Spotřebitelé věří ve snazší cestu k odškodnění a firmy se obávají náročných soudních procesů. Samotné soudy doufají, že by jim mohlo ulevit od vysokého počtu spotřebitelských sporů. Od hromadných žalob se zkrátka očekává mnoho.
Článek původně vyšel v magazínu Český autoprůmysl sdružení AutoSAP.
Dvacet procent spotřebitelů napříč Evropou se alespoň jednou za rok setkalo s obchodníky, kteří se nechovali v souladu s evropským spotřebitelským právem. Spotřebitelé si jsou často vědomi toho, že obchodníci nedodržují práva, nechtějí je ale žalovat kvůli tomu, že soudní řízení je časově i finančně náročné, zatímco požadované odškodnění příliš nízké.
Řada obchodníků navíc sídlí v zahraničí, spotřebitelé, kteří chtějí porušení práv řešit, tak musí vést spory přeshraničně, což je ještě nákladnější. Podle studie Evropské komise z roku 2016 tím evropským spotřebitelům vzniká finanční a časová újma, kterou lze vyčíslit na 770 milionů eur ročně.
V Bruselu se proto začala formovat legislativa, která by v Evropě harmonizovala systém tzv. hromadných žalob. Ty se využívají v případě, kdy velkému množství lidí vznikne podobná škoda a samostatné vedení soudních sporů by se jim nevyplatilo. Pokud postižení spotřebitelé přistoupí k hromadné žalobě, mohou se jim tak snížit náklady na proces.
Hromadné žaloby v současné době umožňují jen některé státy, jejich podmínky a pravidla se navíc různí. Řada případů má přitom přeshraniční charakter. Jedná se například o situace, kdy jedna firma poškodí spotřebitele hned z několika členských států. Brusel má v takových případech za to, že spotřebitelé mají nárok na odškodnění, ať už se nacházejí v kterémkoli státě. Národní úřady by proto měly uplatňovat podobná pravidla, případně alespoň zavést stejné minimální standardy.
EU chce posílit práva spotřebitelů
Evropský parlament před třemi lety doporučil Evropské komisi, aby navrhla legislativu, která by systém hromadných žalob v EU harmonizovala. Podle hodnocení Komise z roku 2017 riziko porušování kolektivního spotřebitelského práva v EU roste, a to například vlivem globalizace, digitalizace či narůstajícího přeshraničního obchodu.
„Našim cílem bylo, abychom i nadále, obzvláště v dnešním světě rychle se rozvíjejících technologií, zajistili spravedlnost pro spotřebitele,“ uvedla k návrhu Komise její místopředsedkyně Věra Jourová, která měla spotřebitelskou agendu na starosti v minulém volebním období.
Věra Jourová připomněla, že spouštěčem celoevropské reakce nebyla pouze mediálně známá aféra Dieselgate. Za iniciativou stojí také problémy týkající se ochrany dat, práv pasažérů i jiných situací, ve kterých byla současně zasažena velká skupina spotřebitelů z členských zemí EU.
Ochrana spotřebitelů je pro EU jednou z dlouhodobých priorit, zavedení hromadných žalob má tak podporu jak v Evropské komisi, tak i mezi poslanci Evropského parlamentu.
„Všichni spotřebitelé, ke kterým se nějaká firma zachovala nespravedlivě, se budou moci připojit ke kolektivní akci v jejich zemi nebo v jakékoli další zemi EU. Budou moci spojit síly, aby ukončily neférové praktiky a získali odškodnění,“ komentoval návrh jeho zpravodaj, francouzský lidovecký europoslanec Geoffroy Didier.
Jak podotkla advokátka Kateřina Šveřepová, zavedení hromadné žaloby nemusí být prospěšné jen pro spotřebitele. „V rozumné podobě by mohla být přínosem i pro podnikatele, protože by jim ulevila od velkého počtu opakovaných sporů s jednotlivými zákazníky,“ shrnula vedoucí advokátka kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ.
Co nového směrnice přináší
Evropská legislativa je již v poslední fázi schvalovacího procesu. Zástupci členských zemí se již s Evropským parlamentem dohodli na společné pozici, návrh ale ještě musí obě instituce finálně potvrdit. K tomu by mohlo dojít do konce roku 2020.
