Vyzkoušejte si víra

Budete-li chtít začít vyznávat kupříkladu islám, poradí vám věřící, že stačí opakovat jméno Alláha a sice tak dlouho, až nakonec uvěříte. (Slovo "muslim" znamená "ten, kdo se podřizuje Alláhovi".) Podobně to funguje v každé víře. Vedle opakování (nejen rituálů) je také zapotřebí zamezit přísunu informací, které jsou s danou vírou v rozporu.

Pokud byste si chtěli vyzkoušet, zda lze uvěřit, že Země je placatá, nestačí se jen vyhýbat fotografiím kulaté Země. Ačkoliv když už takovou fotografii zahlédnete, pro mnohé stačí opakovat si stále dokola, že je to jenom na počítači vyrenderovaný podfuk a podporovat se navzájem v diskusích s názorově blízkými jedinci. Po čase se začleníte do souznícího kolektivu a budete-li tuto víru praktikovat pravidelně, opravdu silně uvěříte a začnete třeba nenávidět "podvodnou NASA, která za peníze daňových poplatníků na velkých sálových počítačích dnem i nocí vytváří falešnou realitu, kde Zemi ukazují v podobě koule, i když je placatá". Ne, nepodivujte se nad tím. Ti lidé skutečně skálopevně věří, že je NASA jeden velký podvod a sice už od "údajného přistání na Měsíci".
Je však velký rozdíl hrát si na plochozemce a skutečně věřit, že je Země placatá. Osobně mi také zpočátku přišlo neuvěřitelné, že ti lidé v diskusích to myslí naprosto vážně, ale když se nad principem přijetí jakékoli víry (či víra) zamyslíte, potom je to jednoduché. Můžete uvěřit v podstatě čemukoliv, co si budete často opakovat a v čem se budete navzájem s jinými lidmi utvrzovat. Důležité je právě aby vás alespoň pár lidí v té víře podporovalo. Islám to má dobře vymyšlené – je pro jistotu ve většině zemí uzákoněn.

Velmi daleko došli překvapivě i lidé věřící na mimozemšťany a zejména na únosy. Toto je víra, kterou můžete i zažít na vlastní kůži. (Případné experimenty si každopádně dobře rozmyslete, protože lze potom snadno skončit v ústavu pro duševně choré.) Jedna věc je totiž uvěřit a věc druhá se toho víra potom zbavit. Experimenty s jakoukoli vírou nejsou nikdy bez rizika, i když si teď třeba můžete ťukat na čelo a říkat si, že by jenom idiot mohl uvěřit, že nás unáší mimozemšťané, nebo že Země je placatá. Velmi se mýlíte, pokud si toto myslíte.
Pro přijetí víry v mimozemšťany není vůbec důležité, že na ně nyní naprosto nevěříte. Stačí pro víra připravit co nejlepší podmínky, začít co nejvíce hltat informace o mimozemšťanech, sledovat výhradně sci-fi a hlavně pro urychlení umožnit jeden specifický emoční zážitek. Tím to urychlíte opravdu významně, jenom není nikdy jisté, že se emoční zážitek podaří vyvolat.
Potřebujete prožít spánkovou paralýzu, což není nic až tak neobvyklého, třebaže jste o tom ještě neslyšeli. Tento jev je porucha spánku, kterou mají většinou zejména lidé pracující na směny a kteří jsou zároveň často ve velkém stresu. Přidáte-li k tomu navrch lehké drogy, brzy se setkáte. Cože?! S kým?
Když dojde ke spánkové paralýze, vaše tělo spí, takže svaly jsou vypnuté, ale jste při vědomí a můžete slyšet i různé podivné zvuky. Úžasné ovšem je, že v momentě, kdy se budete chtít pohnout, tak to nepůjde a čím více se budete chtít z toho stavu dostat násilně, tím to bude horší. Spustí se emoční reakce – dostanete silný strach. No a pokud jste předtím delší dobu hltali všechno možné o mimozemšťanech, s vysokou pravděpodobností si s nimi během spánkové paralýzy užijete nějakou nepříjemnou záležitost (nejčastěji to bývají operace, různé sondy a tak podobně). Samozřejmě ne doopravdy, pouze váš mozek toto vyprodukuje, nicméně představy budou díky aktivaci silných emocí k nerozeznání od skutečnosti. Jakmile jsou v tom emoce, je vymalováno. Rozum se vypne a vy jedete po tobogánu jako neřízená střela.
Pokud by někdo chtěl i přes varování výše uvedené zažít, tak poradím, že ze spánkové paralýzy se lze snadno dostat naopak zachováte-li naprostý klid a necháte (byť se značným údivem) svalovou anomálii během několika minut volně odeznít.
Kdo toto zažil a nenašel si informace v odborné literatuře, tak jednoduše musí věřit v mimozemšťany, protože mozek potřebuje mít vždy nějaké vysvětlení a věřte, že vysvětlení si najde rychle.

