Ján Sliacky: Když jsem já byl tenkrát kluk…
Když jsem já byl tenkrát kluk… To jsou slova známé písně Karla Gotta. Pamatuju se docela přesně, jak při téhle písničce babička nejednou zavzdychala a dávala Mistrovi za pravdu. A sama pak vzpomínala na časy, kdy ona byla mladou dívkou.
Často se nám zdá, že „věci“ už nejsou takové, jaké byly dřív. Když říkáme: „nejsou takové“, většinou máme na mysli to, že nejsou tak krásné, že dnes jsou ošklivější. Všimli jste si toho?
Rád koukám na starší české filmy. Vzpomínáte si třeba na záběry z komedie Jen ho nechte, ať se bojí? V té jsem poprvé uviděl Český Krumlov. Nebyl to hezký pohled…
Nikdy jsem nechtěl do Krušných hor. Znal jsem z televize ona košťata vyrůstající ze země, nevím proč nazývaná stromy.
Když jsem Krušné hory později navštívil, byly krásné, nemohl jsem se na ně vynadívat.
Jistě. Mnohé se změnilo, ale určitě ne všechno k horšímu. A v případě, že se nám zdá, že řeky byly čistší, může být dobrým plánem s tím něco udělat. „Posnažit“ se, aby tráva byla opět zelenější a slib závaznější.
I sám Mistr jednou v televizním rozhovoru - který jsem viděl - zdůraznil, že jeho písně nemohou nic změnit, že změna je vždy na nás.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
