S trojskými koni se roztrhl pytel

Už pan Jirotka prostřednictvím tety Kateřiny, respektive doktora Vlacha v Saturninovi upozorňuje na poněkud přehnané a lehkovážné používání přísloví. Řekl bych, že o příměrech a metaforách to platí úplně stejně.

Jak to bylo s tím Trojským koněm je všeobecně známo: válečná lest poněkud fantasmagorického charakteru. Troju se podařilo Heinrichu Schliemannovi objevit, ale její dobytí pomocí dřevěného koně skrývajícího výsadkáře spojených řeckých vojsk pod vedením Odyssea (či Meneláa), který tu lest navíc vymyslel, působí poněkud pochybně. Jen pro přesnost, autorství toho nápadu s koněm se připisuje věštcům Kalchásovi či Prylisovi, kterým to vnukla sama Pallas Athéna.

Trójský kůň je tak v podobě metafory pojmenováním pro člověka či věc, sloužící v nějaké situaci jako nástroj lsti pro něčí oklamání, jež vede (má vést) k určitému rozvratu, případně z opačného pohledu pro obratně vymyšlenou lest, která se stane východiskem z obtížné situace.

Dalším přeneseným rčením, které se týká Trojského koně, je „danajský dar“. Důvěřiví Trojané si mysleli, že to dřevěné monstrum je darem bohyni Athéně, a tak rozbořili hradby a vtáhli ten dáreček do města. Tedy všichni si to rozhodně nemysleli, ale Kassandře nikdo nevěřil a Laokoóna a jeho syny stačil včas Apollón umlčet prostřednictvím dvou škrtičů. Smysl toho rčení je tak docela jasný: je to dar jenž způsobí škodu, případně rovnou zkázu.

Nějak si tu Jourovou ani Mináře nedokážu v té koňské roli představit. Jejich aktuální počiny nebudou asi nástrojem něčí lsti, tím méně pak zdrojem rozvratu či zkázy. To spíš jsou Orbán i Babiš pro své země i pro EU takovými danajskými dárečky, které jsme si my, stejně jako Maďaři natáhli do politiky a pořád sami sebe přesvědčujeme, že je to vlastně dar božský, a ne ten danajský.

S notnou dávkou fantazie však můžeme za trojské koně považovat „muslimány“, kteří stejně jako dávní Danajové k Troji, připlouvají na vratkých lodích k nám s úmyslem naši civilizaci rozvrátit a zničit. Určitým paradoxem je jen to, že nevyplouvají z Řecka, ale naopak z Anatolie a přistávají u břehů řeckých nikoli anatolských, jako dávní rekové. O Laokoóny ani Kasaandry však u nás není nouze a jejich věštbám věří kdekdo. Takže, buďte v klidu, rozvrat určitě nehrozí.