Areál v pražské Krči pokryl poslední lednový den roku 1984 sněhový poprašek, dvacetičlenný tým odborníků však neměl na kochání čas ani pomyšlení. Právě přistoupil k operaci, na niž se chystal řadu měsíců a kterou byl zdolán významný milník: přesně před 37 lety byla v IKEM provedena první transplantace srdce, pacient Josef Divina díky tomu dostal k dobru dalších 13 let života.

Pražský Institut Klinické a Experimentální medicíny, patrně nejprestižnější zdravotnické pracoviště v zemi, si navíc letos v lednu připomíná půlstoletí existence. „V tom, co děláme, se nesrovnáváme s naší republikou, ale v mnoha případech s celým světem,“ hodnotí Michal Stiborek, ředitel IKEM.

Lze toto tvrzení rozvést?

Cíle, které si naši lékaři kladou, jsou globální. Ale pozor, tím se v žádném případě nechci dotknout jiných zdravotnických zařízení, naopak. IKEM je superspecializované zařízení pro špičkovou lékařskou péči pouze díky tomu, jak je struktura českého zdravotnictví poskládána: jsme na vrcholu pyramidy, jež začíná péčí nemocnic na okresech, přes krajské a fakultní nemocnice. Pozice na vrcholu pyramidy na nás pochopitelně klade ohromné nároky, který se týkají jak nezbytné erudice a zkušenosti odborníků, tak přístrojového vybavení a zázemí. Protože tímhle vším disponujeme, provádíme téměř 65 procent transplantací v republice a naši lékaři jsou z hlediska transplantační medicíny inovátory.

Vydání Forbesu Buď zdravý

Na špičce jsme i ve věcech okolo mechanických srdečních podpor, umělého srdce. Transplantaci srdeční chlopně například neprovádíme tak, že otevřeme pacientovi hrudník, zákrok se děje v podstatě přes jeho tříslo. Tento přechod z kardiochirurgických do kardiologických metod je méně invazní, pro pacienta šetrnější a i doba rekonvalescence je výrazně kratší. A když se podíváme do historie IKEM, za padesát let jeho fungování by toho šlo samozřejmě vypíchnout mnoho.

Zkusme aspoň něco. 

IKEM se soustředí zejména na transplantační a kardiologické a kardiochirurgické programy, byť tu máme i nejkvalitnější diabetologické centrum v zemi. V roce 1983 proběhl úspěšný program transplantace slinivky, o rok později bylo poprvé transplantováno srdce, v roce 1995 transplantace jater, v roce 2005 transplantace Langerhansových ostrůvků, v roce 2014 transplantace tenkého střeva a v roce 2016 transplantace dělohy. Od roku 2010 zaznamenáváme v IKEM prudký rozvoj metod transplantologie: nekompatibilní párové výměny, řetězové výměny, mezinárodní výměny. V roce 2019 byl úspěšně naplněn program převozu bijícího srdce, to je zcela unikátní věc. 

Co institut naopak v současnosti trápí?

Ocitáme se poněkud v úzkých při hledání vhodných kandidátů pro lékařské a zdravotnické profese. Úplně se nám nedaří najít mladé lékaře a zdravotníky, kteří by chtěli pracovat tak tvrdě jako jejich předchůdci. Přitom tohle je jeden z nezbytných předpokladů špičkové medicíny, kterou v IKEM musíme dělat. Pokud vhodného kandidáta najdeme a zacvičíme, je to pro nás obrovská výhra a štěstí, které jsme si dřív neuvědomovali.

Dá se s tímto stavem něco dělat?

Hodně klademe důraz na vzdělávání. V předcovidové době mohli všichni ti, kdo měli zájem v oboru něčeho dosáhnout, cestovat na mezinárodní lékařské kongresy. Nejezdili jen přednosta a primář, ale i nováčci. Každý odborník přináší znalosti z IKEM do světa a znalosti světa naopak do IKEM, to tvoří velkou část našeho úspěchu směrem k pacientům. Spolupracujeme s vysokými i středními školami, pořádáme exkurze, dny otevřených dveří. Budoucí lékaři s ambicemi jít do špičkové medicíny si mohou v IKEM vše takříkajíc osahat.

