Tři sklářky v jednom ateliéru. V Počátkách vznikají zajímavá umělecká a užitná díla

Umělecký prostor vznikl ze starého zemědělského objektu. Co společně tvoří a jak se jim spolupracuje na dálku?

Trio si dalo název pe¹ no² cze³ tvoří Dagmar Petrovická, Eva Nováková a Irena Czepcová, která k názvu dodává: „Je spojení začátečních písmen našich příjmení a u každé slabiky je číslo, jedna, dva, tři a odkazuje to na to, že ve skle jde o chemii a fyziku, takže to asociuje chemické vzorečky. Jsme tři ženy a děláme tří dimenzionální věci.“

Každá je ale samostatná autorka se vzděláním v různých sklářských školách. „Eva je z Kamenického Šenova, Dagmar z Železného Brodu a já jsem dělala školu ve Valašském Meziříčí. Potkaly jsme se až na vysoké škole v Ústí nad Labem, kde jsme studovaly sklo u pana Bílka. A tam jsme se dohodly, že bychom chtěly dál spolupracovat,“ říká Irena Czepcová.

Společná tvorba

V ateliéru jsou k vidění vázy, skleničky, skleněná brčka vhodná i do myčky a proto použitelná i v pohostinství, designové mísy i kolekce a další věci, ať už vymyšlené společně nebo jednotlivě.

Například dóza na potraviny je příkladem společné tvorby: „Já jsem dělala sklo a při přemýšlení o víčku holky navrhly, že by víčko mohlo mít odměrku 250 mililitrů, takže když chcete péct buchtu bez váhy, slouží zároveň jako odměrka,“ usmívá se sklářka.

Svítidla

Kromě tohoto všechny sklářky navrhují i svítidla, která ateliéru přinášejí příjmy. Mezi užitkovými skleněnými předměty ale najdeme i zcela neobvyklé umění.

„Umíme převést fotku do skla, je to dělané formou sítotisku, takže ten obraz je zatavený mezi dvěma tabulkami skla. Je to fajn dárek, často dělám děti nebo k padesátému výročí fotku babičky a dědy, když se brali a k tomu fotku současnou, to jsou pak takové dojáčky,“ ukazuje Irena skleněné fotografie.

Hádat se při tvorbě nemohou. „Spolupráci máme založenou na demokratických základech, platí pravidlo dvě proti jedné,“ směje se Irena Czepcová.