Václav Hošek: Aktivisti mu zapálili auto a pomyjemi zmazali dům. Nic nového pod sluncem

17.07.2020 20:55

„Mister Kocvara, co si myslíte o vývoji ve světě?“ S typickou kočvarovskou přímostí odvětil: „Pánové, já myslím, že záleží na každém jedinci, kam se naše společnost posune.“ A profesor letěl jak namydlený blesk.

Václav Hošek: Aktivisti mu zapálili auto a pomyjemi zmazali dům. Nic nového pod sluncem
Foto: Archiv Václava Hoška
Popisek: Václav Hošek

„Odkud vzalo – zkouším žáky – jméno Rakous počátek? Od raků, nebo oni taky chodí pořád nazpátek,“ zacitoval si pan Alois Kočvara Karla Havlíčka Borovského při sklence dobrého vína, nic zlého nemysle, ani nečekaje. Leč na druhý den nechal si jej předvolat pan rada Brčál a pravil: „Co to slyším, Kočvaro? Oni si nevážejí dobrého bydla? To se neslučuje s kodexem císařského úředníka.“ Alois Kočvara letěl jak namydlený blesk a namísto klotových rukávů si čuchnul k lopatě. Psal se rok 1848.

O necelých sto let později ulevil si pan Tadeáš Kočvara: „Dobře udělali, když mu dali přes hubu.“ Měl na mysli hostinského od Křivé huby, jenž šidil na pivu a křtil kořalku. Jenže bylo krátce po atentátu na Reinharda Heydricha a prapravnuk Aloise Kočvary nejenže přišel o práci, ale skončil před popravčí četou. Psal se rok 1942.

„Komunisti to s námi nikdy nebudou myslet dobře a ukradnou, na co přijdou,“ ulevil si v krčmě pan Josef Kočvara. Na jeho slova sice došlo, ale syn Tadeáše Kočvary to již sledoval pouze zpovzdálí, neboť jako člena protistátní organizované skupiny ho poslali na dvacet let do uranového lágru. Psal se rok 1948.

„Se vstupem vojsk nesouhlasím a nikdy souhlasit nebudu,“ prohlásil před normalizační komisí Jaroslav Kočvara, syn Josefa Kočvary, a letěl na hodinu. Jako topič v kotelně ještě dopadl ze všech členů rodu nejlépe. Psal se rok 1969.

A jsme na konci řetězu. Syn Jaroslava Kočvary nelenil a při nejbližší příležitosti opustil socialistický ráj. A protože byl chytrý a schopný, stal se profesorem jaderné fyziky na prestižní americké univerzitě. A když se ho jednou zeptali: „Mister Kocvara, co si myslíte o vývoji ve světě?“ S typickou kočvarovskou přímostí odvětil: „Pánové, já myslím, že záleží na každém jedinci, kam se naše společnost posune.“ A profesor Tomáš Kočvara letěl jak namydlený blesk, stejně jako prapředek Alois, a nadto mu aktivisti ještě zapálili automobil a pomyjemi pomazali barák. Psal se rok 2020. A jsme tam, kde jsme už byli.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

12:26 Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

Chtěl bych se dožít toho, až naše silnice budou brázdit jen elektrické vozy. Jak říkají pirátští pos…