SOČR úspěšně na úvod nejisté sezóny: s Hosokawou, Beethovenem a Dvořákem

Program otevřela skladba současného japonského skladatele Toshia Hosokawy, inspirovaná zemětřesením a vlnou tsunami, která postihla Japonsko v roce 2011 a měla za následek jadernou havárii ve Fukušimě.

Slavnostním pražským provedením Beethovenovy Deváté symfonie letos není příliš přáno – ojedinělou výjimkou byl koncert na Dvořákově Praze, kde symfonie zazněla v podání mladých hudebníků vedených Tomáše Netopilem. Na letošním Pražském jaru bylo její uvedení v podstatě nemožné, tentokrát by sice koncert podle původního plánu konat šlo, ale vedení orchestru sáhlo ke změně programu a redukci obsazení koncertu kvůli obezřetnosti. Zpěv ostatně patří k velmi rizikovým činnostem, pokud jde o přenos infekce vzduchem, ledaže se důsledně dodržují nepříjemná a umělecký výkon poznamenávající opatření. Český filharmonický sbor Brno s česko-německým kvartetem sólistů tedy nakonec nevystoupili, avizovanou Beethovenovu poslední symfonii nahradila ta první a do Prahy přicestoval narychlo povolaný vynikající německý violoncellista Alban Gerhardt, aby zahrál Dvořákův Violoncellový koncert h moll.  Volba právě tohoto umělce jistě nebyla náhodná – v Praze vystoupil už na prvním koncertě Alexandra Liebreicha s rozhlasovými symfoniky před třemi lety.

K první skladbě koncertu – Hosokawově Meditaci – má dirigent Alexandr Liebreich velmi blízko. Byl u její premiéry na festivalu v jihokorejském Tchongjongu v roce 2012 a od té doby ji opakovaně uvádí – a není sám. Skladbu již pod vedením Robina Ticciatiho prováděl třeba Clevelandský orchestr nebo Bamberští symfonici. Nejednalo se ani o českou premiéru. Kompozici již Liebreich nastudoval s Filharmonií Brno, na jejímž abonentním koncertě zazněla v listopadu 2017.

Dílo je meditací o síle přírody, jež má úchvatnou tvořivou, ale i děsivou ničivou podobu, a je věnováno obětem katastrofy z roku 2011. Je zvukově nápadité, bez laciných efektů. Dlouhé rozvíjející se plochy s četnými instrumentálními sóly a zvukomalebnými prvky zde narušují vpády žesťů. Této asi čtrnáctiminutové skladbě nelze upřít působivost: má velké vnitřní napětí, graduje, aby pak dozněla jako vytrácející se „šramot“. Zřetelně zprostředkovává a reflektuje dojem z přírody, která vítězí nad moderní technikou a podmaňuje si, respektive rozkládá industriální krajinu – samozřejmě s tragickými následky pro její obyvatele. Bohužel se však v této skladbě, kde ticho je stejně důležité jako zvuk a kde hudebníci musejí „hrát“, i když mají v partu volné takty, nepodařilo docílit v orchestru takového soustředění, aby plně vyzněla.

Mnohem inspirovaněji orchestr působil v následující Beethovenově První symfonii. Hudební kontrast s předcházející skladbou nemohl být větší. Klasickou symfonii, založenou na ústrojné symetrii, zahráli rozhlasoví symfonici energicky, ale ukázněně, s bohatým hudebním výrazem zdůrazňujícím její „optimistické“ ladění.

Po přestávce se k orchestru připojil Alban Gerhardt. Tento sympaticky působící nekonformní umělec přednesl sólový part v Dvořákově violoncellovém koncertu h moll s velkým nasazením a emocionalitou, čemuž odpovídalo velký dynamické i výrazové rozpětí. Zvuk jeho nástroje byl poněkud zastřený především ve vyšší dynamice, tvořený s výrazným vibratem a někdy jakoby s určitou forzí. Velkou působivost však měly hladce znějící pianissimové pasáže. Orchestr byl sólistovi rovnocenným partnerem, a pod vedením svého šéfdirigenta podtrhl charakter koncertu jako velké symfonické skladby.

SOČR pod vedením Alexandra Liebreicha tak do nové sezóny vstoupil velmi dobře. Zážitek z koncertu mohli mít nejen návštěvníci v sále (hlediště Rudolfina bylo spíše „poloplné“) ale v přímém přenosu též posluchači Vltavy. V repríze uvede koncert ještě stanice D-dur 30. září a audiovizuální záznam, jak to u koncertů rozhlasových symfoniků někdy bývá, by se mohl objevit též na internetu.

Rozhlasovým symfonikům lze přát jen to, aby se i v začínající 94. sezóně mohli co nejvíce setkávat s živým publikem (i se svým německým šéfdirigentem) a nezůstávali uzavřeni v nahrávacím studiu. 

Hodnocení autora recenze: 80%

„Slavnostně s Beethovenem“
25. 9. 2020, 19:30
Dvořákova síň Rudolfina

Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Alban Gerhardt – violoncello
Alexanader Liebreich – dirigent

Toshio Hosokawa – Meditace. Obětem tsunami z března 2011
Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 1 c dur, op. 21
Antonín Dvořák – Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104