Rudolf Starý začal s pěstování melounů experimentálně. Kdysi měl v domácím foliovníku jediný meloun, ale nebyl k požití. Po pěti letech zkoušení se mu povedlo, že meloun uvnitř zrůžověl. Po deseti letech už si byl tak jistý výsledkem, že se začal věnovat pěstování melounů ve velkém.
„Nejdůležitější je pro plody udržet tepelné mikroklima. Takže se nevyhnete použití různých textilií a folií. Protože melou dokáže zrát i s menší zásobou vody, během zrání musí nasčítat sumu teplot, aby dokázal dozrát,“ vysvětluje pěstitel.
Letos se kvůli rozmarům počasí sklizeň asi o tři týdny zpozdila. Podle Starého mají české melouny proti těm zahraničním jednu vekou výhodu. „Je to tím, že se v nich cukr daleko déle ukládá díky delšímu zrání. Tím je vyzrálejší a tím pádem sladší. Navíc my ho necháme na záhonu až do poslední chvíle,“ vysvětluje.
Až půjdete do obchodu, můžete si sami vyzkoušet jak poznat kvalitní a vyzrálý meloun. „Musí mít krásně zelenou barvu, ale ne brčálově zelenou, to by znamenalo, že není dostatečně vyzrálý. Důležité je, jak vypadá dosedací plocha, na které meloun spí. Musí být krásně prožloutlá,“ dodává.
Mezi další ze znaků patří schopnost pružit pod tlakem prstů a nakonec poklep. Trochu to připomíná, jako když klepete do čerstvě upečeného chleba, kdy zkoušíte, zda je dostatečně propečený. „Nemělo by to být jako do gumového puku, ale měl by znít dutě,“ popisuje Rudolf Starý.
