„Jsem přece Trubač,“ komentuje pobaveně Tomáš svítidlo, které vytvořil z mosazné trumpety a zavěsil venku na terase. Domů si žádné typovky nepořídil. Radost mu dělají předměty z bazarů ukrývající v sobě víc než jeden příběh, velkou zručnost, lásku a vtip.
Kuchyň a jídelna jsou umístěné jako první od vstupu z terasy. Linku z masivu, digestoř z uhláku, krájecí prkénka či vázu z betonu a mědi vyrobil Tomáš.
Nepoužívané věci předělal, aby znovu fungovaly v nové podobě, jako například digestoř ze starého uhláku nebo umyvadlo z vyhozené tovární lampy. Plech pod kamny chrání kus podlahy, ale původně byl pohyblivou podlážkou spojující dva vagony.
Andělská křídla za oknem ložnice vyprodávala pohřební služba. Nejdřív měla viset nad postelí doplněná nápisem „Spi sladce“. Nakonec je na stěně dřevěná fošna se starými klíckami na ptáky.
„Přidal jsem datum 1899 připomínající rok, kdy výtopnu postavili. Mám přehled, protože jsem od realitního makléře dostal původní plány. Přirostlo mi to tu k srdci, nicméně jsem si místo nevybral kvůli lásce k mašinkám,“ popisuje Tomáš.
A pokračuje: „Dům byl za dobrou cenu a taky v hodně špatném stavu. Vnímám v něm výbornou pozitivní energii – kdo přijde, cítí to většinou podobně. Důvod je jednoduchý. Ve výtopně se dvacet čtyři hodin jen pracovalo, nikdo v ní natrvalo nebydlel. Nepromítly se zde tudíž žádné negativní a smutné příběhy lidí, o které není v bývalých Sudetech nouze.“
Pohoda na slepé koleji
Tomáš se rozhodl kromě dílny (umístěné v přístavku ze sedmdesátých let) upravit opuštěný drážní objekt i pro bydlení. V části kdysi určené k ubytování železničních dělníků našel prostor pro dvoupokojový byt.
„Když mám víc práce, můžu tu přespat. Stal se ze mě polovesničan. S rodinou bydlím v Liberci a do práce jezdím na venkov. S rekonstrukcí mi nejdřív pomáhal kamarád, ale dokončil jsem ji sám,“ říká Tomáš.
 |
Bylo nutné zpevnit stropní trámy, stěny očistit na cihlu. „Na přestavbu jsem nepoužil až na výjimky nic nového. Materiál se mi povedlo sehnat z bouraček, hromadu dříví na pile. Vyčistil jsem i kus zasypané revizní šachty. Myslím, že by se do ní vešel bazén s protiproudem,“ dodává majitel s mírnou nadsázkou.
Byt má parametry luxusního eklektického stylu, přesto zařízení nebylo drahé. Je poskládané ze starších kusů nábytku, věcí z bazarů či vlastnoručně vyrobených kousků, jako třeba kuchyňské linky z masivu, do níž Tomáš nainstaloval i „svůj“ měděný dřez. Kde chyběla patina, dodělal ji. Dřevěný obklad na terase působí, jako by jej opálil. Dojem podpořil černý přebroušený nátěr s vrstvou lazury.
Byt začíná krytou terasou, na niž navazuje otevřený obytný prostor s kuchyní, ložnicí a obývacím pokojem, dispozice končí koupelnou s toaletou.
„Letos jsem pořídil i slepice, aby tu byl život. V létě přijíždějí kamarádi, místo vybízí k setkávání, a budova tak dál předává emoce,“ dodává.
Ostře sledované tvoření
Digestoř, dřez, džbán, svícny, lampy, naběračka, placatka na whisky či ohřívátko na pivo – to všechno se dá ručně vytvořit z ušlechtilého kovu načervenalé barvy, mimochodem používaného od pravěku.
Tomáš Trubač měď mistrně ovládá, ale k umělecké tvorbě se dostával postupně. V mládí chtěl studovat teologii, zároveň ho lákala hudba, hrával v rockových a punkových kapelách. Po škole se nejdřív živil jako pokrývač, když pomáhal otci, časem pracoval jako klempíř v JZD. Naučil se pracovat s kovy i dalšími materiály.
Sto dvacet let stará výtopna kousek od nádraží slouží po kompletní přestavbě k práci i bydlení. Původní revizní šachta zůstala zčásti zasypaná.
„Zlomilo se to, když mi bylo čtyřiatřicet. Začaly mě lákat autorské věci. První tepaná mísa se mi ale dost nepovedla. Musel jsem zvládnout všechny procesy a postupy, třeba jak žíhat měď. Byl jsem naprostý samouk, nejhorší bylo naučit se trpělivosti,“ vzpomíná.
První velkou zakázkou byl kryt digestoře do interiéru. Nápad se zrodil, když nějakou dobu stavěl na zakázku venkovní kuchyně. K základnímu vybavení dílny (které částečně podědil po otci) patří různá kladiva a ohýbačky, další pracovní vybavení dokoupil ve sběrnách.
Pracuje s mědí, v nejnovější kolekci svítidel a váz použil dokonce beton. Problémem není ani truhlařina, momentálně dokončuje na zakázku dřevěnou maringotku.
Zimní poezie
„Jedu domů po trati, za oknem padá sníh…“ Filmová písnička by do zdejší kulisy krásně zapadla. Dům má ještě mystičtější kouzlo v zimě, kdy slabé denní světlo doplňují zapálené svíčky, rozsvícené lampy a svítilny. Měděné věci v jejich odrazu krásně červenají a září.
Ložnici vymezuje polostěna. Na stěně visí fošna s klíckami na ptáky, závěsná svítidla i dřevěnou lampičku vyrobil Tomáš. Lněné závěsy a povlečení jsou ze studia reForma.
Byt zútulnila kombinace světel, patiny a teplého kovu, ale i látky s různými texturami. Lněné závěsy, povlečení, utěrky či bavlněné dekorativní polštáře vybrala Tomášovi kamarádka Barbora Sacher, odbornice na bytový textil ze studia reForma v Liberci.
Loni připravila i vánoční výzdobu. Nařezala suché větve výrazných tvarů (neudržované staré ovocné stromy jsou prý nejlepší). Aby se nehýbaly a držely směr, zatížila vázy několika kameny. Přikoupila zelené větve eukalyptu, který navíc krásně voní.
„Suché větve vydrží jako dekorace celoročně. O Vánocích na ně stačí pověsit pár kuliček nebo světelný řetěz. Snažila jsem se vyhnout symetrii a vytvářet rozevlátá aranžmá (díky zkrouceným větvím to nebyl problém). Pro výzdobu jsou ideální skleněné vázy s výrazným designem. Můžete je ozdobit živými květinami a různě rozestavit od podlahy přes stoly až po parapety. Nezapomínejte na proporce, protože dva metry dlouhou holou zeď malá vázička opticky nerozbije,“ radí závěrem Barbora.
