Sparta - Pardubice 7:1.
Plzeň - Pardubice 5:2.
Zlín - Pardubice 3:2 po nájezdech.
Pardubice - Sparta 1:3.
A tak bychom vlastně mohli pokračovat. Tradiční klub z východu Čech sbírá porážky a střídá nudu s šedí. Těch proher je už dohromady s dobou před restartem extraligy šest. Při pohledu do statistik minulého ročníku bychom se ve veselejším tónu nebavili. A pokud zabrouzdáme ještě o kousek dál do sezony absolutních útrap, najdeme tam jen ušmudlaných devět vítězství.
Pardubice dlouhodobě dostávají slušnou balboovskou nakládačku. Je vlastně malý zázrak, že se šestinásobní mistři poté, co je na zemi počítají, pokaždé chytí provazů, vzpamatují se a drtivému K.O. utečou. Umění záchrany v bezvýchodné situaci je jejich jedinou spásou. Mají kliku, že letos se nesestupuje vůbec.
Navzdory tomu věrný pardubický fanoušek smutně přihlíží a pláče. S nadsázkou řečeno, dívat se na to už nemohl ani půlkůň - symbol města - a raději odklopýtal ze znaku, neb by se i on v dobách temna těžko hrdě vzpínal.
Přitom si kdekdo vybaví památnou větu bývalého generálního manažera Zbyňka Kusého: „Kůň je symbol klubu a vždy zůstane. Nebudeme měnit identitu klubu, kůň zůstane na svém místě,“ vykládal dříve Kusý. Kdyby věděl, že ani to už nebude pravda.
K žalostným výsledkům si ještě přidejte další důležité ingredience, jejichž vinou se Východočeši nedobrovolně dlouhodobě připoutali k ligovému dnu - neuspokojivý herní projev, kokainové eskapády mimo zimák a časté změny majitelů. Alespoň movitý a soudný vlastník teď přišel.
Na nejdůležitější státní svátek v zemi se proto k bilancování nad plytkými roky jednoho z nejúspěšnějších mančaftů české hokejové historie nabízí jedna zajímavá otázka. Co by asi s tou ukrutnou bídou udělal právě Kusý? Troufnu si říct, že by rozjel vlastní Sametovou revoluci. Tak, jak to uměl drsný manažer jeho střihu.
Takže…
Zaprvé by definitivně vyvětral zatuchlinu předchozího neúspěchu v kancelářích a konečně by se zbavil všech pijavic přisátých na klub. Měl výjimečný dar, vždy si k sobě dokázal vybrat správné lidi a sestavit z nich fungující tým.
Pardubický Kousal řídil pod vlivem kokainu, ukázal orientační test |
Zadruhé měl cit pro výběr hráčů. Zatočil by se všemi potížisty v kabině nedržící nastavený kurz i kodex. Vyžadoval by stoprocentní disciplínu, nestrpěl by žádné výstřelky a drogové aférky. Kdo navrch neměl náturu týmového hráče, nesměl do šatny.
A ta jeho unikátní povaha… Často se o něm říkalo, že dokáže peníze sehnat i tam, kde nejsou. „Zbyněk si vše zařizoval sám a bylo mu jedno, jestli jedná o sponzorství za pět tisíc nebo pět milionů. Samozřejmě, že tento byznys je hodně o osobních vztazích,” vyprávěl v roce 2012 Libor Joska, majitel stavební firmy Chládek & Tintěra. Také proto Kusému ostatní extraligoví manažeři během jeho vlády záviděli rozpočet nabobtnalý až na 170 milionů korun.
Byl tvrdým a nesmlouvavým obchodníkem, jenž se nebál v rozjeté sezoně vyhodit kapitána. Když onehdy nepřemluvil Jiřího Dopitu k prodloužení smlouvy, sebevědomě prohlásil, že i jeho je možné nahradit.
A nakonec jeden nepostradatelný atribut za všechny. Kusý byl východočeský patriot. Narodil se v Poličce na Svitavsku, vyrostl ve Skutči, v Pardubicích žil od čtrnácti.
 |
Sounáležitost s městem i regionem, význam a klubové dědictví přenášel na všechny kolem sebe. Když už měl k ruce pár nakoupených borců s reprezentačními parametry, klubové legendy, dříče s chutí vypustit na ledě duši a něco málo juniorů s regionálními kořeny, uměl v jejich nitru probudit patriotismus a dal je dohromady.
To všechno Kusý zvládl.
Ne, nemá to být zaslepená adorace Zbyňka Kusého. Ale velká část z vás, kteří tento text čtete, si možná vzpomene, že ani on nešel dělat manažerskou práci v nejrůžovějších časech.
