Neměl ambici stát se velkým hercem, a přitom to velký herec byl. Václav Kotva očima Jana Kačera

Vladimír Pucholt a Václav Kotva v představení Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, 1966|foto:Miloň Novotný,Činoherní klub

Hrál báječně malé role a měl za sebou náramný život, který jako by spojoval velké české herectví s těmi ochotnickými začátky. A v tom byl nenahraditelný.
Jan Kačer

Ve vzpomínce na Kotvovo herectví Jan Kačer opět vzdává hold velkému umění malých herců: „On všecko to, co zažil jako dítě, jako malý kluk, jako pozdější učitel, z toho hrál ty svoje figurky. A já si myslím, že to byla jeho největší škola. A myslím si, že báječní herci mají vždycky někde v srdci nebo v mozku nějaké hluboké zážitky a jejich umění je v tom, že oni z těch zážitků dokážou tvořit novou skutečnost.“

V ČK působil až do svého odchodu do důchodu. Zemřel roku 2004 ve dvaaosmdesáti letech. „Hrál ty poslední maličkosti, ale měl v srdci touhu, aby se o něm nahoře vědělo. A myslím si, že se o něm vědělo.“