MILAN BLAHYNKA

Sborník Ivanu dorovskému ad honorem, příspěvky z kolokvia k 85. narozeninám prof. Dr. Ivana Dorovského, DrSc. (Masarykova univerzita, Brno 2020; k vydání připravil Václav Štěpánek, 214 s.) vyniká hned dvakrát nad podobné publikace k výročím významných badatelů, sestavené z prací uctivých mladších kolegů a přátel.

Velkou část sborníku tvoří fundované stati o Dorovského osobnosti a díle (Vědec širokého záběru i básník stesku; ID jako slavista a komparatista; Tradice brněnské balkanistiky a význam ID pro rozvoj této tradice; Balkánské literatury ve vědeckém díle ID) i cenné vzpomínky (ID a jazyková příprava studentů po roce 1989).

Ve dvou dalších oddílech obecněji zaměřených prací přátel je Ivan Dorovský hojně citován jako inspirativní autorita.

Ještě podstatněji sborník přímo zahanbuje pouze pozdravnou jubilejní literaturu jako závažný příspěvek k velmi ožehavému aktuálnímu problému celé Evropy včetně naší země. Tu dominuje Dorovského lapidární desetistránková rozprava Jazyk a slovo, pojednávající zasvěceně, na základě osobní zkušenosti a hlubokého studia problematiky o právě teď velmi aktuálních otázkách emigrace, imigrace a exilu.

Ivan Dorovský ukazuje, jak zásadní význam má v této spletité problematice slovo, jazyk, a mj. cituje odpověď Milana Kundery na otázku, kterou si sám položil: „Vrátím se aspoň částečně do Čech? Nevím. Nechám se překvapit.“ Překvapil nás. Poté, co se mu konečně dostalo i oficiálního českého uznání, vrací se právě v roce Dorovského jubilea do rodné země, byť „jenom“ svým dílem; což je jedině důležité.