Seriál ZvolněníTaké vás unavují rozbory, ofsajdy, fauly nebo zakázaná uvolnění? Server iDNES.cz přináší pravidelný seriál Zvolnění, ve kterém se reportéři MF DNES budou vážně i nevážně zabývat aktuálním extraligovým děním. 1. díl: Kupte si hokej za šest tisíc. Charita, které nerozumím |
Když v šestadevadesátém přicházel coby končící klubový „obchoďák” a nastupující generální manažer, postupně z chudnoucí značky vybudoval stroj na tituly. Z týmu, který vězel po kolena v bahně, stvořil vítězné impérium a mohl na to rozdávat recept.
Nakonec získal tři mistrovské trofeje. Šestkrát jeho výběry hrály finále.
Jen zanedbaná výchova hokejové mládeže se mu vyčítala. Z touhy po pohárech totiž pod tíhou velkého peněžního polštáře zapomínal na další generaci Koukalů, Průchů a Kolářů, která teď chybí.
Někdo tak kontroverzní, suverénní, schopný, dostatečně vzpurný i drzý by se teď k ruce náramně hodil i novému majiteli Petru Dědkovi. Někdo s uměním pohádat se s klubovým vlastníkem do krve v zájmu vyššího dobra. Oceňuji Dědkovu snahu vrátit do útrob stadionu patriotismus i vítězný řev. Na tribuny entuziasmus. A do VIP lóží chuť sponzorovat.
Obávám se ale, že někdo takový momentálně v klubu chybí. Dědek k sobě nesporně potřebuje osobnost Kusého typu. Zdatného oponenta. Akurátníka. Člověka schopného zakročit, ať už je to populární, nebo ne. Zároveň diplomata. Muže schopného absorbovat zlobu fanoušků a s nohama pevně na zemi tlumícího euforii v érách úspěchu. Hospodáře s nadáním číst hráčský trh a orientací v hokejové taktice. Důvěryhodného obchodního partnera.
A nejsem si jistý, že je miliardář obklopen stejně zapálenými lidmi. Zkušenosti má, dejme mu čas. Z bryndy za den království nepostaví. Ať dostane prostor najít si dalšího Kusého. Svůj hromosvod a partnera na cestě za obrodou, ať už aktuální sezona dopadne krachem.
Petr Dědek, majitel hokejového Dynama.
Ostatně Kusý si mezi fanoušky i funkcionáři svým břitkým přístupem příliš přátel nenadělal. Což mu pramálo vadilo, když po sezoně mohl v houpacím křesle objímat velký ušatý pohár.
„Už včera, když jsme přijeli, tak borci vykopli půlku střechy, aby si to užili. Ale v Pardubicích to má jeden velký háček. Máme tady trolejbusové vedení, takže bych musel objednat traktory s valníkama,“ vtipkoval o mistrovských oslavách v roce 2010. Jak uměl být tvrdý, dokázal i slavit. Těžko by si asi pomyslel, jak sladká bude ligová záchrana.
Když po poslední slávě v roce 2012 za podivných okolností opouštěl Dynamo, všichni smutnili. Fandové, akcionáři klubu a dokonce i zastupitelé, kteří mu nemohli přijít na jméno.
„Každopádně jedno je jisté - lepší manažer u nás není a Pardubice to pocítí. Sáhne po něm někdo jiný, přetáhne sponzory a bude,” psali fanoušci na klub. A na Kusého se teď s úctou vzpomíná.
Sám tvrdil, že bude fanouškem Pardubic, ať už bude situace jakákoliv. Bylo by docela zajímavé znát jeho otevřené názory na trpkou současnost. Ty už se bohužel nedozvíme. Zemřel v roce 2015, v devětačtyřiceti příliš mladý. Tehdy zrovna pardubické starosti začínaly.
Pokračující trápení, byť přebarvené novým logem, desítkami milionů na účtu a návratem patriotů do sestavy, není téměř nikomu lhostejné. Avšak baví se jím celá extraliga. A mimochodem, víte, kdo má z pardubického neštěstí aktuálně největší radost? Přece nejbližší sousedi - celý zástup fanoušků Hradce Králové.
Vždyť se blíží čtvrteční východočeské derby. Proto jsem i za pardubické vedení, hokejisty, PR oddělení i poslední uklízečku na stadionu rád, že se bude hrát před prázdnými tribunami. Ani Kusému by se totiž posměšné chorály z hostujícího sektoru neposlouchaly lehce.
