Tereza Němcová Petrášková je absolventkou Pražské konzervatoře, oboru hudebně-dramatického. I když ji to po dobu studií táhlo mezi muzikanty, nakonec dala přednost herectví. Pro to se rozhodla ve chvíli, kdy se musela smířit s tím, že ji nepřijmou na baletní školu. Tehdy oznámila své mamince, že když nemůže být baletkou, stane se herečkou. To se jí splnilo a dnes můžeme Terezu vídat v divadle, seriálech i filmu. Třeba v chystané komedii Casting na lásku, o které byl náš rozhovor především. 

Jak se dnes máte? 

Báječně. Udělala jsem si volnější den bez své milované dcery a prošla jsem se Podolím. Jediné, co bylo trochu nepříjemné, bylo absolvování testu na COVID-19 kvůli natáčení. A chvíli jsem také pracovala, jelikož jsem dostala nabídku na režii opery Perníková chaloupka pro Dětskou operu Praha. Takže jsem si pročetla scénář, nakreslila návrh scény a celkově se ponořila do tématu.

Půjde o vaši první režisérskou zkušenost? 

Kdepak, už mám za sebou režii inscenace Cesta kolem světa od Jiřího Janků, kde jsem si upravovala scénář a navrhovala scénu a kostýmy. A co se týče dětských představení, s těmi mám bohatou režijní zkušenost ze svého divadelního kroužku v Radotíně. Několik let také spolupracuji s Dětským baletem Praha. 

Jako herečka jste si prošla divadlem, seriálem i filmem. Která z těchto forem vám nejvíce vyhovuje? 

Divadlu se profesně věnuji přes 15 let a doufám, že se na jevišti budu objevovat i nadále. Ale v posledním roce se mi více rozjela seriálová a filmová kariéra a zjišťuji, že jsem natáčení úplně propadla. Proto bych se teď ráda vydala spíše touto cestou.

Kromě aktuální romantické komedie Casting na lásku jste hrála také v hororu T.M.A. Který z těch žánrů je vám bližší? 

Určitě ten první. Konkrétně Casting na lásku je mi velmi sympatický tím, že nejde jen o romantiku. S Evou Toulovou jsme se snažily zakomponovat i dost humorných situací a řekla bych, že se nám to povedlo. Popravdě jsem překvapila i sama sebe, jak moc jsem si natáčení užila, a myslím, že bych uvítala více podobných rolí. V divadle jsem totiž hrála buď naivky nebo charakterní role a ke komickým rolím jsem se tolik nedostala. Na druhou stranu musím uznat, že z natáčení hororu T.M.A. jsem si odnesla fantastickou zkušenost s režisérem Jurajem Herzem. Skvělý člověk.

Podnět na natočení Castingu na lásku vyšel od vás a jste také spoluautorkou námětu. Co vás inspirovalo? 

Všechno to začalo, když jsem hrála v inscenaci Zahraj to znovu, Same od Woodyho Allena. A po jednom z představení jsem si stěžovala kamarádovi kameramanovi, Pavlovi Mědílkovi, že sice hraju jedno představení za druhým, ale nikdo o mně neví, nikdo mě nezná a ani po všech těch letech, s blížící se čtyřicítkou na krku, pořád nejsem ta známá herečka s velkým H. On mě utěšoval a říkal mi, že bych měla točit. Jenže to se snadno řekne. V dnešní době není jednoduché sehnat roli. Hereček je plno a tvůrci spíš sáhnou po známém jméně, které přitáhne diváky do kin. No name herečka je pro ně moc velký risk. 

Nicméně po další dvojce vína jsme začali vymýšlet formát streamovaného seriálu o ženě ve středních letech, která touží po partnerovi. A tak vznikl nápad na různá rande, v nichž se vždycky objeví určitý typ muže, což vede ke vtipným situacím. Ještě ten večer jsem po příchodu domů sedla k počítači a napsala námět. Brát bylo odkud – mám spoustu kamarádek, které něco z toho, co se ve filmu objeví, skutečně zažily. Vyslechla jsem si od nich hodně zajímavých historek z randění, občas opravdu neuvěřitelné příběhy. Pro mě, která jsem s manželem 18 let, je nepředstavitelné se k něčemu podobnému odhodlat. Kamarádky mají můj obdiv.

Takto tedy vznikl námět, se kterým jsem pak šla za Evou Toulovou. S ní jsem se poznala na natáčení seriálu a okamžitě jsme si padly do oka, proto jsem chtěla, aby Casting na lásku režírovala ona. Narazily jsme ale na to, že téma rande je už celkem probrané, obzvlášť na streamech. Proto jsme se rozhodly námět propojit s profesí herečky, ale trochu jinak. Abych se uživila, musela jsem si kolikrát k divadlu přibrat ještě další práci. Pracovala jsem jako servírka v kavárně, asistentka v reklamní agentuře, operátorka v call centru a podobně, k tomu doposud učím na ZUŠ v Radotíně. Zkrátka v průběhu let jsem vystřídala několik dalších zaměstnání, protože není zrovna jednoduché se živit jen herectvím. A přesně to potká i hlavní postavu filmu. (pokračování na další stránce…)