Směrnice přiměje členské státy k tomu, aby do svých právních řádů zavedly systém hromadných žalob a možnost hromadného odškodnění poškozených spotřebitelů. Stanovuje také několik základních pravidel, které budou muset státy dodržovat.
Spotřebitele budou moci u soudu zastupovat pouze oprávněné subjekty, například spotřebitelské organizace. Ty se také budou domáhat odškodnění pro poškozené nebo ukončení protiprávního jednání ze strany firmy.
Aby mohla organizace skupinu spotřebitelů u soudu reprezentovat, bude k tomu muset být oprávněná některým členským státem. Případy ale mohou mít i přeshraniční charakter – to znamená, že například německá spotřebitelská organizace může žalovat obchodníka před českým soudem. V takovém případě určuje pravidla způsobilosti spotřebitelské organizace nikoli Česká republika, ale EU.
Hromadná žaloba bude moci skončit jak mimosoudním vyrovnáním, tak i soudním rozhodnutím. Směrnice pak stanovuje jasná pravidla pro rozdělení soudních nákladů – nese je ten, kdo spor prohrál.
Česká republika na to jde po svém
Jakmile EU dokončí schvalovací proces a evropská legislativa vstoupí v platnost, budou ji muset všechny členské státy do dvou let implementovat do svých právních řádů. Právní úprava, která počítá se zavedením institutu hromadných žalob, však souběžně vzniká i v České republice. Z počátku hrozilo, že ČR přijme novou legislativu dříve, než se schválí evropská směrnice. Pro ČR by to pak znamenalo nutnost měnit již přijatý zákon tak, aby reflektoval směrnici. Odborníci z řad právníků proto opakovaně vyzvali české zákonodárce, aby počkali na výsledné znění evropské legislativy.
„Pokud by se musela nově zavedená národní právní úprava za nějaký čas zase zásadněji měnit, nebylo by to optimální. Žalobci, tedy spotřebitelské organizace, soudci i právní oddělení firem se budou učit zacházet s novou právní úpravou a nejhorší, co jim můžete udělat, je jim tuto právní úpravu po roce či po dvou zase měnit,“ vysvětlil Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra, což je nezisková platforma pro komunikaci mezi občany, občanskými sdruženími, firmami a státem.
Z dosavadních jednání v Poslanecké sněmovně ČR nicméně vyplývá, že český návrh zákona se zatím legislativním procesem nijak výrazně neposunuje. Vše tak nasvědčuje tomu, že nejprve bude přijata evropská směrnice a až po ní český zákon, který by ji mohl reflektovat a přenést evropské požadavky do českého právního řádu.
Oba návrhy – evropská směrnice i český zákon – se přitom v průběhu legislativního procesu značně změnily. Původní český návrh byl podle právníků problematický, zatímco evropská směrnice z pera Evropské komise byla méně ambiciózní.
„Český návrh zákona byl na počátku mnohem radikálnější než evropská směrnice. V posledních měsících se však prvotní návrh Evropské komise začal více zpřísňovat a přibližovat českému návrhu zákona,“ řekla Kateřina Šveřepová. Jako rizikovou vidí například zpětnou účinnost, tedy možnost spustit hromadnou žalobu za prohřešky, které se udály ještě před přijetím směrnice.
Podnikatelé v nevýhodě
Advokátka Kateřina Šveřepová, která legislativu sleduje již od prvotních návrhů, upozorňuje, že hromadné žaloby budou mít na podnikatele mimořádně významný dopad: „Myslím, že můžeme bez nadsázky říct, že hromadná žaloba, bude-li schválena, revolučně promění české podnikatelské prostředí. Hromadné žaloby podle aktuálního návrhu připraveného na projednání v Poslanecké sněmovně mohou podávat jen spotřebitelé. Podnikatelé tedy mohou být pouze na straně žalované a v obchodních vztazích proto nemohou výhod hromadných žalob využít.“
Kritici hromadných žalob se navíc obávají, že ochrana spotřebitelů bude posílena na úkor firem, které by mohly čelit šikanóznímu jednání. Taková praxe je známá především ze systému, jaký mají Spojené státy americké. Spuštění hromadné žaloby vůči firmě může navíc doprovázet i negativní mediální kampaň, která poškodí firmě pověst, čímž sníží i její důvěryhodnost v očích potenciálních klientů. Hromadné žaloby tak mohou svádět ke zneužívání v rámci konkurenčního boje.
