Kdysi napsal Edmond Burke asi toto: „Když není řád vnitřní, musí nastoupit řád vnější.“ Když lidi nespojují vnitřní emotivní pravidla založená obvykle na příslušnosti k národu a státu (nebo ke společné kultuře) rozplývá se společnost v chaosu zájmů jednotlivců a skupin a pokud nemá společnost zaniknout, musí nastoupit diktát – vnější řád.
Řád sám o sobě nic neznamená, když jej lidé
nedodržují. Demokratická společnost se musí opírat o řád v lidech samotných.
Když bude každý řešit jen svoje problémy, nepřežijeme. Covid to dokazuje už
zcela zřetelně.
Zájmy jednotlivců a skupin být mohou a je
legitimní je prosazovat, ale v pozadí každého jednání musí být brzda, jakýsi
mravní princip, který nedovolí, aby tyto zájmy poškozovaly zájmy druhých a
především obecný zájem. Svoboda jednoho nemůže omezovat svobodu druhého. Pokud se tato brzda odbrzdí, vznikne anarchie,
kterou dnes vidíme především v USA (BLM), ale i v Evropě (Žluté vesty,
teroristické útoky) a nastupuje i u nás.
Chaos pomalu postupuje už od začátku milénia,
kdy ještě bylo možné, by se ODS a ČSSD sjednotili dohodou a problémy státu byly
důležitější než jejich stranické. To je opak toho, jak se chová dnes
nezodpovědně současná opozice, jak neustále jen štve proti vládě, která je
zvolená lidem a měla by v demokracii být k ní určitá úcta a důvěra. Opozice
překračuje míru politických šarvátek, zatahuje do svých plánů veřejnost.
Když vláda udělala zjara velmi správná opatření
proti pandemii, opozice kritizovala, že vláda zničila hospodářství, když na podzim
vláda chtěla hospodářství šetřit a dělala jen mírná a neúčinná opatření, opět
ji viní ze smrti nakažených lidí.
Do každé řeči se vkrádá štvaní. Nelze nevidět,
že to má bohužel úspěch, jak ukázaly senátní a krajské volby. Proč má úspěch
propaganda, štvaní a lež, proč lidé nevidí zhoubnost tohoto jednání? Protože už
mnohým z nich schází „vnitřní řád“, tedy to, co by je usměrňovalo v jejich
myšlení. Potom už zůstávají jen materiální požadavky, které jsou uspokojovány
populistickými činy vlády, aby se vůbec udržela.
Situace s morálkou lidu je velmi špatná, pokud
vláda nerozdává, je to špatná vláda. Sebeobětování v zájmu státu se nekoná,
sebemenší vládní opatření omezující byť jen minimálně člověka v jeho zájmech,
je vnímáno jako nepřátelské, a to bez ohledu na obecný zájem.
Dokonce vadí i roušky, prý omezují svobodu.
Nositelé těchto
pokryteckých lidských práv na to doplácí na své vlastní půdě. Politická
korektnost už dávno upřednostňovala v USA černochy oproti bílým: přednost při
přijímání do státních služeb apod. Dnes už to dosáhlo stavu, kdy hnutí BLM nutí
bílé, aby se klaněli černým. Už veřejně požadují rasismus.
Ale i v Evropě už se nesmí
říci nic kritického k islámu. Ke křesťanství ovšem ano. Pravidla tedy neplatí,
žádná nejsou, jsou jen zájmy.
Zatím žijeme v nejbohatším
ze všech světů. Ovšem jen dočasně než vyčerpáme rezervy přírodní a lidské.
Přesto nemůžeme nechat naši civilizaci zaniknout. Covid nám ukázal, jak
zranitelná je, jak závan jiného větru ji hned ohrozí.
Musíme ji postavit na
přirozený základ, mechanismy musí fungovat samovolně a autonomně.
Vlastimil Podracký
|