Bylo krátce před pondělním polednem, když hrabství Merseyside zahalil nekonečný smutek. Ve věku třiasedmdesáti let zemřel po operaci srdce Gérard Houllier. Elegán, nonšalantní pán, původně učitel angličtiny. Ale především fantastický francouzský trenér, který na konci devadesátých let postavil na nohy Liverpool. „Provedl revoluci,“ s obdivem praví Vladimír Šmicer, jenž pod slavným koučem strávil v Reds dlouhých pět let.
Z klubu vymetl volnomyšlenkářské hráče, nebál se odstavit obrovsky respektovaného Paula Ince, do Liverpoolu si přivedl do té doby nepříliš známé fotbalisty, změnil stravovací režim, návyky, přístup k práci. Vyplatilo se. V sezoně 2000/01 získal hrdý klub spektakulárních pět trofejí. Byla u toho i česká fotbalová dvojčata – Patrik Berger a Vladimír Šmicer. „Práce Gérarda Houlliera měla velmi rychlý dopad na celý tým,“ vzpomíná druhý jmenovaný. V roce 2002 si pak francouzský kouč vyhlédl ještě Milana Baroše.
Někdejší skvělý útočník Liverpoolu Michael Owen v první reakci napsal, že Houllierovo úmrtí mu zlomilo srdce a že odešel výtečný kouč a dobrosrdečný muž. Sedí to?
„Stoprocentně. Zaznamenal jsem Michaelovo vyjádření, stejně tak Robbieho Fowlera, Jamieho Carraghera i mnohých dalších. Houllier změnil filozofii Reds, klub navedl správným směrem. Mimochodem, Michael pod ním vyhrál Zlatý míč, hrozně rád na něj vzpomíná. Stejně tak Houllier na Michaela, byl jím unešený, miloval ho. I já jsem měl trenéra moc rád.“
Nedivím se, vždyť právě on vás do Liverpoolu přivedl.
„Ano, nebýt jeho, nikdy jsem v tak slavném klubu nebyl. Pro moji kariéru to byl zcela zásadní kouč. Vybral si mě, a hlavně mě celou dobu držel. První sezonu jsem měl těžkou, přesto si mě v mužstvu nechal, věřil mi. A nakonec jsem strávil v Liverpoolu šest krásných let. Z toho pět pod Houllierem. On by hrozně hodný chlap, rozuměl fotbalu. Býval učitelem, měl skvěle zmapovaný management fotbalu, dovedl směřovat nejen tým, ale celý klub.“
Jak to dělal?
„Staral se nejen o hlavní tým, ale stejně tak o věci okolo. Aby všechno do sebe zapadalo. Uměl to skvěle poskládat. Manažer byl vážně neskutečný.“
S příchodem Houlliera začali být Reds zase respektovaní. V roce 2001 jste vyhráli neskutečných pět trofejí.
„Původně, v roce 1998, ještě před mým příchodem, byli s Roy Evansem dva hlavní trenéři, což moc nefungovalo. Nicméně v té době si začal všímat prostředí. Poté, co se stal jediným manažerem, provedl čistku. Odešel Paul Ince a další kluci, jejich životospráva nebyla slučitelná s Houllierovým přesvědčením, respektive s tím, co by mělo být standardem profesionálního hráče. Začal měnit celou filozofii Liverpoolu. Vybudoval nové tréninkové centrum, precizní zázemí, posilovnu, všechno na top úrovni. Měnil maličkosti, zvyky, přinesl evropský styl řízení, což se především anglickým hráčům příliš nelíbilo. Oni se užívali lehkovážného života a Houllier přišel s naprostou profesionalitou. Přitvrdil disciplínu, hráčům přibylo mnohem víc povinností. Šlo o revoluci, pozdější úspěchy mu daly za pravdu.“
Houllier byl nesmírně silnou a respektovanou osobností, jinak by takové rozsáhlé změny nikdy neprosadil. Navíc do klubu přivedl vás, finského stopera Sami Hyypiä a další borce s nikterak výrazným životopisem.