Neutíkají vám potenciální lékaři s vysokou erudicí do zahraničí za lepším finančním oceněním?

To je jednoznačný problém. Jsme státní instituce svázaná tabulkovými platy a hrozně nám chybí, že nemůžeme dát našim odborníkům smluvní mzdu. Tím, že pro tyto odborníky není srovnáním republika, nýbrž svět, jsou tak ceněni, že telefonáty s dotazy, zda by nešli pracovat do ciziny, mají – když to lehce přeženu – každý měsíc. Mnoho zahraničních pracovišť si naše specialisty zve aspoň v rámci spolupráce a pro nejzkušenější experty z IKEM určitě platí, že by práci v zahraničí získali mávnutím ruky.

O minulosti už byla řeč, ale jaké jsou ambice IKEM do budoucna? 

V daný okamžik se jeví, že vývoj medicíny, které se v IKEM věnujeme, se nebude odehrávat v přelomových skocích. Nevidíme, že by mělo přijít něco převratného, co změní kardiochirurgii nebo transplantační chirurgii. Ano, rádi bychom, aby se daly tisknout orgány z buněk, ale to letos v červnu dozajista nebude. Ambice jsou tedy nyní takové, že bychom chtěli poskytnout pacientům nejlepší možnou péči, která by je minimálně zatěžovala. Nepředpokládáme revoluci, ale evoluci ve smyslu méně invazivních zákroků, menší zátěže pacientů, snadnější rekonvalescence. V dohledné době bychom se také rádi dobrali k robotické chirurgii, o které si myslíme, že je šetrnější zejména pro živé dárce orgánů.

Velké ambice máte z hlediska investic do výstavby nových budov v areálu, že?

To s provozováním špičkové medicíny úzce souvisí. Takzvané budovy G1 a G2, které chceme postavit, mají přinést v oblasti kardiologie a transplantační chirurgie výrazné navýšení výkonů. Až do vypuknutí pandemie jsme v transplantacích neustále rostli a až pandemie skončí, je naším cílem růst dál.  K tomu potřebujeme nové prostory pro pacienty a prostory pro nové technologie. Nynější areál je zhruba 20 let starý a jeho propozice dosud stačily. Dostáváme se ale na kapacitní hranu.

S jak vysokou investicí v souvislosti s výstavbou počítáte? A jaké budou zdroje financování?   

Bavíme se o výstavbě řádově za miliardu korun. Ministerstvo zdravotnictví zařadilo tuto výstavbu do programu strategických vládních investic, protože IKEM by samozřejmě tolik peněz nebyl schopen dát. Z našich prostředků, které jsme ušetřili v minulosti, investujeme zhruba 400 milionů, zbytek dodá stát. 

Jaká je vůbec ekonomická situace IKEM?

Snažíme se být dlouhodobě velmi efektivní a myslím, že se nám to daří. Přispívají k tomu mimo jiné právě mezinárodní zkušenosti vedoucí k postupům, které jsou dobré pro pacienty a zpravidla nejsou tak nákladné. Pomáhá nám v tomto i poměrně rychlý vývoj technologií. Ve srovnání s téměř jedenácti lety, před nimiž jsem do IKEM přišel, děláme dnes takřka dvojnásobný počet transplantací, přičemž personálně zůstaly týmy na víceméně stejné úrovni. Lékaři dělají rychleji, s větší erudicí, s lepším zázemím, což se samozřejmě promítá i do finančního hlediska.

Nepromítla se ale právě do finančního hlediska koronavirová krize?

