„Už v loňské sezoně jsem měl chvíle, kdy jsem si nebyl jistý, jestli ji dohraju. A letos už se mi do nové přípravy vůbec nechtělo,“ svěřil se odchovanec brodského hokeje, jenž v mládežnických kategoriích působil v pražské Slavii.
Co bylo hlavním důvodem vašeho rozhodnutí? Nedařilo se vám skloubit práci s hokejem?
Tak nějak od všeho kousek. Každopádně je pravda, že už jsem neměl žádný volný čas. Buď jsem byl v práci, nebo na zimáku. Navíc loňská sezona byla celkově divná, takže jsem došel k závěru, že dozrál čas, abych se posunul ve svém životě zase někam jinam.
Z jakého pohledu byla divná? Máte na mysli její předčasný konec kvůli koronaviru?
Popravdě řečeno, bylo toho víc. Jak sportovní stránka, tak věci kolem hokeje. A potom navíc přišel koronavirus. Bůhví, jestli se letos vůbec nějaké soutěže rozehrají.
Předpokládám, že příliš motivační asi není ani vědomí, že se v nové druholigové sezoně nebude hrát play off. Nebo se pletu?
Jasně že ne. I to, že nás přesunuli do jiné skupiny, což znamená, že se bude jezdit na zápasy i tři a půl hodiny. To je pro lidi, kteří chodí do práce, úplně scestný. Nevím, jak dlouho tohle může fungovat.
Vypadá to, že Brod asi čekají dost krušné časy, protože kromě vás skončila i celá řada dalších zkušených hráčů...
Co k tomu říct? Tým nikdy nevydrží moc let pohromadě, to je spíš zázrak. Byli jsme super parta, když jsem se tehdy vracel z Prahy do Brodu, ale z ní už hodně kluků odešlo. I to je jeden z důvodů, proč končím.
Opravdu si teď umíte představit, že budete úplně bez hokeje? Nebo si půjdete občas zahrát alespoň nějakou vesnickou ligu?
Ne, tenhle rok to bude skutečně úplně bez hokeje. Už jsem jím byl přesycený. Chci si odpočinout. Je jasný, že k hraní už se nikdy nevrátím, ale třeba někdy zkusím dělat trenéra. Uvidíme, co bude.
Bylo těžké říct vedení klubu, že končíte? Určitě vás přemlouvali. Nebo ne?
Sešel jsme se s Davidem Kozlíkem starším (členem výkonného výboru) a byla s ním rozumná řeč. Zeptal se mě hned, jestli má cenu mě přemlouvat a já řekl, že ne. (směje se)
Na které roky v Havlíčkově Brodě budete nejraději vzpomínat?
Asi na ty, kdy jsme hráli o postup do první ligy. Tam si sedlo úplně všechno. Pak už mi to přišlo jako určitá setrvačnost. Ale tak už to v životě chodí. Jednou jsi dole a jednou nahoře.
V posledních letech jste se kromě hokeje věnoval i své realitní kanceláři. Kdy jste došel k poznání, že hokej vás asi neuživí?
Krátce poté, co jsem se vrátil do Brodu, jsem se zranil (únor 2015 – pozn. red.). Spadl jsem v zápase s Prostějovem hlavou na mantinel, byl jsem v bezvědomí a skončil v nemocnici. Tehdy jsme si říkal, že bych měl mít nějaký záložní plán. Že se může stát cokoliv a sázet jen na jednu kartu, není dobrý nápad. Pak jsme šli s Petrem Kuchtou (spoluhráčem z Brodu – pozn. red.) jednou na drink a domluvili jsme se, že to zkusíme s realitkou.
Při nabízení nemovitostí musí mít člověk hlavně pořádnou vyřídilku...
Na to je právě expert Kuchťák. (směje se) Každopádně už jsme udělali kus práce a baví nás to.
Petr Kuchta je váš podřízený, nebo parťák?
Měl by být podřízený, ale je to parťák. (usmívá se)
Každopádně on ještě pořád na soupisce Brodu figuruje. Dal jste mu jako šéf své požehnání?
Jasně, taky si přece musí někdy od práce odpočinout. A pro něj je zatím hokej pořád ještě relax.
A u čeho vy si teď nejlépe odpočinete?
Začali jsme s bráchou jezdit na motorce, takže se občas přihlásíme na nějaké hobby závody v motokrosu. A jelikož na to musí mít člověk taky nějakou fyzičku, tak běhat a trénovat budu chodit dál.