Křesťané to mají jednoduché. Bible je velmi stará, takže i když byla tolikrát přepsána různými mnichy v klášterech a kdovíkde, což na věrohodnosti obsahu vskutku nepřidá, je vnímána jako boží zákon a nikoliv jako přirozené kulturní dědictví, nebo jako zajímavá umělecká lidová tvořivost. Ortodoxní křesťané berou texty v Bibli vážně slovo od slova. Ruka spisovatelů, kteří se podíleli na tvorbě Bible, byla zcela jistě vedena Bohem, byť v době sepisování brutálního Starého zákona musel být zjevně drogově závislý. Stejně tak muslimové vnímají jejich Korán, což je přepis hlasu v hlavě pana Muhammada žijícího někdy v sedmém století, který naslouchal andělovi Gabrielovi. Dnes se psychiatrie snaží vážné poruchy mozku eliminovat pomocí psychofarmak, ale tenkrát něco takového samozřejmě nebylo možné.
Pro pozorovatele různých náboženství je toto nepochopitelné, ale především v této oblasti platí, že stačí té které víře umožnit zakořenit v mozku a potom hluboce uvěříte i když před tím nevěříte, že by uvěřit bylo možné. Následně stačí studovat nepřeberné množství křesťanské literatury a víru si bez problému udržíte. (Pan Skopal, místní kazatel, zájemcům o víra kdyžtak milerád poradí co číst, abyste nepřišli do pekla.)

Věřící se teď na mě možná zlobí a říkají si, že jsem hnusný ateista a snažím se provokovat. Mýlíte se. Jsem hluboce věřící, jen akorát nevěřím v žádné náboženství, protože to se zkrátka při jejich množství ani nedá, když je člověk zkoumá a zkouší, testuje indukci a následně neutralizaci a vnímá na sobě jak přesně fungují.
Evolučně došlo u člověka k selekci v takovém rozsahu, že dnes již neexistují nevěřící – tedy lidé, kteří v nic nevěří. Mozek je ohromná pastvina pro memy a já kupříkladu hluboce věřím, že myšlenky jsou živé. Nelze je spatřit, což však neznamená, že neexistují. Projevují se pouze skrze své hostitele a ačkoliv se tváří, jakože jsou hostitelem, jde o důmyslné struktury žijící svým vlastním životem.
Hostíme nepřeberná množství memů. Některé konstrukce jsou však i značně nebezpečné, což vidíme v poslední době u vražedných islamistických mladíků, kteří nejspíš touží mít za odměnu možnost obcovati s dvaasedmdesáti dobře rostlými pannami, což je lákavě popsáno právě v náboženských textech.
A proč o tom všem píši? Nedá mi spát osud Evropy. Stále přemýšlím, jak by šlo zánik západních kultur pod náporem agresivního islámu zvrátit. Jedinou cestu spatřuji ve výuce. Děti by měly mít možnost pod odborným dohledem zažít vědomou indukci memů a následně i jejich neutralizaci a měly by to zažít mnohokrát a v různém kontextu, a pochopit díky tomu nejen jak fungují náboženské memy, ale také politické, vědecké a další společenské memy.
Děti nelze nic naučit, aniž by si mohly informace na vlastní kůži vyzkoušet. Vím, že je to obtížný úkol, ale není nereálný. Trápí mě jen, jak málo času na to máme.