Musím hluboce smeknout před tím, co se v IKEM podařilo. Přestože jsme měli prakticky celý rok ovlivněný covidem, dosáhli jsme výkonu přesahujícího 96 procent celoročního plánu. Rok 2019 byl co do počtu transplantací nejúspěšnější v historii IKEM, dohromady jsme transplantovali 540 orgánů. Loni jsme ovšem ve srovnání s rekordním rokem provedli jen o 10 procent méně transplantací a zisk za minulý rok dělá bezmála 150 milionů, to je podle mě skoro neuvěřitelné. Veškeré vydělané peníze přitom vždy vracíme do zdravotnického systému – investujeme do nových léčebných postupů, nových technologií, teď samozřejmě do nových budov.

Jak jste s jejich výstavbou daleko? 

Nejprve bych chtěl předeslat, že se coby státní instituce držíme všech zákonných předpisů a chceme si být jistí, že neuděláme chybu. Miliarda je skutečně hodně peněz a ty jdou navíc z velké části z kapes daňových poplatníků, takže aby i oni měli jistotu, že neděláme nic, co bychom dělat neměli, domluvili jsem pilotní projekt s protikorupční organizací Transparency International, takzvaný Pakt integrity. Tento projekt zaručuje ze strany Transparency International maximální a permanentní kontrolu nad všemi fázemi stavby – jde o unikátní záležitost, která v takovém rozměru v Česku ještě nebyla. A jak jsme daleko s výstavbou? Proběhlo výběrové řízení realizátora stavby, nyní je na řadě jeho vyhodnocení. Od okamžiku, kdy s vítězem řízení podepíšeme smlouvu, by měly plně funkční budovy stát za 2,6 roku.

A vysoutěžený vítěz bude znám kdy?

Byl bych hrozně rád, kdybychom měli jasno do konce března, ale jedná se pouze o moje přání, které nemohu ovlivnit. Už jsem se v tomto mnohokrát spletl, protože v reakci na výběrové řízení mohou například přijít různé námitky, a to i od někoho, kdo není účastníkem řízení. Pokud se tak stane, prodlouží to podle zákonných konsekvencí lhůty. S budovami G1 a G2 fakticky souvisí i projekt výstavby energocentra, který už běží. Jde o vyvolanou investici, protože rozšíření areálu nutně vyžaduje posílení energetické sítě. Energocentrum by mělo být dokončeno v dubnu či květnu, možná jste si jeho stavby všiml, když jste šel do hlavní budovy. 

Spíš jsem si všiml stanů pro provádění koronavirových testů. 

Teď nám k testům přibylo ještě očkování a jako všude jsou i naši zdravotníci už skutečně přetížení. Nedali jsme jim moc vydechnout ani v létě, protože jsme mezi dvěma covidovými vlnami doháněli péči o pacienty, u nichž se zákroky právě v důsledku jarní pandemie odkládaly. Toho se mimochodem velmi obáváme i teď: že se spousta pacientů na zákrok či příslušnou péči nedostane včas, protože vše sami kvůli koronaviru odkládají. To může mít nepříznivé následky.

Na aktuální situaci jde asi těžko najít jediné plus.

Jedno možná přece: rozvoj telemedicíny. Když vypukla jarní covidová vlna a byla náhle omezena do té doby běžná péče o pacienty, našli jsme řešení právě v telemedicíně. Vše bylo taženo entuziasmem mladého lékaře a ve spolupráci s IT jsme zavedli velmi sofistikované aplikace, které prostřednictvím mobilních telefonů upravují například online dávkování léků v závislosti na konkrétní situaci a čase. Nebo máme online péči o diabetickou nohu, na níž vznikají různé defekty a každé zpoždění v léčbě se může vymstít. Pacient si na dálku nohu vyfotí, nám se to prokopíruje do informačního systému a lékař má srovnání s předchozími snímky. Všechny informace jsou pochopitelně šifrované a nemohou se dostat mimo lékaře a léčeného.