Karel Steigerwald: Slabé odpolední slunce. Karel Höger v jedné ze svých posledních rozhlasových rolí

Po letech života v západním Německu přijíždí nakrátko domů, do východní části Berlína, populární televizní a estrádní herec Günter Beck a při té příležitosti navštíví také svého bývalého profesora z gymnázia. Doufá, že úspěch, kterého dosáhl, osamělého penzistu ohromí. Kdo ví, možná se profesor Werner zpětně i zastydí, že ho kdysi nechal propadnout. Jenže jak čas běží, pocit triumfu se vytrácí. Vypadá to, že životní bilance nakonec nebude tak slavná, jak se zpočátku zdálo.

Bohumil Švarc|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Osud rozhlasové inscenace, která pro svoje dobově poplatné – zřetelně protiemigrantské – vyznění nebyla po listopadu 89 reprízovaná, byl zajímavý. Vznikla v časech, kdy se její autor snažil normalizačním vyšším místům demonstrovat svou loajalitu (následně i podpisem Anticharty). Přesto, když Karel Steigerwald po roce 1979 upadl v nemilost režimu, musel odejít z Filmového studia Barrandov i zmizet ze záhlaví scénářů a článků, byla inscenace smazána. Našla se až zásluhou Bohumila Švarce, který si její kopii uschoval.

I přes nepřeslechnutelně tendenční nakládání s historickými skutečnostmi stojí za to si Slabé odpolední slunce poslechnout. Podle Bohumila Švarce byla totiž postava německého profesora na penzi jednou z posledních rozhlasových rolí Karla Högera, ne-li vůbec tou poslední.