Návrh evropské směrnice se však snaží zneužívání institutu předejít tím, že k podání hromadné žaloby opravňuje pouze etablované spotřebitelské organizace nebo veřejného žalobce.
V tomto jde podle Kryštofa Kruliše ze Spotřebitelského fóra Komise správnou cestou. „Pokud by některá taková organizace začala hromadné žaloby podávat šikanózním způsobem a například cílila jen na některé soutěžitele na trhu, velmi snadno by přišla o svůj dlouhodobě budovaný kredit. Požadavek, aby organizace například působily již několik let ve prospěch spotřebitelů, pak výrazně znesnadňuje to, aby si někdo účelově založil organizaci a zneužíval daného oprávnění hromadné žaloby podávat,“ vysvětlil.
Evropská směrnice dále říká, že národní úřady by měly v případě žalob požadujících odškodnění nejprve posoudit, zda je vůbec vhodné, aby byl daný případ řešen prostřednictvím hromadné žaloby. Pro soudy či jiné správní orgány členských států to může znamenat zátěž, na druhou stranu, řada hromadných žalob může odpadnout ještě předtím, než samotné řízení začne.
Hromadné žaloby a autoprůmysl
Podle Kateřiny Šveřepové budou mít hromadné žaloby velmi široké využití v oblasti automobilového průmyslu. Poukázala přitom na praxe v zahraničí, zejména v Německu či Rakousku, kde se vedou spory právě ohledně kauzy Dieselgate.
„Vozidla i jejich jednotlivé komponenty jsou přísně regulované technickými normami a jejich výroba kontrolovaná. Každá odchylka od certifikované normy je problém a často je řešena cestou veřejných servisních či svolávacích akcí, a to v rámci celé Evropy. Dotčeny jsou pak zpravidla početné skupiny zákazníku – ti všichni pak představují potenciální žalobce,“ uvedla Kateřina Šveřepová. Poškození klienti se podle ní budou snažit vymáhat odškodnění zejména za ušlý výdělek, ztracený čas spojený s přistavením vozidel do servisů nebo za znehodnocení vozu.
Hromadné žaloby tak mohou pro podnikatele znamenat značnou finanční zátěž. Musí počítat s tím, že pokud by soud prohráli, budou muset poškozeným klientům zaplatit odškodnění. A čím více takových klientů bude, tím větší částku budou muset uhradit. Firmy navíc v případě soudního řízení budou čelit nákladům spojeným za zpřístupnění dokumentů a se zajištěním právního servisu.
„Všichni podnikatelé, kterých se hromadná žaloba jakkoli dotkne, budou muset promítnout zvýšené podnikatelské riziko a finanční zátěž do svých obchodních modelů. Hrozí zvýšení cen, snížení odbytu, zisku,“ varovala advokátka Kateřina Šveřepová.
Hromadné žaloby se podle ní promítnou i do dodavatelského řetězce: „Pokud bude dodavatelem dodán vadný komponent a v důsledku toho bude finální výrobce žalován a bude platit ‚hromadnou‘ náhradu škody, tak nepochybně bude moci po dodavateli odškodnění zaplacené poškozeným zákazníkům vymáhat.“ Jednotlivé články dodavatelského řetězce by proto měly na možnost hromadné žaloby pamatovat ve smlouvách, které mezi s sebou uzavírají.
„Doporučuji společnostem začít se na zavedení hromadných žalob chystat co nejdříve – zhodnotit dopady hromadných žalob na společnost konkrétně, přijmout preventivní interní opaření a v neposlední řadě se aktivně zapojit do diskuse v rámci legislativního procesu,“ uzavřela Kateřina Šveřepová.