„Ano, jmenoval bych ještě Stéphana Henchoze, Sandera Westervelda, později koupil z Leicesteru za rekordní sumu Emila Heskeye, přivedl Didiho Hamana. Celý tým postavil k obrazu svému. První sezonu 1999/00 to nebylo nejlepší, ale hned v dalším roce jsme vyhráli pět trofejí. Jeho práce měla velmi rychlý dopad na celý tým.“
Jamie Carragher uvedl, že Houllier ho změnil jako člověka i hráče. Platí to i u vás?
„Víc změnil anglické hráče. Oni byli zvyklí na jiný způsob práce. Tenkrát se v Anglii trénovalo úplně jinak. Třeba Patrik Berger, který byl v Liverpoolu dřív než já, mi vypravoval, jak přišli na trénink, dostali balon a hrálo se na dvě. Houllier ale přišel s evropskou školou plnou profesionálních návyků. Úplně změnil stravovací režim, vypustil tučná a těžká jídla. Tehdy byla „english culture“ úplně odlišná, o dost volnější. A to nejen na tréninku, ale i na soustředění, před zápasy, po zápase…Houllier to ale začal hodně hlídat a zavádět novinky. Když se podíváme na anglické celky v devadesátých letech, bylo v nich málo cizinců. Jakmile ale kluby začaly mít větší možnosti a mohly si koupit evropské hráče, potažmo trenéry, nastal rozvoj anglického klubového fotbalu. Mezi prvními byl Arsene Wenger, jehož následoval Houllier a další. Dříve se anglickému fotbalu přezdívalo „drinking culture.“ Do středy se pilo, pak se chystalo na sobotní zápas a pak se zase do středy pilo.“
Houllier měl dlouhodobé problémy se srdcem. Už v roce 2001 během poločasové přestávky ligového zápasu s Leedsem musel odjet do nemocnice a podstoupit náročnou operaci. Vzpomínáte?
„Velmi dobře. Ten zápas jsem hrál, bylo divné nevidět trenéra na lavičce. K srdeční příhodě došlo na konci poločasu, předčasně odešel do kabiny. V pauze jsme se dozvěděli, že mu nebylo dobře a byl odvezen do nemocnice. Až po zápase jsme zjistili, že už tehdy měl na kahánku. Byla klika, že v Liverpoolu je jedna z nejlepších kardiovaskulárních klinik v Anglii. Operace vedli největší experti, navíc pomoc byla velmi rychlá. Zachránili mu život. Čtyři dny na to jsme letěli do Kyjeva. Kdyby měl srdeční příhodu tam, nebo nedej bože v letadle, nemuselo to dobře dopadnout.“
Měli jste specifický vztah?
„Řekl bych, že jo. Začínal jsem se zraněním, sezona stála za starou belu, trenér však v klidu přišel s tím, že musím přidat na fyzické stránce, jinak se v Anglii neprosadím. Hodně si mě bral stranou, často jsme si povídali, ale hlavně mi opakovaně dával šance, čímž si mě držel. Vzpomínám si, že jsem mu důvěru moc toužil splatit na hřišti. A to jenom proto, aby se v souvislosti se mnou nemluvilo o Houllierově špatném nákupu. On to cítil podobně, několikrát mě po nevydařeném utkání podržel v sestavě. Vždycky mi říkal: hele, nevadí, to zlomíme, pojď, jdeme na to, ukážeme jim. To pro mě bylo strašně důležité.“
Máte na kouče speciální vzpomínku?
„První setkání. Bylo to moc příjemné. Ihned jsem měl fajn pocit, že by naše spojení mohlo fungovat. Mluvil francouzsky, to byla výhoda. Dobře jsme si popovídali. Říkal mi, že jsem v jeho očích náhrada za Steva McManamana. On měl v klubu obrovsky silnou pozici. I kdyby se mu dlouho nedařilo, manažerem by zůstal. Byl to vážně boss. Naposledy jsme se potkali minulý rok v Budapešti na ženském finále Ligy mistrů. Zase to bylo moc příjemné setkání. Je mi líto, že už se nebude opakovat.“
