dalších cestovatelů vydávajících se po Panamerické dálnici. Nás nevyjímaje.

Tompkins se do Patagonie často vracel. Potom, co prodal svůj podíl v módní značce Esprit, kterou založil společně se svojí exmanželkou, se sem přestěhoval natrvalo. Okolí Chaiténu mu svými věčně zelenými pralesy valdiviánského typu učarovalo natolik, že zde začal v 90. letech skupovat pozemky ve snaze zabránit nelegální těžbě dřeva a devastaci krajiny. To se mu i přes původní nelibost chilských úřadů a obyvatel povedlo.

Pumalín se stal nejprve největší soukromou přírodní rezervací v Chile a následně největším územím, které kdy soukromá osoba darovala státu. Na počest svého zakladatele nese nově vyhlášený národní park jméno Pumalín National Park – Douglas R. Tompkins.

Déle než týden brouzdáme parkem po upravených turistických stezkách vedoucích jinak neprostupným lesem a při západech slunce pozorujeme delfíny a tuleně hrající si ve vlnách na pobřeží.

Počasí se zhoršuje, a tak se loučíme s Pumalínem a míříme po Carretera Austral dál na jih.

Na jezeře jak na moři

Nesmíme minout městečko Puerto Rio Tranquilo, a to hned ze dvou důvodů: jednak leží na břehu nádherného jezera Lago General Carrera, které je rozlohou největším v Chile, zadruhé jsou tu pozoruhodné mramorové jeskyně Capillas de Mármol, k nimž se nejde dostat jinak než lodí. Chtěli jsme k nim dopádlovat na naší nafukovací kánoi, kterou si vezeme ve střešním boxu, ale v místním kempu nám to rozmluvili.

Vzhledem k velikosti jezera to tu fouká jako na otevřeném moři a z úplného bezvětří se rázem může stát vichřice. Právě na to v roce 2015 doplatil Doug Tompkins, který na jezeře podnikl se svými přáteli expedici na mořských kajacích. Při náhlé změně počasí se jeho loď ve vlnách převrhla a Tompkins strávil v ledové vodě skoro dvě hodiny. Po převozu do nemocnice zemřel na podchlazení.

Pštrosi, lamy, jeleni...

Při cestování po Patagonii se místům spjatým s Dougem Tompkinsem nevyhnete. Kromě Pumalínu vděčí manželům Tompkinsovým a jejich nadaci za svůj vznik například národní parky El Impenetrable a Monte León v Argentině nebo Corcovado, Yendegaia a Patagonia v Chile.

Právě nově vyhlášený národní park Patagonia je poslední zastávkou na naší cestě po Carretera Austral. Srdcem je bývalý ranč v údolí Chacabuco, které sloužilo jako pastvina pro více než třicet tisíc ovcí. Za patnáct let od koupě bankrotujícího ranče se manželům Tompkinsovým podařilo odstranit několik set kilometrů plotů obklopujících údolí, čímž umožnili návrat divokým zvířatům, jako jsou lamy guanaco, ptáci nandu, ohrožení jeleni huemulové jižní nebo pumy.

Spatřit pumu se nám sice nedaří, ale dalších zvířat si užíváme dost. Lamy guanaco jsou dokonce tak krotké, že se líně prochází mezi budovami, v nichž sídlí správa národního parku. S výhledem na Mt. San Lorenzo, jednu z nejvyšších hor v Patagonii, se loučíme s její chilskou částí a po prašné cestě přejíždíme do Argentiny.